Ročník 2, 1995, č. 2

Obsah:

 

Jana Budinská
Žena a knižní tvorba v 16.–18. století v Čechách a na Moravě (s. 1-14)
Resumé  Česky  Německy

Petr Mašek
Zámecká knihovna Dalovice (s. 15-18)
Resumé  Česky  Německy

Josef Hejnic
Několik svazků z knihovny Petra Voka z Rožmberka (s.19-34)
Resumé  Česky  Německy

Stanislava Profousová
Knihovna Okresního muzea v Lounech (Historie a knihovní fond) (s. 37-42)
Resumé  Česky  Německy

Alena Kvapilová
Knihovna Okresního muzea v Mostě (s. 43-50)
Resumé  Česky  Německy

Lenka Prudková
Diplomové práce s knihovědnou tematikou obhájené v letech 1953–1994 na Katedře pomocných věd historických a archivnictví a na Katedře obecných a českých dějin (s. 51-54)
Resumé  Česky  Německy

Anežka Baďurová
Z novinek knihovědné literatury (s. 55-57)

Žena a knižní tvorba v 16.–18. století v Čechách a na Moravě

JANA BUDINSKÁ

Téma „Žena a knižní tvorba“ může být pojednáním 1) o ženě jako subjektu knižní kultury v Čechách, tedy o ženách – autorkách, tiskařkách, mecenáškách, iniciátorkách vydání, 2) o ženě jako objektu knižní kultury, tedy o ženách – čtenářkách.
Tento článek se omezuje na tištěnou knižní produkci a jeho námětem je tedy žena aktivně činná v oblasti knižní kultury. Studie se opírá o materiál z Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII., s výjimkou některých osobností známých z jiné odborné literatury.

Autorky
Ač jsou dochovány poměrně četné doklady o korespondenci českých šlechtičen, tištěné podoby se ženskému projevu obvykle nedostávalo. Výčet žen autorek musí být nevyhnutelně velmi chudičký. První snad prokazatelně „píšící“ ženou u nás byla zřejmě Perchta, dcera Oldřicha z Rožmberka (1429–76). První právoplatná autorka u nás působící vlastně vůbec Češka nebyla – byla to dcera anglické šlechtické rodiny, známá u nás pod jménem Alžběta Vestonia (1582–1612).
Ženy – autorky působily také v Jednotě bratrské: Krescencie Zmrzlíková, Marta z Boskovic, Johanka Krajířová z Krajku či Anna Trejtlarka z Krošvic – žádnému z listů či psaných polemik těchto žen se však nedostalo tištěné podoby. V literátské družině hraběte Františka Antonína Šporka působila ke konci 17. století ovdovělá a zchudlá šlechtična Eleonora Klimkovská, také Šporkovy dvě dcery – Marie Eleonora a Anna Kateřina – byly literárně činné, především však jako překladatelky.
Knihopis uvádí Marii Magdalenu Chyšeckou jako spoluautorku některých příležitostných básní v 18. století.

Tiskařky
Jsou-li ženy jako autorky knih opravdu jevem výjimečným, je tomu u žen působících v knihtisku jinak. Ač se knihtiskařský cech nikdy neustavil, protože knihtisk byl považován za umění, dodržovala se i zde dědická posloupnost, takže na vdovu přecházelo živnostenské právo po muži, přičemž tiskaři měli pověstný primát – nedožívali se vysokého věku v důsledku chronické otravy olovem.
Žen tiskařek bylo podle J. Budinské nemálo: od roku 1566, k němuž se jí podařilo zjistit první z nich, Markétu Kozlovou, jich do konce 18. století v Čechách působilo přes padesát.
Zastoupení jednotlivých staletí je následující: Ve zbylých 34 letech 16. století jich působilo včetně Markéty Kozlové pět, přičemž doba jejich samostatné profesní činnosti se pohybovala v rozmezí 1–5 let (výjimku tvoří M. Kozlová s dvacetiletou působností); v 17. století stoupá počet tiskařek na šestnáct, vyjma Ludmily Sedlčanské bylo jejich působení také jen několikaleté; pro století 18. se počet zvedá již na třicet a není žádnou výjimkou, vedla-li žena tiskařskou oficínu i po několik desetiletí – olomoucká Josefa Terezie Hirnleová tiskla 37 let.
Obvyklým jevem byla i několikerá manželství tiskařek, přičemž nejčastějším partnerem býval opět tiskař. Docházelo přitom k migraci typografického a grafického materiálu. Je ale zřejmé, že už ve 2. polovině 16. století měly některé tiskařky sdostatek předpokladů a schopností k tomu, aby podnik vedly alespoň po nějaký rok samy. Ač se ve svých projektech držely poněkud při zemi a žádná nebyla s to rozvinout nějakou rozsáhlejší a hlubší ediční politiku, i v dobách značné konkurence přežívaly.
Jejich produkce by se dala obecně shrnout takto: značné místo v ní samozřejmě zabírají tisky náboženské, církevní – hagiografické spisy, mravoučné tituly, dále následují kalendáře, učebnice, lékařské i zvěrolékařské příručky, noviny a kancionály. Jen málokdy se tiskařky odvážily sáhnout po soudobé původní tvorbě, a bylo-li tomu přece jen tak, býval to obvykle dotisk či přetisk titulu vydaného předtím jejich muži či jinými předchůdci, či titulu úspěšného na trhu.

