Červen 2009
František Ferdinand d´Este
16. června 1914 rakouský následník trůnu František Ferdinand d´Este rozhodl o trase své cesty do Bosny, na které se měl účastnit sledování vojenských manévrů a otevření muzea v Sarajevu. 24. 6. 1914 dorazil do Terstu, nalodil se na moderní bitevní loď Viribus unitis, která ho 25. 6. 1914 dopravila do ústí Neretvy. Na jachtě Dalmat plul proti proudu Neretvy do Metkoviče. Odtud pokračoval vlakem do Mostaru a Illidžy. Zde se setkal se svou manželkou Žofií a ubytovali se v hotelu Bosna. Odpoledne navštívili bazar v Sarajevě, kde František Ferdinand koupil místní umělecké výrobky do svých sbírek. 26. a 27. 6. 1914 se v hotelu Bosna konala slavnostní večeře, František Ferdinand měl výbornou náladu. Padl návrh, aby byla zrušena zítřejší návštěva Sarajeva a odcestovali rovnou domů. Chvíli František Ferdinand váhal, ale nakonec se rozhodl, že původní program dodrží.
V neděli 28. 6. 1914 po snídani a mši v hotelu poslal František Ferdinand telegram svým dětem, v 9:50 přijel vlak z Illidži do Sarajeva. Ulice vroubily zástupy lidí, mezi nimi však bylo jen 120 policistů cca 200 kroků od sebe. Mohli být povoláni i vojáci, kteří se pod dohledem Františka Ferdinanda účastnili manévrů, jenže generální guvernér Bosny Oskar Potiorek to odmítl, že mají zašpiněné uniformy z manévrů. Následník trůnu s manželkou nasedli do černého automobilu Graf & Stift, jehož majitelem byl hrabě Harrach a seděl vlevo od řidiče. Na sklápěcím sedadle seděl guvernér Potiorek, František Ferdinand s Žofií na zadních sedadlech.
Vůz jel 20 km rychlostí. Nejprve první atentátník Čabrinovič vhodil do vozu bombu, kterou František Ferdinand odhodil (nebo se svezla po srolovaném plátěném krytu), takže explodovala až pod dalším vozidlem. Auto kupodivu zastavilo a hrabě Harrach šel zkontrolovat co se stalo. Asi po 2 minutách se vrátil a kolona pokračovala k sarajevské radnici, kde měla být pronesena uvítací řeč. František Ferdinand nejprve starostu naštvaně přerušil s tím, že přijel do Sarajeva na návštěvu a oni tam po něm házejí bomby. Pak se během prohlídky radnice řešilo, jestli má vůbec být původní program návštěvy dodržen. Nakonec byla pouze změněna trasa Jenže řidiče prvního vozu nikdo o změně neinformoval, takže jel podle trasy původní a další vozy jely za ním. Když to zjistili v následníkově autě, zařadil řidič zpátečku a chtěl vycouvat. Bylo to však v místě, kde čekal druhý atentátník Gavrilo Princip. Ten dvakrát zmateně bez míření vystřelil, poprvé nízko, podruhé po zpětném nárazu výše. Absolutně mimo logiku a pravděpodobnost smrtelně zranil arcivévodu i vévodkyni. První kulka prošla skrze dvířka a trefila Žofii do břicha.. Druhá kulka Františka Ferdinanda do krční tepny. Žofie zemřela hned. Hrabě Harrach stál na stupátku vedle arcivévody, chránil ho svým tělem a držel arcivévodovi límec, aby mu nepadala hlava, a stíral mu potůčky krve vytékající z úst. František Ferdinand zemřel po příjezdu do Konaku v 11 hodin dopoledne. Rakousko-Uhersko, podporované Německem, využilo atentát jako záminku k vyhlášení války Srbsku a to byl také začátek l.světové války.
