Hrůza pravdy
Přestože o knížkách píši již přes šest desetiletí, publikaci maďarského lékaře-patologa, Žida Miklóse Nyiszliho BYL JSEM MENGELEHO ASISTENTEM (Nakladatelství Academia, edice Paměť, sv. 24, 196 str., r. 2009) považuji za jednu z nejotřesnějších. Není to jen dokument o holocaustu, ale o totálním selhání lidskosti v dějinách 20. století. Je to literatura faktu, zrůdných faktů divadla, odehrávajícího se pod režií doktora »smrti« - Mengeleho - v koncentračním táboře Osvětim.
Vězeň, lékař Miklós Nyiszli, se soustřeďuje na detailní popis své práce (pitval stovky usmrcených vězňů) a na provoz plynových komor a krematorií, na život členů sonderkomanda a lékařů vězňů, s nimiž v budově jednoho z krematorií pracoval i bydlel. Padesáti shromážděným lékařům a vědcům ponechá dr. Mengele zatím život, potřebuje je pro své pseudovýzkumy, dokládající méněcennost židovské rasy. Milionové zástupy putují do plynových komor a krematorií a tam je práce pro sonderkomanda.
Kniha popisuje detailně zabíjení vězňů cyklonem B, který přiveze auto se symbolem mezinárodního Červeného kříže. A pak: odvětrání, hromady nahých, zkrvavených a pokálených udušených mrtvol se stopami smrtelných zápasů. Odklízení umučených. Jednou najdou pod hromadou těl žijící dívku. Zastřelí ji, aby nevydala svědectví. A kniha? Hovoří popisy detailů, jak na 20 000 nevinných lidí vyletí denně ohromnými komíny. A všude je cítit pach spáleného lidského masa, uvolňujícího akrolein a seškvařených vlasů. A kniha? Přináší popisy »práce« zubařského komanda, složeného z předních stomatologů, jak shromažďují denně až 40 kg zlata. Nade vším bdí »criminaldoctor« Mengele. A jak přichází do tábora smrt? Nejen do čtyř plynových komor cyklonem B, ale i chloroformovými injekcemi přímo do srdce, kulkou do hlavy, fosforovým granátem, spálením plamenomety, ale i ... dlouhé fronty nahých nešťastníků postupují za příšerného předsmrtného lidského řevu (vědí a vidí již, co je čeká) k hluboké jámě s hořící hranicí. A někteří tam spadnou dokonce živí, či položiví.
A kniha vrší hrůzy dál: jak pracují popravčí čety SS, přináší fakta o mučení, hladu a bití vězněných, napěchovaných v kotcích baráků. A nad táborem se stále převaluje kouř a šlehají až desetimetrové plameny z komínů krematorií -neklamné předznamenání cesty na onen svět. A vaření mrtvých v kotlích, aby kostry byly čisté a posloužily dobře k »výzkumu«. A vězni, kteří nic netušili, viděli v kotlích již jen vonící maso a s chutí se na ně vrhli. Nechtěný kanibalismus... A vzpoura sonderkomanda, její kruté potlačení, stále jen cesta za smrtí a povzdech autora: »Cítím, jak se rozpouštím v apatii zániku.« A znovu táborové číslo: čtyři miliony nevinných mrtvých bez hrobů.
Jak se blíží konec války, koncentrační tábory se likvidují. Vězni na »pochodu smrti« jsou hnáni z Osvětimi do Mauthausenu, Melku a konečně Ebensee. Dvěstěkilometrový pochod v zimě, dešti, hladu. Dne 5. května 1945 přijede na americkém tanku svoboda.
Dr. Nyiszli mohl napsat otřesné svědectví o organizovaném zločinu v Osvětimi jedině proto, že byl prominentním vězněm dr. Mengeleho a že měl pitevnu přímo v krematoriu. V knize je mnoho informací o životě v táboře, který by nám nikdo jiný nemohl tak detailně sdělit. Také se dozvíme mnoho o vztahu maďarského patologa k dr. Mengelemu. Dr. Nyiszli v Osvětimi hlavně mnoho viděl (měl přístup tam, kam se jiní vězni nedostali) a mnoho i slyšel. Jeho svědectví jsou nepřenosná, jedinečně dokumentární. Knihu napsal a vydal již r. 1946. Je skvěle napsána. Není to dílo spisovatele či novináře, je to koncentrovaný vzpomínkový záznam vědce, psaný kultivovaným literárním jazykem. I tenhle člověk byl určen k brzké likvidaci. Přežil ji jen dík náhodě - jak se v knize dočtete - ale stejně by jí neunikl.
Jeho svědectví je i obrazem ďábelské myšlenky uvedené v čin. K smrti odsouzení vězni (ještě nežli sami zemřou) ve výsadních postaveních v sonderkomandech, v přísně organizovaném smrtícím procesu, se na rozkaz fašistů podílejí fyzicky i morálně na bezprávích, páchaných na svých židovských spoluvězních. A v plynových komorách a pecích krematorií jsou usmrcováni často i vlastní příbuzní členů sonderkomand.
Autor knihy také odkrývá celou táborovou hierarchii moci. Jeho úděsná publikace nepotřebuje vůbec žádný komentář. Stačí jen krátce říci: dobře, že je tady a díky za ni! Je dokladem největší morální zrůdnosti, kterou naplnil fašismus, obludnosti holocaustu.
Vae victis!
