Postsametové fejetony
Vojenský historik Toman Brod nazval svoji autobiografii z let 1929-1989 JEŠTĚ ŽE ČLOVĚK NEVÍ, CO HO ČEKÁ. Knihu v edici PAMĚŤ (362 str.) vydalo Nakladatelství Academia. Příběh jeho života, židovského chlapce, se odvíjí zprvu v rodinné harmonii. Nečekaně zemře jeho otec a končí i existence Československé republiky. Mladičký Brod se šesticípou žlutou hvězdou s nápisem »Jude« podstupuje deportaci do ghetta Terezín. Hlídači vězňů tam jsou nejen příslušníci SS, ale i čeští protektorátní četníci. Následuje přesun do Osvětimi-Birkenau. Hlad, nález zmrzlé řepy na poli, kde vězni pracují, je životadárný objev, tklivé je setkání s umírajícím židovským učitelem z dřívějších časů. Na prahu svobody, 9. května 1945, je cesta domů u Broda poznamenaná břišním a skvrnitým tyfem a horečkami a již doma propuknutím těžké plicní tuberkulózy.
Můj starý dávný přítel, novinář a spisovatel Arnošt Lustig, který rovněž v dětství poznal utrpení, vyhrazené pro židy v německém koncentračním táboře, napsal, že »lidský život je mostem, po němž se dá přejít odněkud někam.« Tedy i z nesvobody do svobodných časů.
Toman Brod přežil válku i své osvobození. Absolvoval dálkově gymnázium a pokračoval na Vysoké škole hospodářských a politických věd. V lednu roku 1948 vstoupil do KSČ. Nazve tu dobu »svárem rozumu a srdce«. Brodův ideologický názor je rozpolcen. Osvobozuje se od dogmatismu a po antisemitském procesu s Rudolfem Slánským se stává heretikem. Po 22 letech končí jeho členství v KSČ. Ale ani on sám nebyl ovšem jen spektátorem, pouhým nezúčastněným svědkem své doby. Hovoří i o svých omylech. Těch bylo ovšem v minulém období v celé oblasti historiografie zajisté nemálo.
Brodova publikace je mozaika, fragmentární chronologický glosář. V závěrečné části knihy se autor vzdálil od tristních autentických prožitků minulosti v koncentračních táborech. Věnuje se výhradně poválečným desetiletím - době plné tvůrčích vznětů, ale i pokrytectví, rezignací a zákazů. Ovšem, okolnosti narušující poctivou a dělnou tvůrčí cestu hledání, jsou konec konců i symptomem již i zcela dnešní, trochu pomatené a nevyrovnané doby. Doby, v níž se snad každý stává rozhořčeným mstitelem nad svým, v minulosti nějak pošramoceným životem. Vše je dnes post- , dějiny se ovšem neuzavřely, neskončily.
Jejich pravda, jakkoliv je nám třebas nepříjemná, zůstává stále tou skutečností, jak se kdysi odehrávala. Nemůžeme si ji nijak přizpůsobovat a upravovat, aby vyhovovala např. našim dnešním záměrům, protože »chceme-li, aby nám historie byla učitelkou, nesmíme z ní dělat děvku.« (František Palacký)
Všechny náročné svazky edice PAMĚŤ, tak jako ostatně každá kniha z oblasti literatury faktu, vybízejí čtenáře, aby se s názory autorů ztotožnil, nebo s nimi nesouhlasil. To se pochopitelně vztahuje i na Brodovu práci, na peripetie jeho složitého myšlenkového i politického vývoje, hledání...