Renesanční sklo z archeologických výzkumů Pražského hradu
Systematický archeologický výzkum Pražského hradu započal 4.června 1925. S přihlédnutím na lokalitu samotnou je pochopitelné, že se zájem archeologů v prvé řadě soustředil na otázky bezprostředně spojené s nejstaršími dějinami českého státu. Avšak díky profesionálnímu přístupu byla již tenkrát nemalá pozornost věnována také archeologii novověké. Podstatná část raně novověkých souborů pochází právě z rozsáhlých výzkumů úvodních sezón. Navzdory skutečnosti, že celý tento fond zůstal dlouhá léta netknut v depozitářích, patří tehdejšímu hvězdnému seskupení badatelů velké poděkování. Jejich zásluhou je dnes možné bez velkých problémů renesanční soubory přesně lokalizovat a nálezy postupně zpracovávat a analyzovat.
K posunu ve studiu raně novověkého materiálu došlo v 80. letech, kdy se mu systematicky s důrazem na keramiku věnoval Jaromír Žegklitz. Nově v jeho práci pokračují Gabriela Dubská a Petr Matouš.
V roce 1997 skupina odborníků z Uměleckoprůmyslového muzea pod vedením Olgy Drahotové požádala vedení archeologického výzkumu Pražského hradu o spolupráci na rozsáhlém projektu o historii sklářské výroby v českých zemích. Zpracování renesančního souboru skla se ujala Jana Veselá. V současné době je shledán a dokumentován materiál z osmi odpadních jímek, objemný nálezový fond z jižního parkánu, Tereziánského křídla a západního a severního předhradí.
Kromě historiků umění, sklářských mistrů a technologů, byla navázána úzká spolupráce s archeology E.Černou z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech a J.Podliskou ze Státního památkového ústavu hlavního města Prahy a s dalšími odborníky, kteří se zabývají českým a moravským sklářstvím v historickém kontextu již delší dobu.
Přehled výzkumů s novověkými situacemi obsahujícími renesanční sklo
III.nádvoří
Výzkum vedený postupně K.Guthem, J.Filipem, J.Böhmem, J.Pasternakem, a I.Borkovským probíhal v letech 1925-1932 kompletně prozkoumal jižní a západní plochu okolo katedrály sv.Víta, odhalil deset novodobých odpadních jímek, z nichž šest obsahuje kvalitní soubor renesančního skla (obr.1 - jímka S-2328, čtyřboká láhev zdobená emailovou malbou s rostlinným motivem, erbem s orlicí a zlatým lemováním).
Tereziánské křídlo
V souvislosti se snižováním terénu jižně pod Vladislavským sálem probíhal v roce 1937 výzkum části tzv. Tereziánského křídla. Z plochy byl vybrán pouze malý vzorek materiálu. Některé nálezy (př. velké duté nody z čiré našedlé skloviny, se lvími maskarony, mnohdy zdobené plátky zlata, známé z tyrolské produkce) však jednoznačně dokládají přítomnost honosného sortimentu skla.
Jímka ve Vikářské ul. čp. 37
V roce 1957 zkoumal I.Borkovský jednu z nejstarších a nejbohatších dosud nalezených renesančních jímek na Pražském hradě, která obsahovala kromě velkého množství běžného stolního skla i bohatě zdobený soubor pohárů (obr.2, obr.3 - pohár probošta chrámu sv.Víta Georga Bartholda Pontana z Breitenberku, datovaný 1595).
Jižní parkán
Při stavebních úpravách jižního parkánu byl v letech 1983-1994 průběžně archeologicky sledován pod vedením J.Frolíka terén pod Ústavem šlechtičen, kde v 16.století stály domy Švamberský, Rožmitálský a Rožmberský spolu s děkanstvím kostela Všech svatých, a pod Lobkovickým palácem, původně Krajířovským a Pernštejnským. Tento materiál je zatím ještě nezpracován.
Předměty bez možnosti identifikace V hradní archeologické sbírce se nalézá poměrně velké množství zajímavých renesančních skel, u kterých nejsou známé bližší nálezové okolnosti. Patrně se jedná o sbírku nashromážděnou hradním stavitelem K.Fialou na počátku archeologického výzkumu ve dvacátých letech (obr.4 - pohár z 2.pol.16.století na zvonovité patce, s dutým nodem, zdobený nitkováním a optickým dekorem).
Kanovnická ul., Hradčany Do projektu zpracování renesančních souborů z Pražského hradu jsou zahrnuty také nálezy z Kanovnické ul. čp.73 na Hradčanech, kde byly při rekonstrukci bývalého špitálu sv.Antonína v letech 1984-1985 odkryty J.Frolíkem, I.Boháčovou a J.Žegklitzem dvě renesanční jímky. Špitál byl zbudován Ferdinandem I. pro choré duchovní kostela Pražského, a tudíž má přímou návaznost na Hrad samotný. Obsah obou jímek je velmi cenný s četným zastoupením importů (obr.5, import, s velkou pravděpodobností nizozemské provenience - číše typu berkemeier, s nálepy v podobě malin doplněné tyrkysovými korálky).
Ačkoliv je stav bádání teprve v počáteční dokumentační fázi, lze již nyní konstatovat, že tato kolekce nejen doplní převážně honosné předměty muzejních sbírek, ale také výrazně obohatí novými tvary běžnou sklářskou produkci 16. až první pol.17.století . Vedení archeologického výzkumu Pražského hradu plánuje publikační zpřístupnění této sbírky na rok 2001.
