Umění

Benedikt Ried a počátky záalpské renesance

Pavel Kalina

Monografie historika umění a architektury doc. dr. Pavla Kaliny, CSc., je věnována architektovi, jehož jméno je spjato s prvními projevy renesančního slohu u nás. Autor zasazuje Benedikta Rieda (Rejta) do kontextu středoevropské architektury a rozvoje stavební technologie 15. století, sleduje pronikání renesance do zemí na sever od Alp a dostatečný prostor věnuje rozboru jednotlivých Riedových staveb (na Pražském hradě, v Kutné Hoře, v Lounech, v Annabergu aj,).
Kniha ja založena na výsledcích archivních a stavebně historických průzkumů konaných během posledních desetiletí; poslední (a pravděpodobně jediná) monografie Riedovi věnovaná vyšla bezmála před padesáti lety (autor Götz Fehr, 1961).

Křičte ústa

Marie Rakušanová

Velká obrazová celobarevná publikace (zastupující zároveň katalog k výstavě), věnovaná expresivním tendencím v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století, nabízí zcelanový pohled na fenomén expresionismu v českém moderním umění. V minulosti byl expresionismus jako umělecko-historická kategorie některými teoretiky relativizován či dezinterpretován jako pojem zahrnující širokou škálu uměleckých projevů roztroušených neomezeně v čase, případně spojován výhradně s tvorbou představitelů expresionistické skupiny Osma, založené v roce 1907. Právě podobné názory se pokouší publikace Křičte ústa! vyvracet, když zcela zřetelné rysy expresivity nachází v podstatné části tvorby generace 90. let, ale i u umělců starších, jako byli např. Maxmilián Pirner či Hanuš Schwaiger. Záměrem publikace není však vnutit expresionismu nové pevné kontury jakési uměleckohistorické škatulky naplněné konkrétními jmény a uměleckými díly. Cílem je zjistit, jak se kontury expresionismu rodily, které osobnosti a která díla vytvořily předpoklady k jejich načrtnutí.

Bytosti odnikud

Marie Rakušanová

Publikace, jež vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy se zabývá akademickou malbou v první polovině 20. století v Čechách, sleduje tedy jakési paralelní dějiny umění, běžící vedle „velkého“, dobře zpracovaného a stále důkladněji prozkoumávaného vývoje české moderny a avantgardy. Představuje malíře, kteří stojí dlouhá desetiletí na okraji zájmu českých dějin umění nebo kteří z nich byli téměř či dokonce úplně vyloučeni. Jedná se zčásti o příslušníky generací starších, nastupující na uměleckou scénu ještě v poslední čtvrtině 19. století, malíře akademické a novoromantické, ale také o jejich následovníky, v jejichž tvorbě se projevují zásadní změny uměleckých cílů, nároků a tím i hodnotících kritérií. Hlavní výklad doplňují biografie umělců.

Architektura ve věku rozdělené reprezentace

Dalibor Veselý

Kniha významného teoretika moderní architektury, profesora univerzity v Cambridge, tematicky založená na pomezí historie architektury a filozofie, je mnohovrstevným výkladem o lidské kultuře ohrožené rozkladem celistvosti světa a o hledání cest, jak napomoci – zejména v oblasti architektury – její obnově. Autor vychází ze skutečnosti, že myšlenkové proměny, k nimž došlo postupně mezi 16. a 18. stoletím, vedly k rozkladu představy hierarchicky uspořádaného univerza, tedy představy opírající se o tradiční kosmologii. 

Emauzy

Klára Benešovská, Kateřina Kubínová

Benediktinskému klášteru v Praze Na Slovanech s chrámem Panny Marie a sv. Jeronýma – jedné z prvořadých památek české gotiky – nebyla dosud věnována žádná samostatná uměleckohistorická monografie (a poslední kniha pražským Emauzům věnovaná vyšla v roce 1956!). Nová publikace shrnuje výsledky konference, která byla pořádána v roce 2003 u příležitosti znovuotevření emauzského chrámu po dlouhodobé rekonstrukci. Autoři, přední historici umění, představují nejnovější výsledky výzkumu dějin kláštera, sledují jeho historický a stavební vývoj od založení ve 14. století až do současnosti a mj. podávají výklad proslulého „Emauzského cyklu“, gotických nástěnných maleb v ambitu.

Proč lidé pláčou před obrazy

James Elkins

Autor – historik umění, profesor na univerzitě v Chicagu – se v knize zabývá tím, jak výtvarné umění působí na naše city. Vychází z výpovědí současných návštěvníků muzeí a galerií – laiků i odborníků –, sleduje jejich přístup k uměleckým dílům z různých historických období a z rozboru získaných poznatků vyvozuje obecnější závěry o tom, jakou roli hrají emoce v dnešní době nejen v přístupu k umění, ale i v mezilidských vztazích. Autor postihuje také historický vývoj citového vnímání uměleckých děl, který samozřejmě výrazně ovlivňuje i skutečnost, že někteří umělci upadají časem v zapomnění a jiní, jejichž dílo v době svého vzniku nedosáhlo většího ohlasu, jsou naopak mnohem více oceňováni s odstupem třeba několika století.