Mecenášky a iniciátorky tisků
Při shromažďování faktografických údajů k tomuto tématu se J. Budinská pokusila soustředit se na následující aspekty, které téma vymezují. Jsou to: a) prostředí, ze kterého iniciátorka, mecenáška pocházela, b) tematické rysy těchto tisků.
Základním předpokladem pro uvažování nad prvním bodem je samozřejmě majetek. Náklady na tisk, záležitost velice drahou, mohly nést šlechtičny anebo bohaté měšťanky. Jak vyplývá z mého pátrání, rozsáhlejší iniciační a dotační činnost lze připsat pouze šlechtičnám. Ženy z měšťanského prostředí se velkou měrou omezovaly na příležitostné tisky malého rozsahu (v 16. století ostatně velmi rozšířené), obvykle spojené s nějakou rodinnou událostí. V prostředí šlechty je tomu jinak: šlechtičny neváhaly dát vysoké částky na vytištění knih.
Co se týče tematického zaměření, vybíraly si ženy k podpoře vydání náboženské spisy osvědčených autorit, jedním z nejoblíbenějších byl sv. Augustin, či spisy jemu přisuzované, tzv. pseudoaugustinské. Nutno dodat, že šlo většinou o svého druhu příručky, které měly provázet zbožného člověka každým dnem v roce.

The woman and book production in the 16.-18. centuries in Czech countries

Jana Budinská

The topic "The woman and book production" can be a treatise
1) about the woman as a subject, then about the women-authoresses, women printers, patroness of arts, initiatresses of editions,
2) about the woman as object on book culture, consequently about the women-readers.
This article limits itself on the printed book production and its subject is therefore a woman active in the field of book culture. The study leans against the material from the Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století [Bibliographical description of Czech, Moravian an Slovak prints since the ancient time till the end of XVIII. century, see note No. 1] with the exception of some personalities known from other professional literature.

In spite of the fact that there were preserved considerably numerous documents about the correspondence of Czech noble-women, usually the printed form of woman writing was missing. The enumeration of women authoresses must be inevitably very poor. The first maybe demonstrably "writing" woman in our country was evidently Perchta, the daughter of Oldřich z Rožmberka (1429-1476). The first legal authoress acting in our country was in fact not Czech: Elisabetha Vestonia (1562-1612) was the daughter of English noblemen family.
The women-authoresses were acting also in the Union of Brethern: Krescencie Zmrzlíková, Marta z Boskovic, Johanka Krajířová z Krajku, Anna Trejtlarka z Krošvic - but no lettre or written polemic of those women did receive printed form.
In the train of men of lettres of the earl František Antonín Špork was acting towards the end of the 17th century bereft of the husband and improverished noble-women Eleonora Klimkovská. Two daughters of Špork - Marie Eleonora and Anna Kateřina were literary active above all as translators.
Maria Magdalena Chyšecká was co-authoresses of some occasional poems in 18th century.

Women-printers
If women as authoresses of books are really an extraotdinery phenomenon, it ist otherwise with women acting in bookmaking. Though bookmaking guild has not been founded because bookmaking was held for an art even here was observed hereditary succession, so that tradesman's right after the husband passed to the widow, considerin that the printers had a notorious primacy - they didn't live to a great age owing to chronical poisoning with lead.
Women-printers were numerous: since the year 1566 when I succeeded to discover the first among them Markéta Kozlová, they were 50 till the end of the 18. century in Czech countries.
Let us have a look how there were represented in numbers single centuries: in remaining 34 years of the 16th century they were working five including Markéta Kozlová, while the period of their independent professional activity moved in the space of time 1-5 years (the exception is M. Kozlová with 20 years of activity). In the 17th century increases the number of women-printers up to 16, except Ludmila Sedlčanská lasted their work also only several years. In the 18th century the number rises up to 30 and there is no exception when the women was leading the printing office even several decades - Josefa Terezie Hirnleová from Olomouc was printing 37 years.
The usual phenomenon were several marriages of women-printers while the most frequent partner was again a printer. It came at the same time to the migration of the typographical and graphic art material. It is evident that already in the 2. half of 16th century had some women-printers enough qualification and capability to lead the enterprise alone at least for some few years. Though they held themselves in their projects somewhat "at the earth" and no one was able to develop some more extensive and deeper editor's policy, they survived even in the period of considerable competition.
Their production could be generally summed up in this way: considerable place in it is occuppied by religioius prints, church prints, hagiographic writings, moral titles. Further follow calenders, textbooks, medical, veterinary handbooks, newspapers and hymn books.
Very rarely the women-printers dared to reach for contemporary original production and if it was so, it was usually or subsequent increase of number of copies published before their husbands or other predecessors or of a title successful on the market.

Patronesses of arts and initiatressses of editions
The theme define: 1) milieu from which the initiatress, patroness of arts originated,
2) thematic features of those printings.
The basic presumption is of course the property. The expenses for printing - the matter very expensive - could be beard by noble-women or wealthy citizinesses. The noble-women didn't hesitage to give high amounts for printing books, the women from the citizien environment limited themselves in a high degree on occasional prints of little extent (in 16th century ofter all very spread), usually connected with some family event.
What concerns thematic aim the women chose for support of edition religious writings of expeienced authorities; it is necessary to add that it concerned handbooks which had to accompany a pious human being through every day in the year.
Initiated and dedicated printings were also among the weapons of the politic-church battles of the 16th and at the beginning of the 17th centuries. On the Catholic part we can mention as a most powerful woman Polyxena z Rožmberka, the wife of Vilém z Rožmberka and later Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz. From the non Catholic part let us name Alžběta Valdštejnová z Valdštejna.
The last but also the most important part of the initiation are specially the Moravian initiation of the biblical prints which were the honour of the member of the Union of Brethren.
This short excursion into the sphere of "women book production" in 16.-18. centuries is the very beginning of a deeper and more voluminous study, to which the authoress intends to devote herself.

