Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli, maďarský lékař židovského původu, byl roku 1944 transportován spolu s rodinou do koncentračního tábora v Osvětimi. Záhy se stal vězeňským lékařem a asistentem vedoucího doktora tábora Josefa Mengeleho. Jeho povinností bylo sepisovat podrobné pitevní zprávy obětí obludných pokusů „anděla smrti“, ať již se jednalo o pseudovědecké výzkumy dvojčat či vývojových vad, nebo o směšně nevěrohodné snahy podložit méněcennost židovské rasy. Jako lékař patřil Nyiszli k tzv. sonderkomandu, skupině prominentních vězňů, kteří sice měli co jíst a kouřit, ale od začátku věděli, že jejich čas je vyměřen. Nejtrýznivější ovšem nebyla krátká životnost této „vězeňské šlechty“, nýbrž její pracovní náplň, která obnášela aktivní podíl na přípravách masové likvidace nevinných obětí, mezi nimiž se nejednou objevil i blízký přítel či člen rodiny. Jelikož byl Nyiszli přesvědčen, že se z tábora již nikdy nevrátí, rozhodl se, že podá veřejnosti o všem zprávu. S chladnou hlavou a smyslem pro detail zachytil každodenní chod obludné mašinérie, kterou ovládá „všudypřítomná harmonie zabíjení, strojový automatismus a smysl pro pořádek“. Ačkoli se nejedná primárně o beletristický text, stvořil autor velmi čtivé, napínavé dílo. Jeho svědectví lze číst jako dokument plný nesmírně cenných lékařských i čistě lidských postřehů, ale též jako příběh mimořádně silné osobnosti, které se podařilo nejen přežít, ale zachovat si v podmínkách, kde bylo víc než obtížné zůstat člověkem, mravní kredit.