Emil Filla

Vojtěch Lahoda

Monografie významného českého malíře, grafika, sochaře a výtvarného teoretika (1882–1953), jednoho z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu.

Publikace je vybavena množstvím barevných reprodukcí a černobílými fotografiemi.

Jazyky umění

Nielson Goodman

Stěžejní dílo významného amerického filosofa a estetika zabývající se sémiotickou strukturou umění, představuje též tzv. kognitivní směr v estetice z důrazem na aktivní roli umění ve světatvorbě. Jazyky umění tvoří ideový základ pro pozdější Goodmanovu knihu Způsoby světatvorby, která již v češtině vyšla (překlad prof. Vlastimil Zuska). V této knize Goodman prezentuje též svou provokativní teorii zobrazení, které je pouhou konvencí nezávislou na podobnosti, čímž také zcela popírá teorie mimésis.

Dějiny českého výtvarného umění VI/ 1, 2

Rostislav Švácha, Marie Platovská

Šestým dílem, vzhledem k velkému rozsahu rozděleným do dvou svazků, se dovršuje velký projekt, který započal už v osmdesátých letech 20. století dílem věnovaným umění středověkému. Období, které je představeno v závěrečném díle, se dělí do několika period. Začíná proslulým vystoupením československých umělců a architektů na EXPO 58 v Bruselu, dále následují šedesátá léta, během nichž české umění těžilo z „tání“ politických poměrů před rokem 1968, potom téměř dvě desetiletí normalizace a konečně umění v zásadně změněné politické a společenské situaci po roce 1989, do současnosti. Autoři – historici umění z Ústavu dějin umění AV ČR, z univerzit a z dalších institucí pojednávají o vývoji českého umění ve všech jeho oblastech a žánrech – od architektury, malířství, kresby, grafiky a sochařství přes umělecká řemesla, fotografii, scénografii atd. až po tzv. nová média, k nimž v současnosti patří například land art, body art nebo videoart. Zvláštní kapitoly jsou věnovány umělcům žijícím v exilu.

Dějiny českého výtvarného umění V

Rostislav Švácha, Marie Platovská

Pátý díl rozsáhlé řady publikací, vycházející od osmdesátých let, se zabývá čtyřicátými a padesátými lety 20. století, obdobím, v němž všechny oblasti života – a tedy i umění – poznamenaly postupně dva totalitní režimy: nacistická okupace Československa a posléze nástup komunistické moci v nejtvrdší podobě právě v padesátých letech. Autoři, přední historici umění z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i z dalších institucí, zasazují vývoj umění v daném období do širších filosofických, politických a společenských souvislostí a podrobně probírají všechny umělecké projevy, od oficiálního umění sloužícího politické moci přes různé umělecké směry a uskupení (Skupina 42, SVU Mánes, surrealismus, existencialismus atd.) až po oblasti, které byly donedávna uměnovědou téměř zcela opomíjeny (např. kresba a malba v nacistických koncentračních táborech nebo Škola umění ve Zlíně). Jednotlivé kapitoly jsou věnovány všem oborům výtvarného umění: architektuře, malířství, kresbě a grafice, sochařství, fotografii, scénografii, designu, sklářství, keramice a typografii.

Dějiny českého výtvarného umění IV/ 1, 2

kolektiv autorů Ústavu dějin umění AV ČR

K vydání připravil Ústav dějin umění AV ČR. Dílo zpracovává toto období poprvé v ucelenosti všech uměleckých oborů: malířství, sochařství, architektura, fotografie, scénografie a užitého umění. Sleduje nástup generace devadesátých let, která položila základy moderního umění u nás - J. Preisler, M. Švabinský, F. Bílek. V prvních dvou desetiletích nového století se prosadily výtvarné směry kubismus a expresionismus - B. Kubišta, E. Filla, J. Zrzavý či J. Čapek, ze sochařů např. O. Gutfreund a z architektů J. Gočár. Těžištěm umění dvacátých a třicátých letech jsou nové výtvarné směry - abstraktní umění, artificalismus a surrealismus. Každý z těchto směrů reprezentovali význační umělci K. Teige, J. Štýrský, Toyen, J. Šíma a F. Kupka. Architektura tohoto období dosáhla zásluhou B. Fuchse a P. Janáka a dalších opravdu evropské úrovně. Text provází množství barevných a černobílých reprodukcí, fotografií i kreseb.