Zpět na obsah čísla

Zámecká knihovna Dalovice

PETR MAŠEK

Statek Dalovice (Dallwitz) zakoupil v roce 1872 Bedřich Riedl z Riedelsteina a v roce 1899 zde nechal postavit pseudorenesanční zámeček. Rodina Riedlů pochází ze západočeských Kraslic. V roce 1854 byl Jan Křtitel Riedl (1801–1858) povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Riedelsteina.
Zámek Dalovice patřil Riedlům z Riedelsteina až do roku 1945, kdy se stal majetkem československého státu.
Základ riedlovské knihovny se utvářel již delší dobu před jejich povýšením do šlechtického stavu. Rodinnou památkou v pravém slova smyslu je německá bible vydaná v Norimberku v roce 1763 (sign. 368) s genealogickými vpisky kraslických Riedlů od konce 18. do poloviny 19. století.
Po Janu Riedlovi, prvním šlechtici tohoto rodu, nezůstala v knihovně žádná kniha, pouze po rodině jeho ženy Ottilie Baumgärtnerové nalezneme jeden svazek. Největším budovatelem dalovické knihovny byl však Bedřichův nejmladší syn Eduard.
Několik svazků z 19. a počátku 20. století pochází z knihovny rytířů Walcherů z Uysdalu. Z dalších majitelů jednotlivých knih můžeme uvést:
Valentin Anton svobodný pán z Schneidtu, který byl v polovině 18. století kanovníkem v Aschaffenburgu, Josef Lanner, F. Z. M. Hauslab, železářský magnát Bethel Henry Strousberg (majitel knihovny na zámku Zbiroh), B. Bagge, B. Josst, Fr. W. Klenner, Carola Woerishoffer, Paul Fiedler, Iacob Loewi, Karl Zöpritz, Charles Barry a Dr. Giehne.
Dnešní fond zámecké knihovny Dalovice obsahuje přes 1200 svazků, z toho 225 tisků 18. století a dva právnické spisy ze 17. století, vytištěné ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1688). Tisky 18. století jsou německé a francouzské, zaměřené v první řadě na historii.
Dalovická knihovna obsahovala původně velkou sbírku německé, anglické i francouzské cestopisné a geografické literatury, zejména o zemích Afriky, Asie, o Indii, Číně, Japonsku, Egyptě a dalších zemích. V roce 1949 bylo 514 svazků těchto spisů předáno Orientálnímu ústavu v Praze.
Velmi četná je beletrie a poezie 19. a počátku 20. století (A. von Chamisso, J. Paul, W. Scott, B. Shaw a další), setkáme se s reedicemi spisů německého básníka Karla Theodora Körnera
Díky příbuzenským vztahům Riedlů byla dalovická knihovna obohacena také některými americkými tisky, tisky německých vystěhovalců ve Spojených státech (např. i pohřební proslovy a kondolence vytištěné po úmrtí Osvalda a Anny Ottendorfových).

Die Schloßbibliothek in Dalovice

Petr Mašek

Im Jahre 1872 kaufte Friedrich Riedl von Riedelstein das Herrschaftsgut Dalovice (Dallwitz) und ließ dort im Jahre 1899 ein Schlößchen im Stil der Pseudorenaissance erbauen. Die Familie Riedl stammt aus dem westböhmischen Ort Kraslice (Kraslitz). Im Jahre 1854 wurde Johann Baptist Riedl (1801, 1858) in den Adelstand mit dem Prädikat "von Riedelstein" erhoben.
Das Schloß Dalovice gehörte den Riedls von Riedelstein bis zum Jahre 1945, da es in das Eigentum des tschechoslowakischen Staates überging.
Der Grundstock der Bibliothek der Riedls entwickelte sich bereits längere Zeit vor deren Erhebung in den Adelstand. Ein Familienandenken im wahren Sinn des Wortes ist die in Nürnberg im Jahre 1763 erschienene deutsche Bibel mit genealogischen Eintragungen der Riedls aus Kraslice vom ausgehenden 18. bis zur Mitte des 19.˙Jahrhunderts.
Nach Johann Riedl, dem ersten Adeligen dieser Familie, blieb in der Bibliothek kein Buch erhalten, lediglich nach der Familie seiner Ehegattin Ottilie Baumgärtner finden wir einen Band. Eine gewisse Blütezeit erlebte die Bibliothek jedoch unter Friedrichs jüngstem Sohn Eduard.
Einige Bände aus dem 19. und dem Beginn des 20.˙Jahrhunderts stammen aus der Bibliothek der Ritter Walcher von Uysdal, Von den weiteren Besitzern der einzelnen Bücher können wir folgende anführen: Valentin Anton Freiherr von Schneidt, der in der Mitte des 18.˙Jahrhunderts Kanoniker in Aschaffenburg war, Josef Lanner, F.˙Z.˙M.˙Hauslab, der Eisenhüttenmagnat Bethel Henry Strousberg (Besitzer einer Bibliothek auf Schloß Zbiroh), B.˙Bagge, B.˙Josst, Fr.˙W.˙Klenner, Carola Woerishoffer, Paul Fiedler, Iacob Loewi, Karl Zöpritz, Charles Barry und Dr.˙Giehne.
Der heutige Bestand der Schloßbibliothek Dalovice enthält mehr als 1.200 B"nde, hiervon 225 Drucke des 18.˙Jahrhunderts und zwei in Frankfurt a.˙M.˙im Jahre 1688 gedruckte juristische Schriften aus dem 17.˙Jahrhundert. Die Drucke des 18.˙Jahrhunderts sind deutsch und französisch, in erster Linie auf Geschichte ausgerichtet.
Die Bibliothek von Dalovice beinhaltete ursprünglich eine große Sammlung deutscher, englischer und auch französischer Reise- und geographischer Literatur, insbesondere über die Länder Afrikas, Asiens, über Indien, China, Japan, Ägypten und über weitere Länder. Im Jahre 1949 wurden 514 Bände dieser Schriften dem Orientalischen Institut in Prag übergeben.
Sehr zahlreich vertreten ist die Belletristik und Poesie des 19. und des Beginns des 20.˙Jahrhunderts (A.˙von Chamisso, J.˙Paul, W.˙Scott, B.˙Shaw und weitere), wir stoŔen auch auf Reeditionen von Schriften des deutschen Dichters Karl Theodor Körner.
Dank den Familienbeziehungen der Riedls erfuhr ihre Bibliothek in Dalovice auch eine Bereicherung durch einige amerikanische Drucke, durch Drucke deutscher Auswanderer in der Vereinigten Staaten (z.˙B.˙die nach dem Ableben von Oswald und Anna Ottendorf gedruckten Grabreden und Kondolenzen).

