Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Alena Křížková (ed.), Zdeněk Sloboda, Radka Dudová, Hana Maříková: Podmínky rodičovství v podnikovém prostředí v mezinárodním srovnání

Studie Podmínky rodičovství v podnikovém prostředí v mezinárodním srovnání je výstupem projektu „Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR“ (grant č. 403/05/2474 Grantové agentury České republiky). V této studii jsme se zaměřili na problematiku kombinace pracovního a rodinného života z hlediska úrovně zaměstnavatelů a do hloubky procesů, kterými vyjednávání podmínek pro zaměstnané rodiče probíhá přímo v podnicích. Vycházíme z evropských trendů zvyšujícího se důrazu na zaměstnanost žen a kombinaci pracovních a rodinných závazků jako aspekt, kterým se zaměstnavatelé v současné době musejí zabývat. Pro naší analýzu byla stěžejní východiska v podobě národních podmínek daných sociálním státem a ty jsme se rozhodli porovnat v evropském měřítku. Výzkum byl založen především na třech případových studiích strojírenských podniků a jejich poboček v České republice a „mateřských“ společností v Německu, Francii a Švédsku. Naším cílem bylo porovnat podmínky pro zaměstnané rodiče v jednotlivých zemích s Českou republikou v případech, kdy jde o stejné zaměstnavatele, ale liší se národní kontext zaměstnaneckých a rodinných politik i širší historicko- sociální zkušenost zemí.

V první kapitole „Teoretická východiska výzkumu podmínek rodičovství v podnikovém prostředí a podniková praxe v Čechách“ poskytuje Alena Křížková teoretický úvod do sociologie organizací z hlediska sociologie genderu a ukazuje, jak je doposud poměrně málo rozvinuté zkoumání genderových procesů na úrovni podniků spojeno se zakonzervováním struktury organizací, které vznikly spolu s procesem modernizace, na principu racionalizovaného patriarchátu. Tyto organizace fungovaly na počátku téměř výhradně za účasti mužů a s podporou ženské neplacené práce a péče v domácnostech těchto pracovníků. Současné organizace a podniky se jen velmi pomalu a neochotně obracejí tváří v tvář faktu, že zaměstnanci, kteří v nich pracují – muži i ženy - mají také soukromý život, ale pozvolna si začínají uvědomovat, že vytvořit podmínky přátelské rodině se vyplácí. Alena Křížková ukazuje na výsledcích skupinových diskusí se zástupci českých podniků a výsledků sociologického šetření rodičů, že české podniky si doposud tuto výhodu neuvědomují a fungují na principu oddělených světů práce a rodiny a na principu genderové neutrality. Námi sledované podniky, které působí ve strojírenském oboru, v sobě navíc nesou princip technické racionality, která do značné míry vylučuje ženy.

Kapitola „´To nejde, to není nikde na světě!´ aneb Srovnání podmínek rodičovství v rámci jednoho podniku v Česku a Německu.“ Zdeňka Slobody přináší výsledky případové studie strojírenského podniku v Německu a v Čechách. Výzkum ukázal, že i když je nastavení rodinné politiky v Německu a v Čechách v některých ohledech podobné a i když zkoumáme jeden podnik, v podmínky rodičů pro kombinaci pracovního a rodinného života jsou v německé a české pobočce odlišné. Jde zejména jednak o organizační kulturu německého podniku, která se hlásí k principu genderové rovnosti a k politikám přátelským rodině a jednak o ochotu personalistů a odborů se těmito otázkami zabývat a řešit je. Zavést či umožnit alternativní typy organizace práce jako je zkrácený úvazek či nepravidelné směny pro rodiče v Německu lze a funguje, zatímco v české pobočce podniku se to personalistům jeví jako teoretická možnost, ale prakticky neproveditelná. Zdeněk Sloboda také poukázal na pasivitu českých zaměstnanců, kteří nejsou zvyklí vznášet požadavky, které by jim kombinaci pracovní a rodinné zátěže umožnily. Sledovaný podnik v Německu i v Čechách v podstatě dodržuje zákonné normy spojené s výkonem rodičovských rolí zaměstnanců, i když v Čechách některé pouze teoreticky (např. ty týkající se nároku na zkrácený úvazek) a v Německu přidává velmi dobrý informační servis.

