Vizuální studia
O edici
Edice Vizuální studia se nezabývá jenom filmem, ale především vizuálním vnímáním světa. Tedy souvislostmi mezi filmem, výtvarným uměním, architekturou, designem a fotografií.
Výzva perspektivy
Vztahem filmu a perspektivního malířství se filmová věda zabývá již od začátku 20. století. Od sedmdesátých let tento zájem zintenzivněl a přímá spojitost mezi malbou (počínaje obdobím quattrocenta) a filmem (a dále i novými médii) se stala tématem hojně diskutovaným nejen ve filmové vědě, ale i v kunsthistorii a v tzv. vizuálních studiích. Téma podněcuje i úvahy o roli ideologie v zobrazování, o postavení subjektu ve vztahu k imaginárním světům, k popisům proměny vizuálního pole modernity atd.
Pandořina skříňka aneb Co feministky provedly filmu?
Pandořina skřínka mapuje rozmach feministického myšlení o filmu v době od sedmdesátých až po polovinu devadesátých let. Feminismus tehdy zasáhl široké spektrum kulturní teorie a praxe, „věda“ o filmu zároveň hledala co nejúčinnější nástroje analýzy, aby ukázala, jak film funguje, jak nás ovlivňuje a proč nás tolik fascinuje.
Feministická metoda je jednou z klíčových složek této proměny filmové teorie. Jejím cílem je kritické zhodnocení vnímání každodennosti, zcizení od automaticky přijímaných názorů a vzorců chování, rozkrytí stereotypních obrazů i příběhů. Představuje myšlenkový svět, jehož znalost je v anglosaském kontextu samozřejmou součástí kulturní a kritické výbavy – není proto důležité s ním primárně souhlasit či nesouhlasit, ale poznat jej a pochopit, včetně jeho limit, jako možný nástroj společenské analýzy.
Kritické promýšlení našeho vztahu k obrazům, ať již za pomocí feministické či jiné metody, by mělo být samozřejmou součástí naší vizuální gramotnosti.