Zpět na obsah čísla

Několik svazků z knihovny Petra Voka z Rožmberka

JOSEF HEJNIC

Úvodem podává autor stručnou informaci o způsobu, jakým jsou dále citovány odkazy na fotokopii katalogu Rožmberské knihovny od Václava Březana, uloženou v Knihovně Akademie věd ČR v Praze.
Vlastní pojednání obsahuje bibliografický popis 13 svazků, které patřily do knihovny Petra Voka z Rožmberka a dnes se nacházejí v Knihovně Kláštera premonstrátů v Praze na Strahově, v Knihovně Národního muzea a v knihovně Okresního vlastivědného muzea v České Lípě.

Einige Bände aus der Bibliothek Petr Voks von Rosenberg in der Bibliothek des Nationalmuseums in Prag und in der Museumsbibliothek in Česká Lípa.

Josef Hejnic

Die Abhandlung enthält eine bibliographische Beschreibung von 13 Bänden, die einen Teil der Bibliothek Petr Voks von Rosenberg bildeten. Heute werden diese Bände in der Bibliothek des Nationalmuseums und in der Bibliothek des Prämonstratenserklosters in Prag-Strahov und in der Bibliothek des Bezirksmuseums für Heimatkunde in Česká Lípa (Böhmisch-Leipa) aufbewahrt.

Zpět na obsah čísla

Knihovna Okresního muzea v Lounech (Historie a knihovní fond)

STANISLAVA PROFOUSOVÁ

V letech 1860–1890 vzniklo v Čechách celkem 49 muzeí nebo muzejních spolků, z toho 37 českých. Mezi nimi byl založen jako jeden z posledních v tomto období i Musejní spolek v Lounech.
Největší zásluhu na založení muzejního spolku v Lounech má starosta města JUDr. Petr Hilbert. Koncem března roku 1889 svolal předběžnou schůzi ustavujícího komitétu do místnosti městské rady v nové radnici na 7.4.1889. Zakládající schůze se uskutečnila 29. září 1889, což je vlastní datum založení muzea.
Současně se vznikem muzejního spolku v Lounech roku 1889 byly položeny i základy muzejní knihovny. Mezi četnými dary, kterými bylo muzeum při svém vzniku obdarováno, byly i starobylé knihy. Nejvzácnější byly tři rukopisné literátské kancionály, jeden český a dva latinské, které byly muzeu svěřeny do opatrování. V průběhu let byla muzejní knihovna pravidelně doplňována odbornou literaturou a časopisy. V roce 1924 jsou sepsány a identifikovány náboženské a modlitební knížky, v roce 1936 je uspořádána sbírka kramářských písní, kterou prostudoval brněnský universitní profesor Bedřich Václavek.
Muzejní knihovna obsahovala v roce 1940 přes 2000 svazků odborné a regionální literatury a starých tisků.
Zajímavým a velice cenným přírůstkem, tvořícím ucelený fond, je knihovna augustiniánského kláštera v Dolním Ročově, která se do Loun dostala po roce 1950, kdy byl v rámci řešení církevní otázky zrušen i klášter v Dolním Ročově. Jako celek vznikající po staletí má velkou historickou hodnotu a je cenným pramenem pro odborná bádání. Současně je významná i pro regionální historii vzhledem k faktu, že historie ročovského kláštera úzce souvisí s historií Lounska. Jedná se o poměrně dobře zachovaný fond, obsahující cenné tisky, včetně prvotisků. Knihovna je prozatím v muzeu deponována a po dohodě s Řádem sv. Augustina muzeem spravována a zpřístupněna. Na základě katalogu z roli 1789 lze odhadnout, že knihovna obsahovala 2056 knih či přesněji titulů. Po provedené revizi bylo zjištěno, že podle lístkového katalogu z roku 1900 chybí 577 titulů, tj. asi 14,5% z celkového počtu. Z toho je 226 českých titulů, tj. 5,7%. Knihovna jako celek obsahovala pouze 6% českých knih, převažuje latina, za ní pak němčina, řada knih je italských, zastoupena je francouzština, vzácněji řečtina, španělština a hebrejština, ojediněle se objeví i angličtina.
Vzácné a dosud ne zcela prozkoumané kulturní dědictví představuje také zvláštní fond obrozenských a starých tisků, zvláště obrozenská literatura je co do rozsahu dosti cennou sbírkou. V knihovně jsou také úplné i neúplné řady různých periodik od konce minulého století až po současnost.

