Dějiny Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Pro historii Ústavu pro jazyk český je zásadní rok 1891, kdy byla založena vrcholná domácí badatelská instituce – Česká akademie věd a umění. Základním úkolem Akademie byla v souladu se zaměřením obdobných institucí ve světě příprava velkého výkladového slovníku národního jazyka. Roku 1906 podal univ. prof. F. Pastrnek spolu s předním lexikografem F. Š. Kottem a univ. prof. J. Zubatým návrh na zahájení přípravných prací na slovníku. K posouzení návrhu byla vytvořena komise III. třídy Akademie, jejíž snažení vyvrcholilo v roce 1911 založením nejstaršího akademického pracoviště – Kanceláře Slovníku jazyka českého. Ta okamžitě přikročila k sběru lexikálního materiálu pro Příruční slovník jazyka českého, který začal v sešitech vycházet v roce 1935 a byl dokončen svým devátým svazkem v r. 1957.

Po konci 2. světové války byla Kancelář přeměněna na ústav, jehož úkoly byly rozšířeny o zkoumání českých nářečí, dějin češtiny a o problematiku současného spisovného jazyka. Tak vznikl v r. 1946 Ústav pro jazyk český, jehož prvním ředitelem se stal vedoucí někdejší Kanceláře A. Získal. Koncem roku 1952 bylo na brněnském pracovišti ústavu založeno dialektologické oddělení a na popud V. Machka i oddělení etymologické. Po vzniku Československé akademie věd v r. 1952 byl Ústav pro jazyk český začleněn do její struktury a stal se jedním z jejích základních pracovišť. Funkci ředitele vykonával jeden ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku prof. Bohuslav Havránek (do r. 1965). V čele ústavu se vystřídala řada předních představitelů domácí lingvistiky (F. Daneš, M. Dokulil, K. Horálek, J. Petr, po r. 1989 se vrátil do funkce ředitele prof. F. Daneš, v letech 1994–2002 byl jeho nástupcem prof. J. Kraus). Od r. 1992 je Ústav pro jazyk český součástí nově transformované Akademie věd České republiky. Od r. 2003 je ředitelem ústavu K. Oliva.