Projekt „Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu“ řešil v letech 2006–2008 Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. Spoluřešitelskými institucemi byly Muzeum města Ústí nad Labem a Národní archiv.

Část projektu Oralní historie se zabývala získáváním osobních svědectví a vzpomínek z okruhu adresátů projektu, respektive osob jim blízkých metodou oralní historie. Na sběru a zpracování osobních svědectví a vzpomínek se podíleli pracovníci v České republice i v zahraničí, především ve Spolkové republice Německo. Životopisné rozhovory byly zaznamenávány v digitální zvukové podobě a v několika případech také formou digitálního audiovizuálního záznamu.

Na začátku projektu odstartovala informační kampaň s cílem vyhledat pamětníky, kteří by historikům mohli sdělit svá svědectví. Kampaň probíhala ve spolupráci Ministerstvem zahraničí ČR, zastupitelskými úřady České republiky a Českými centry. Řešitelský tým zveřejnil výzvu k mezinárodní i domácí veřejnosti. Jejím cílem bylo oslovit sledovanou skupinu obyvatel v zahraničí a navázat s nimi a jejich rodinami kontakt. Podobně se postupovalo také vzhledem k české veřejnosti. Hlavní deníky vycházející v České republice přinesly na konci roku 2006 výzvu k pamětníkům a stručná informace o projektu vyšla také v řadě tiskovin městských a radničních novin v regionech bývalého pohraničního území.

Za adresáty projektu a tedy potencionální narátory výzkumný tým určil osoby, které splňovaly alespoň dvě z následujících kritérií:

1. dne 29. září 1938 měly československé státní občanství a žily na území dnešní České republiky
2. v průběhu druhé světové války se aktivně zapojily do odboje doma i v zahraničí nebo byly nacistickým režimem perzekuovány (např. věznění, zatčení)
3. utrpěly újmu po 8. květnu1945 v souvislosti s opatřeními uplatňovanými proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu (především pokud jim nebylo umožněno obnovit československé občanství).

V průběhu realizace projektu byl okruh narátorů rozšířen o příbuzné, především potomky osob splňujících zadané podmínky, kteří současně se svým životním příběhem vyprávěli příběh jejich.

Všechny rozhovory byly vedeny s přihlédnutím k osobnosti a stylu vyprávění jednotlivého narátora podle jednotného schématu rozhovoru; jejich těžiště tvořily osobní vzpomínky na situaci v Československé republice v předmnichovském období, politický boj antifašistů, zážitky a zkušenosti z období po obsazení pohraničních území, odbojovou činnost a perzekuci během války, poválečnou diskriminace a zakotvování v novém, respektive staronovém prostředí po válce.

Na základě jednoho až dvou setkání s pamětníkem, při kterých se rozhovor realizoval, byla ke každému z nich vytvořena kompletní složka narátora. Ta kromě záznamu rozhovoru a jeho přepisu obsahuje také současnou osobní fotografii narátora, základní životopisná data či biografii, narátorem poskytnuté dobové dokumenty a fotografie, protokol o rozhovoru. Kompletní složky narátorů jsou uloženy v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., kde jsou přístupné veřejnosti. Do konce srpna 2008 bylo získáno 70 osobních svědectví pamětníků. Necelá polovina rozhovorů byla pořízena v České republice (29), ostatní v Německu (30), Rakousku (5), Anglii (3) a v zámoří Kanadě a Spojených státech (3).