Walther Hermann Nernst
25. června 1864 se v Briesen v Západním Prusku narodil a 18. 11. 1941 v Berlíně zemřel německý fyzikální chemik, Walther Hermann Nernst. Studovat začal v Graudentzu, pokračoval studiem fyziky a matematiky na univerzitě v Curychu, Berlíně a Grazu (u Ludwiga Boltzmanna a Alberta von Ettinghausena). Ve Wurzburg u Friedricha Kohlrauscha absolvoval v roce 1887. V roce 1905 byl jmenován profesorem chemie, později fyziky na Univerzitě v Berlíně, a stal se ředitelem nově založeného "Physikalisch-Chemisches Institut" v roce 1924. Přijal pozvání do Göttingenu, kde založil Institut pro fyzikální chemii a elektrochemii a stal se jejím ředitelem. A zůstal jím až do jeho odchodu do důchodu v roce 1933. Nernst byl nejen vědecky, ale také prakticky myslícím člověkem a při své práci vždy na první místo stavěl způsob uplatnění výsledků vědeckého výzkumu v průmyslu. Jeho jménem bylo označeno několik pojmů: Nernstova rovnice (charakterizuje elektrodový potenciál určité elektrody), Nernstův rozdělovací zákon (vztah určuje, v jakém poměru se rozpouštěná látka rozdělí mezi dvě vzájemně nemísitelná rozpouštědla - kapaliny) a Nernstův tepelný teorém z roku 1906 (3. termodynamický princip). Zasloužil se též o dotvoření teoretických základů analytické chemie. V roce 1920 za svou práci v termochemie obdržel Nobelovu cenu za chemii. Základních příspěvky elektrochemie, teorie řešení, termodynamika, solidní stav chemie a fotochemie, jsou zaznamenány v řadě jeho monografií, v mnoha dokumentech učených společností, atd. Jeho kniha Theoretische Chemie vom Standpunkte der Regel und Avogadro'schen der Thermodynamik (Teoretická chemie z hlediska Avogadro pravidla a termodynamiky) byla poprvé vydána v roce 1893, desáté vydání vyšlo v roce 1921 (páté anglické v roce 1923). Spolu s A. Schonfliesem napsal učebnici Einführung in die mathematische Behandlung der Naturwissenschaften (Úvod do matematického studia přírodních věd), která dosáhla desátého vydání v roce 1923. Další monografie Die theoretischen und experimentellen Grundlagen des neuen Wärmesatzes (1918, druhé vydání 1923) byla rovněž vydána angličtině v roce 1926.
Jan Marek Marci z Lanškrouna
13. června 1595 v Lanškrouně se narodil a 10. 4. 1667 v Praze zemřel český přírodovědec a filosof, „lanškrounský Archimedes“ a „pražský Hippokrates Jan Marek MARCI z KRONLANDU. Byl skutečným polyhistorem, který do všech oborů, jimiž se zabýval lékařství, fyzika filosofie či astronomie), dovedl přinést nové poznatky a pohledy. Marci vystudoval filosofii a teologii v Olomouci a pak medicínu na pražské universitě, kde také pravděpodobně v roce 1625 promoval. Stal se pak profesorem (a to na dlouhou dobu jediným) lékařské fakulty. 1638 byla universita rozdělena na jezuitskou (bohoslovecká a filosofická fakulta) a světskou (lékařská a právnická fakulta). Marci v této době zřejmě zastával funkci děkana. Úspěšně a dříve pracoval na vědeckých objevech než ti, s jejichž jmény jsou dnes spojovány. Zejména v oboru optiky má světové prvenství v pozorování a popsání řady jevů. Jeho práce znal například Christian Huygens, svou práci poslal Jan Marek i Galileovi a osobně se také setkal s objevitelem krevního oběhu Williamem Harveyem, který navštívil v roce 1636 Prahu. 1654 se Marci stal dokonce osobním lékařem císaře Ferdinanda III. a je pravděpodobné, že proslulá anglická Královská společnost (Royal Society) mu hodlala nabídnout své členství. Než se však tak mohlo stát, Jan Marek Marci zemřel.
Jako funkcionář univerzity se Marci zasazoval spolu s pražským arcibiskupem o to, aby světské fakulty, lékařská a právnická, nespadaly pod pravomoc jezuitů. Přesto měl mezi jezuity mnoho přátel, řada z nich se intenzivně zabývala i přírodními vědami (např. Athanasius Kircher, s nímž se seznámil v Římě) a na pražské univerzitě s nimi byl v každodenním styku i jako učitel a lékař. Marci měl mocné přátele a ochránce, k nimž patřil např. pražský arcibiskup Arnošt Harrach i sám císař.
Dnes již historie vědy víceméně uznává, že Marci některými svými experimentálními poznatky ve spektroskopii a fyzikální optice předešel Newtona, Grimaldiho a Boylea, částicoví fyzikové mu přiznávají zásluhu na tom, že jako první rozlišil pružné a nepružné srážky těles. Česká spektroskopická společnost přijala jeho jméno, 14. kongres Mezinárodní astronomické unie po něm pojmenoval jeden z menších kráterů na odvrácené straně Měsíce (na přivrácené straně jsou již všechny krátery obsazeny) a UNESCO zařadilo jeho čtyřsetleté jubileum mezi svá výročí.