Die Bibliothek des Bezirksmuseums in Louny (Geschichte und Bibliotheksbestand)

Stanislava Profousová

In den Jahren 1860¸1890 entstanden in Böhmen insgesamt 49 Museen oder Museumsvereins, davon 37 tschechische. Unter ihnen wurde als einer der letzten in diesem Zeitraum auch der Museumsverein in Louny (Laun) gegründet.
Das größte Verdienst an der Gründung des Museumsvereins in Louny hat der Bürgermeister der Stadt Dr.˙jur.˙Peter Hilbert. Ende März des Jahres 1889 berief er eine interimistische Sitzung des konstitierenden Komitees in den Räumen des Stadtrates im neuen Rathaus für den 7.˙4.˙1889 ein. Die Gründungsdatum des Museums bedeutet.
Im Jahre 1889 wurden auch die Grundlagen für eine Museumsbibliothek gelegt. Unter den zahlreichen Schenkungen, die das Museums bei seiner Gründung erhielt, befanden sich auch altertümliche Bücher. Am wertvollsten waren drei handschriftliche Literatenkantionale, ein tschechisches und zwei lateinische, die dem Museum zur Betreuung anvertraut wurden. Im Laufe der Jahre wurde die Museumsbibliothek regelmäßig mit Fachliteratur und Zeitschriften versorgt. Im Jahre 1924 werden die religiösen und Gebetbücher inventarisiert und identifiziert, im Jahre 1936 die Sammlung der Bänkellieder geordnet, die der Universitätsprofessor Bedřich Václavek durchstudiert hatte. Die Museumsbibliothek enthielt im Jahre 1940 mehr als 2000 Bände Fach- und Regionalliteratur und alte Drucke.
Einen interessanten und wertvollen Zuwachs, der einen in sich geschlossenen Bestand bildet, stellt die Bibliothek des Augustinerchorherren-klosters in Dolní Ročov dar, die nach dem Jahre 1950 nach Louny gelangte, als im Rahmen der Lösung der Kirchenfrage auch das Kloster in Dolní Ročov aufgehoben wurde. Als ein jahrhundertelang in Entstehung begriffener Komplex hat sie großen historischen Wert und ist eine wertvolle Quelle für fachkundige Forschungen. Zugleich ist sie auch für die Regionalgeschichte im Hinblick darauf bedeutsam, daß die Geschichte des Klosters in Dolní Ročov eng mit jener der Region von Louny zusammenhängt. Es handelt sich um einen verhältnismäßig gut erhaltenen Bestand, der wertvolle Drucke, unter Einschluß von Erstdrucken, beinhaltet. Die Bibliothek ist vorderhand im Museum deponiert und wird in Übereinkunft mit dem Augustinerchorherrenorden verwaltet und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Auf Grund des Katalogs aus dem Jahre 1900 kann die Schätzung geöußert werden, daß die Bibliothek 3964 Bücher oder, genauer gesagt, Titel enthielt. Nach durchgeführter Revision wurde festgestellt, da 577 Titel, d.˙s.˙etwa 14,5% von der Gesamtzahl, fehlen. Davon sind 226 tschechische Titel, d.˙s.˙5,7%. Die Bibliothek als Ganzes beinhaltete lediglich 6% tschechische Bücher, es dominiert Latein, dann Deutsch, zahlreiche Bücher sind italienische, vertreten ist auch die französische, seltener die griechische, spanische und hebräische Sprache, vereinzelt taucht Englisch auf.
Ein wertvolles und bislang nicht ausreichend erforschtes Kulturerbe stellt auch der Bestand alter Drucke und solcher aus der Zeit der nationalen Wiedergeburt, dar; besonders die letzgenannte ist in bezug auf den Umfang ziemlich wertvoll. In der Bibliothek gibt es weiter komplette und auch unvollständige Reihen verschiedener Periodika vom Ende des vorigen Jahrhunderts bis zur Gegenwart.