Ve Francii se potřebami zaměstnanců zabývají již tradičně velmi aktivní odbory, které jsou schopny vyjednat podmínky nad rámec zákonných úprav a to na různých úrovních kolektivního vyjednávání. Výsledkem pak je rozvinutá rodinná politika, která nabízí rodičům různé možnosti, doplněná o celou řadu výhod, které rodičům nabízejí zaměstnavatelé. Následující dvě případové studie podniků, které mají pobočky v Čechách a mateřské firmy ve Francii a ve Švédsku, se zaměřují na administrativní základny a zejména řídící úrovně v těchto podnicích.

Radka Dudová v kapitole „Vstřícnost v rámci obchodních cílů? Srovnání podmínek práce a rodičovství v české pobočce a v centrále francouzského podniku“ ukazuje na rozvinutost systému vyjednávání a nabídku možností pro rodiče ve francouzské základně podniku. V české pobočce podniku, která vznikla v minulém desetiletí se však podmínky pro rodiče teprve začínají vytvářet s tím, jak zpočátku mladí, bezdětní, kariérově orientovaní zaměstnanci začínají zakládat rodiny. K tomu přistupuje velmi důležitý poznatek o naprosté rozdílnosti mateřských ideologií v Čechách a ve Francii, které nastavují zcela odlišné standardy „správného mateřství“ ve spojitosti s kombinací péče a výdělečné aktivity matek v těchto zemích, do značné míry ovlivněné rodinnou politikou v konkrétní zemi.

V kapitole ”Není organizace jako organizace: skandinávská firma v domovské zemi a v českém prostředí” analyzuje Hana Maříková rozdíl v podmínkách zaměstnaných rodičů ve Švédské firmě a v její pobočce v Čechách, přičemž dochází k závěru, že ne vše, co je obvyklé a rozšířené ve Švédsku, je v českém prostředí realizováno. V praxi je situace velmi podobná české pobočce francouzské firmy svou velikostí, malým podílem zaměstnaných rodičů a nezájmem vedení o vytváření podmínek pro kombinaci pracovního a rodinného života zaměstnanců včetně jejich výrazné pasivity. Je překvapující, že firma, která je jednou z velmi významných Švédských strojírenských firem a je tak zasazena do prostředí, kde práva pečujících rodičů i práva dětí na veřejně dostupnou kvalitní péči jsou zakotveny legislativně a další podmínky přátelské rodině vyjednány na úrovni sektorů průmyslu či podniku, ve své české pobočce nemá dokonce ani personální odbor. Tato situace zakládá vyjednávání o konkrétních podmínkách a to i těch, které jsou zákonnými nároky, na individuální úrovni jednotlivých oddělení a zaměstnaneckých vzathů.

Alena Křížková shrnuje v kapitole ”Srovnání podmínek rodičovství ve čtyřech evropských zemích“ výsledky výzkumu a nabízí paralely mezi sledovanými zeměmi a dynamikou organizačních procesů ve sledovaných zemích. Významné rozdíly mezi praxí podniků v jejich zemích původu a praxí v jejich českých pobočkách jsou dány jednak rozdíly v nastavení rodinné a zaměstnavatelské politiky jednotlivých zemí, genderová struktura v souvisejících institucích na různých úrovních dané země i oboru, ve kterém podnik působí, rozdíly ve významech zaměstnanosti žen a mateřských ideologiích a institucionální podmínky pro péči o děti, které nabízí stát (případně další aktéři). To vše je ovlivněno historicko-sociálním vývojem země, který má vliv na současné nastavení podmínek rodičovství i na nově zaváděná opatření, protože se projevuje ve způsobu uchopení těchto podmínek a nástrojů jednotlivými aktéry – zaměstnavateli i rodiči, ženami a muži. Zahraniční firmy, zakládající své firmy v České republice tak musí počítat s nastavením rodinné politiky, která prakticky vybízí k diskriminaci žen a mohou využít pasivity jak odborů tak z hlediska případných požadavků zaměstnanců.