Indonésie nově

U příležitosti mezinárodního semináře, který pořádalo Centrum globálních studií při Filosofickém ústavu AV ČR, v. v. i., ve spolupráci s indonéskou ambasádou v Praze, jsem požádala vstřícného a srdečného velvyslance Indonéské republiky pana Salima Saida, zda by našim čtenářům nepřiblížil spojitost mezi Českou republikou a Indonésií.


Jeho excelence ­velvyslanec ­Indonéské ­republiky Salim Said při návštěvě v budově ­Akademie věd ČR
© Luděk Svoboda, Archiv SSČ

Pane velvyslanče, jak blízko k sobě mají Česká republika a čtvrtý nejlidnatější stát světa?
Vztah České republiky a Indonésie má dlouholetou tradici. Na ostrově Jáva fungovaly na začátku 20. století továrny na výrobu cukru a většina strojů pocházela právě z české společnosti Škoda Holding. Také boty značky Baťa se dostaly do Indonésie a v tu dobu byly považovány za velký přepych. Pamatuji si, že to byly mé první boty, ve kterých jsem šel do školy. V padesátých letech odjíždělo do Československa studovat mnoho mladých indonésanů, z nichž se u nás později někteří stali členy vlády. Navíc zde vzniklo mnoho smíšených manželství. Česká republika je v Indonésii hodně známá.

Dá se tedy říci, že v minulosti byla vazba mezi našimi zeměmi mnohem intenzivnější...
Ano, během komunistického režimu existoval mezi Československem a Indonésií úzký vztah. Indonéský prezident Suhartho navštívil Vaši zemi mnohokrát, stejně tak jako Váš prezident Indonésii. V době vlády Suhartha se dovážela do Indonésie např. většina vojenského zařízení – AK 47, MiG. Stejně tak se letečtí důstojníci jezdili vzdělávat do Československa.

Na semináři zazněla řada příspěvků týkajících se bohaté historie Vaší země. Jaký byl prvopočáteční cíl setkání?
Cílem semináře, který poprvé organizujeme spolu s Akademií věd ČR, je obeznámit českou veřejnost, zejména představitele z řad politiků a vzdělanosti s Indonésií. Obě naše země se změnily. Vaše se posunula od komunismu k demokracii a my jsme přešli od autoritativního režimu k demokracii. Takže obě naše země mají novou státní politiku, a proto musíme Indonésii představit nanovo. Indonésie se rozvíjí a soudím, že máme spoustu příležitostí dosáhnout stejné ekonomické úrovně, jakou má Česká republika. I my máme co nabídnout, a proto si myslím, že potřebujeme jeden druhého.

Seminář organizujete spolu s Akademií věd České republiky a Univerzitou Karlovou. Mohl byste pár slovy přiblížit vědeckou spolupráci mezi oběma zeměmi?
Na spolupráci intenzivně pracujeme. Minulý rok jsme zorganizovali setkání předsedy AV ČR s představiteli Indonéského institutu pro vědu v Djakartě. Projednávali spolupráci v oblasti výzkumu, která je však zatím v počátku a její rozšíření zabere nějaký čas. Čeští badatelé začali projevovat zájem o Indonésii zejména v oblasti antropologie a my je v tom bezvýhradně podporujeme.
Na seminář jsme pozvali prof. Rudolfa Mrázka, který vystudoval indologii na Karlově univerzitě a nyní působí na Univerzitě v Michiganu, kde se specializuje právě na Indonésii. Dne 13. června 2008 udělujeme diplom české indonesistce Zorici Dubovské, která dlouhodobě působí na Filozofické fakultě UK, kde učí indonéský jazyk a literaturu, a která se velmi zasloužila o zprostředkování indonéské kultury Česku.
Rádi bychom, aby byla Indonésie u vás stejně tak známá, jako je Česká republika známá u nás. Chtěli bychom obnovit tradici, kdy u vás studovalo mnohem více našich studentů, protože jsme si vědomi vysoké kvality českých vysokých škol hlavně v oblasti technologie.

GABRIELA ADÁMKOVÁ