Zpět na obsah čísla

Knihovna Okresního muzea v Mostě

ALENA KVAPILOVÁ

Knihovna Okresního muzea v Mostě je jedním ze samostatných oddělení muzea. Je především ústavní knihovnou, i když slouží zároveň potřebám mimomuzejních badatelů. Vedle funkce knihovnicko-informační však plní ještě funkci konzervační.
Dějiny knihovny úzce souvisejí s dějinami muzea, o jehož založení v Mostě roku 1888 se přičinil tehdejší starosta Carl von Pohnert. Ve své činnosti se muzeum soustředilo především na dějiny a folklór německé části obyvatelstva. Mezi první dary muzeu po jeho založení patřily právě knihy (od inkunábulí až po tisky 19. století), které se staly základem muzejní knihovny. Dne 2.1.1894 byl významnými mosteckými osobnostmi z oblasti kultury, školství, lékařství, hospodářství i veřejného života ustaven Spolek přátel muzea (Verein der Musemusfreun de in Brüx). Za jeden z hlavních úkolů si stanovil vybudování knihovny, která by plnila funkci především veřejně vzdělávací. Tak bylo v letech 1894–1904 nakoupeno větší množství odborné literatury a časopisů. Dalším významným zdrojem doplňování knižních fondů se staly pozůstalosti: v roce 1900 byla muzeu postoupena knihovna z pozůstalosti Ulriky von Levetzow, po roce 1923 knihovny Wenzela Freyera a Carla von Pohnert, v roce 1930 knihovna Zachariáše Ressla, po roce 1933 knižní sbírka Josefa Konstantina Beera, v roce 1941 knihovna Viktora Patzelta a po roce 1942 knižní pozůstalost Friedricha Striebeho. Dále byly knihy získávány dary a převody ze školních a klášterních knihoven, například z knihovny německého reálného gymnázia, z knihovny piaristického gymnázia a ze zaniklých spolků.
V roce 1928 vzniklo v Mostě ze zaniklého spolku Vlastimil (založen roku 1881) Podkrušnohorské museum v Mostě, které převzalo veškeré spolkové sbírky včetně knihovny a archivu. Svou sběratelskou a vydavatelskou činností se orientovala především na dějiny a život českého obyvatelstva a českého státu v podkrušnohorské oblasti. Fond knihovny Podkrušnohorského musea v Mostě tvořily převážně knihy psané česky. I při tomto muzeu vznikl Spolek přátel, jehož členy byli především čeští učitelé a drobní podnikatelé české národnosti.
Po zabrání pohraničí v roce 1938 bylo Podkrušnohorské museum v Mostě zrušeno a jeho sbírky předány Městskému museu v Mostě, částečně i podle provenience do Duchcova. To se samozřejmě týkalo i knihovny. Po roce 1945 sbírky obou muzeí zůstaly již sloučeny.
V roce 1964 došlo ke sloučení Městského musea v Mostě a Městského musea v Litvínově, z nichž vzniklo Okresní muzeum v Mostě, k němuž se v roce 1965 připojily i sbírky zrušeného Městského musea v Hoře Sv. Kateřiny.
K 30. červnu 1995 obsahoval celý fond knihovny Okresního muzea v Mostě 32.714 svazky. Z tohoto počtu je 219 rukopisů bohemikálního původu, 11 inkunábulí, 1863 starých tisků, 3375 svazků sbírkové regionální literatury, zbytek tvoří odborná literatura, do které jsou zahrnuta i periodika. Nejstarším rukopisem knihovny je mariánský traktát s letopočtem 1378 pocházející ze skriptoria oseckého kláštera. Nejstarším tiskem je patrně norimberské vydání bible z roku 1478. Všechny prvotisky dochované v muzejní knihovně jsou latinské. Staré tisky jsou co do obsahu zastoupeny především těmito obory: náboženství, přírodní vědy (fyzika, matematika, zoologie, medicína), právo, dějiny, naučné slovníky, numizmatika, beletrie. Z celkového počtu starých tisků je přibližně 1168 v němčině, zbytek je tištěn latinsky, česky a francouzsky.
Ze 16. století pocházejí přibližně 22 tisky, z toho 7 bylo vytištěno v rozmezí let 1500–1550. Všechny jsou psány latinsky. Jedním z nich je i benátské vydání „Misálu pražského“ z roku 1507.
Na 17. století připadá přibližně 140 tisků, na 18. století a neurčené roky vydání 1700 svazků.
Z celkového počtu starých tisků je přibližně 520 bohemik.
V regionální literatuře jsou zastoupeny všechny dostupné materiály vztahující se k Mostecku, Krušnohoří a oblasti severních Čech, především z oborů: dějiny, vlastivěda, hornictví, ekologie a další. K zajímavostem patří například vzorkovník na výrobu krušnohorských hraček ze zrušené hračkárny v Horním Jiřetíně z roku 1870.
Od roku 1981 jsou nejpoškozenější staré tisky a rukopisy předávány do restaurátorských ateliérů našich předních restaurátorů.
K nejzajímavějším tiskům patří materiál 19. století.

