V druhé polovině 90. let měla konference putovní charakter a patronát nad jejím pořádáním přejímala střídavě filologická pracoviště vysokých škol po celé republice. Zásadní zásluhu na jejím pěstování měli v této době brněnský Ústav literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, pražská Katedra české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Katedra bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, připojil se k nim i Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Střídalo se také zaměření konference: někdy byla tematicky vymezená, jindy nabízela příležitost ke konfrontaci úspěšných prací různé orientace, a to nejen bohemistických.
Na opavském jednání v roce 2001, tedy ročníku uzavírajícím tradici putování, se někteří účastníci shodli na potřebě rámcového tematického vymezení. A při pohledu z posledního vagonu vlaku směřujícího ze Slezska do Prahy vznikl studentský nápad tematizovat v dalším ročníku Cestu tam a zase zpátky - a zůstat přitom v okruhu české literatury, tedy umožnit prohloubení diskuse o jednotlivých referátech. Zázemí pro uskutečnění tohoto virtuálního putování poskytl na návrh ředitele doc. Janouška v následujícím roce Ústav pro českou literaturu AV ČR. Pedagogická fakulta UK podpořila vydání sborníku nesoucího název konference. V roce 2003, kdy ústavní zasedací místnost využívali pražští archeologové z pracoviště postiženého povodněmi, vypomohla za laskavého přispění místopředsedkyně AV ČR doc. Petráňové kancelář Akademie věd reprezentačními prostorami na Národní třídě, kde se pak diskutovalo literárních podobách a funkcích času. Publikační prostor pro obsáhlejší prezentaci příspěvků poskytl v tomto ročníku časopis Tvar, v jehož pravidelné příloze tento soubor vyšel pod titulem Vteřina a dějiny. Z diskuse účastníků vyvstal návrh pojednat v příštím kole komplementární kategorii prostoru. K diskutujícím na téma Krajina a dům, vzdálenost a blízkost, nahoře a dole... přibyli v roce 2004 studenti ze Slovenska (z bratislavské Filozofické fakulty Univerzity Komenského a banskobystrické Fakulty humanitních vied Univerzity Mateja Bela) a zahraniční doktorandky z pražské Filozofické fakulty UK. Vydání stejnojmenného sborníku opět finančně podpořila a připravila Pedagogická fakulta UK.
Převážná většina účastníků je delegována přímo katedrami, někteří přijíždějí jako vítězové fakultních kol: ta jsou dobrou příležitostí k porovnání odborné připravenosti referentů a také k optimalizaci podoby příspěvku pro další konferenční fórum. Pražská konference stále více směřuje k náročné odborné profilaci: někdejší vybrané pasáže z diplomových prací postupně nahradily tematicky spřízněné referáty vycházející z ročníkových prací i výstupů doktorského studia. Nejpodnětnější příspěvky vyhodnocuje odborná porota složená z participujících pedagogů a vědeckých pracovníků ÚČL a uděluje jim Cenu Vladimíra Macury, popřípadě čestné uznání. Rozšiřuje se okruh účastníků, přibývají referenti ze Slovenska a zahraniční bohemisté i slovakisté: velký zájem slovenské strany vedl v zadání na rok 2005 k tematické konfrontaci české a slovenské literatury - Mezi deklamovánkou a románem. Proměny žánrů v české a slovenské literatuře. O ceny se také podělili čeští i slovenští účastníci; čestná uznání byla tentokrát udělena zvlášť v kategorii doktorandů a pregraduálních studentů. Sborník s titulem konference vydal ÚČL v elektronické podobě, vybrané texty byly publikovány v časopisech Česká literatura, Tvar a Zrcadlení. Jubilejní pátý ročník 2006 s tématem Poetika programu - program poetiky byl věnován literárním programům, jejich vztahu k dalším uměním a realizaci v konkrétní autorské poetice; k diskutérům se svými podněty připojil i předseda akademie prof. Václav Pačes. Účastníci měli tentokrát příležitost ucházet se kromě tradiční Ceny Vladimíra Macury také o ocenění vyhlášená Pedagogickou fakultou UK a Slovenským inštitútem.
Stanislava Fedrová - Alice Jedličková