Die Bibliothek des Bezirksmuseums in Most

Alena Kvapilová

Die Bibliothek des Bezirksmuseums in Most (Brüx) ist eine der selbständigen Abteilungen des Museums. Sie ist vor allem eine Anstaltsbibliothek, wenngleich sie zugleich den Erfordernissen von Forschern außerhalb der Museen dient. Neben ihrer bibliothekarisch-informativen Funktion erfüllt sie noch die Funktion einer Konservationsarbeitsstätte.
Die Geschichte der Bibliothek hängt eng mit der Geschichte des Museums zusammen, dessen Gründung in Most im Jahre 1888 der damalige Bürgermeister Carl von Pohnert betrieb. In seiner Tätigkeit konzentrierte sich das Museums vor allem auf die Geschichte und Folklore des deutschen Bevölkerungsanteils. Zu den ersten Schenkungen an das Museum gehörten gerade jene Bücher (von Inkunabeln bis zu Drucken des 19.˙Jahrhunderts), die den Grundstock der Musealbibliothek bildeten.
Am 2.˙1.˙1894 gründeten bedeutsame Persönlichkeiten aus dem Bereich der Kultur, des Schulwesens, der Medizin, der Wirtschaft und des öffentlichen Lebens den Verein der Museumsfreunde in Brüx, der sich als eine der Hauptaufgaben den Aufbau einer Bibliothek vornahm, die vor allem eine öffentliche Bildungsfunktion erfülllen sollte. So wurde in den Jahren 1894¸1904 eine größere Menge von Fachliteratur und Zeitschriften angekauft. Eine weitere wichtige Zuwachsquelle für die Buchbestände bildeten Nachlässe: im Jahre 1900 wurde an das Museum die Bibliothek Ulrikes von Levetzow abgetreten, nach dem Jahre 1923 die Bibliotheken Wenzel Freyers und Carls von Pohnert, im Jahre 1930 die Bibliothek Zacharias Ressels, nach dem Jahre 1933 die Sammlung Josef Konstantin Beers, im Jahre 1941 die Bibliothek Viktor Patzels und nach dem Jahre 1942 der Büchernachlaß Friedrich Striebes. Ferner erwarb man Schenkungen und Übertragungen aus Schul- und Klosterbibliotheken, z.˙B.˙aus der Bibliothek des deutschen Realgymnasiums, aus der Bibliothek des Piaristengymnasiums und von aufgelösten Vereinen.
Im Jahre 1928 entstand in Most aus dem im Jahre 1881 gegründeten und dann untergangenen Verein Vlastimil das Museum des Erzgebirgevorlandes in Most (Podkrušnohorské museum), das sämtliche Vereinssamlungen einschließlich der Bibliothek und des Archivs übernahm. In seiner Sammler- und Editorentätigkeit konzentrierte es sich vor allem auf die Geschichte und das Leben der tschechischen Bevölkerung und des böhmischen Staates im Bereich des Erzgebirgevorlandes. Der Bestand der Bibliothek dieses Museums bestand vorwiegend aus tschechisch abgefaßten Büchern. Auch bei diesem Museum entstand ein Verein der Museumsfreunde, dem vor allem tschechische Lehrer und Kleinunternehmer tschechischer Nationalität angehörten.
Nach der Okkupation des Grenzgebietes im Jahre 1938 wurde das Museum des Erzgebirgevorlandes in Most aufgelöst und seine Sammlungen erhielten das Städtische Museum in Most, teilweise auch nach der Provenienz das Museum in Duchcov (Dux), zugewiesen. Dies galt selbstverständlich auch für die Bibliothek. Nach dem Jahre 1945 wurden die Sammlungen beider Museen wiederum zusammengelegt.
Im Jahre 1964 erfolgte die Zusammenlegung des Städtischen Museums in Most und des Städtischen Museums in Litvínov; daraus ging das Bezirksmuseum in Most hervor, dem im Jahre 1965 auch die Sammlungen des aufgelösten Städtischen Museums in Hora Sv.˙Kateřiny angeschlossen wurden.
Zum 30. Juni 1995 beinhaltete der gesamte Bestand der Biblothek des Bezirksmuseums in Most 32.714 Bände, hiervon 219 Handschriften bohemikaler Herkunft, 11 Inkunabeln, 1863 alte Drucke, 3375 Bände regionaler Sammler-literatur; der Rest besteht aus Fachliteratur, in die auch Periodika eingestuft sind. Die älteste Handschrift der Bibliothek ist ein Marientraktat mit der Jahreszahl 1378, der aus dem Skriptorium des Klosters Osek (Ossegg) stammt. Ältester Druck ist offenbar die Nürnberger Bibelausgabe aus dem Jahre 1478. Alle in der Museumsbibliothek aufbewahrten Erstdrucke sind lateinisch. Die alten Drucke sind in bezug auf ihren Inhalt vor allem mit folgenden Disziplinen vertreten: Religion, Naturwissenschaften (Physik, Mathematik, Zoologie, Medizin), Jura, Historia, enzyklopädische Lexika, Numismatik, Belletristik. Von der Gesamtzahl der alten Drucke sind annähernd 1168 deutsch, der Rest ist lateinisch und französisch gedruckt.
Aus dem 16.˙Jahrhunder stammen etwa 22 Drucke, hiervon wurden sieben in der Zeitspanne der Jahre 1500¸1550 gedruckt. Alle sind lateinisch abgefaßt. Ein solcher Druck davon ist auch die venezianische Ausgabe des "Prager Missales" aus dem Jahre 1507.
Auf das 17.˙Jahrhundert entfallen ungefähr 140 Drucke, auf das 18.˙Jahrhundert und unbestimmte Jahrgänge Editionen von 1700 Bänden.
Von der Gesamtzahl alter Drucke gibt es etwa 520 Bohemika.
In der Regionalliteratur sind alle erreichbaren Materialien mit Bezugnahme auf Most, das Erzgebirge und den Bereich Nordböhmens, vor allem aus folgenden Fachgebieten, vertreten: Geschichte, Heimatkunde, Montanwesen, Ökologie und weitere. Zu den Sehenswürdigkeiten gehört z.˙B.˙eine Musterkollektion zur Fertigung vor Erzgebirgler Spielwaren aus der aufgelösten Spielzeugfabrik in Horní Jiřetín aus dem Jahre 1870.
Seit dem Jahre 1981 werden die am meisten beschädigten alten Drucke und Handschriften an die Restauratorenateliers unserer führenden Restauratoren weitergeleitet.

Zpět na obsah čísla

Diplomové práce s knihovědnou tematikou obhájené v letech 1953–1994 na Katedře pomocných věd historických a archivnictví a na Katedře obecných a českých dějin

LENKA PRUDKOVÁ

Po příznivé odezvě, s níž se setkal soupis diplomových prací z Katedry vědeckých informací a knihovnictví, uveřejněný v 1. čísle časopisu Knihy a dějiny v roce 1994, připojujeme k němu další. Předkládaný seznam je tentokráte výběrem knihovědných diplomových prací z Katedry pomocných věd historických a archivnictví a z Katedry obecných a českých dějin.
Uvedené práce jsou přístupny nejen v knihovnách zmíněných kateder, ale také v Ústavu pro dějiny University Karlovy (zde s časovým omezením do roku 1983).
Výchozím datem soupisu se stal rok 1953. V tomto roce jsou studia na filosofické fakultě poprvé ukončována diplomovými pracemi, jež nahradily dosavadní disertace. Přesto jsme do soupisu zahrnuli jako doplněk disertační práce z let 1948–1951, které si pro svou obsahovou závažnost zaslouží zviditelnění.
Diplomové práce knihovědného zaměření tvoří jen malou část z celkového počtu obhájených prací. Renesance zájmu o knihovědné téma často souvisí s osobou vedoucího diplomové práce. Z Katedry pomocných věd historických a archivnictví je tak bezesporu nutné uvést prof. Václava Vojtíška, jehož jméno je spojeno především s disertacemi a posléze s diplomovými pracemi padesátých let. Naopak zájem studentů historie o tuto speciální oblast lze vysledovat teprve v průběhu 70. a. 80 let, a to především zásluhou prof. Josefa Petráně.
Také v obsahu lze rozpoznat odlišné zaměření obou kateder. Studenti historie se soustředili zejména na vnitřní rozbor jednotlivých děl, případně na otázky historiografické. Práce z Katedry pomocných věd historických a archivnictví jsou vedeny monograficky – nejčastěji zaznamenáme témata týkající se dějin knihoven a osobností tiskařů. U studentů obou oborů převládá zájem o 16. a 17. století.
Přestože množství diplomových prací knihovědného zaměření není příliš výrazné, jistě si některé i dnes zaslouží pozornost veřejnosti, ať už odborné či laické. Vždyť často jde o pokus uchopit problém málo známý či zcela neprobádaný.

Die am Lehrstul für historischen Hilfswissenschaften und Archivistik und am Lehrstuhl für Welt-und Böhmens Geschichte verteidigten Arbeiten mit buchwissenschaftlichen Thematik

Lenka Prudková

Nach der günstigen Reaktion, mit der sich die Liste der Diplomarbeiten des Lehrstuhles für wissenschaftliche Informationen und Bibliothekswesen begegnet hat, die in der 1. Nummer von Knihy a dějiny im Jahr 1994 veröffentlicht wurde, schliessen wir dazu folgende Liste an.
Diesmal handelt es sich um die Auslese der Diplomarbeiten mit buchwissenschaftlichen Themen aus dem Lehrstuhl der historischen Hilfswissenschaften und Archivistik und aus dem Lehrstuhl für Welt-und Böhmens Geschichte.
Das Ausgangsdatum der Liste wurde ursprünglich das Jahr 1953. In diesem Jahr wird das Studium an der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität zum erstenmal mit den Diplomarbeiten beendet, die die ehemaligen Disertationen ersetzten. Trozdem beinhaltet die Liste die Disertationsarbeiten aus den Jahren 1948-1951 als Anhang, weil diese Arbeiten durch ihreInhlatswichtigkeit zur Geltung kommen sollten.
Die Diplomarbeiten mit buchwissenschaftlichen Thematik bilden nur einen kleinen Teil der gesamten Sume der verteidigten Arbeiten.
Das neu entstehende Interesse für das buchwissenschaftliche Thema hängt von der Person des Leiters der Diplomarbeit ab. Aus dem Lehrstuhl für historischen Hilfswissenschaften und Archivistik ist unzweifelhaft nötig den Namen von Prof. Dr. Václav Vojtíšek zu erinnern, dessen Name vor allem mit den Dissertationen und später mit den Diplomarbeiten der 50. Jahren verbunden ist.
Das Interesse der Geschichtsstudenten für dieses spezielles Fach kann man erst im Laufe der 70. und 80. Jahren belegen, und zwar vorwiegend durch die Verdienste des Prof. Dr. Josef Petráň. Auch im Inhalt kann man verschiedene Orientierung der beiden Lehrstuhle identifizieren. Die Geschichtstudenten konzentrierten sich vor allem auf die innere Analyse der einzelnen Werke, eventuell auf die historiographischen Fragen. Die Arbeiten des Lehrstuhles für historische Hilfswissenschaften und Archivistik sind monographisch geschrieben. Vor allem werden die Themen betreffs der Bibliothekengeschichte und der Persönlichkeiten der Drucker registriert. Bei Studenten der beiden Lehrstühle ragt das Interesse für das 16. und 17. Jahrhundert hervor.
Obwohl die Menge der Diplomarbeiten mit buchwissenschaftlichen Themen keine ausschlaggebende Rolle spielt, verdienen sie sogar heute die Aufmerksamkeit der Öffentlichkeit, gleichgültig ob der fachlichen oder der Laienkreisen. Es geht ja oft um ein Versuch ein wenig bekanntes oder gar unerforschtes Problem zu ergreifen.

Zpět na obsah čísla