Čekanka

[Drobnosti]

V době světové války se začalo říkati »fronta« tomu, čemu Francouzi říkají »ocas« (la queue), t. j. řadě lidí čekajících, až se lidé přišlí před nimi vystřídají a oni budou moci dostati, proč přišli. Byly a posud jsou »fronty« na potraviny, na jízdní lístky atd. Byla to původně metafora: muži odcházeli na frontu, do fronty, aby nasazovali životy »pro císaře a vlast«, doma ženy, děti a jiní, kdo zůstali, chodili do nekrvavého (někdy snad i krvavého) boje o životní potřeby. Byl by opravdu čas, abychom se toho vojáckého slova zbavili; myslíme ovšem, že nevyhyne, dokud nepřestanou nynější »fronty«. Rusové podle Nár. listů (več. 23. srp.) prý tomu říkají čekanka a N. l. samy počínají tak psáti. Slova na -nka (mimo -enky, které se plemenily také zvláště v době válečné: podobenka, jízdenka, chlebenka atd.) bývají u nás odvozeniny trpných příčestí zpodstatněných vypuštěním podst. jména ž. r.: pálenka je pálená kořalka, řezanka řezaná sláma, volenka volená polka atd. Čekanka — nehledíc k tomu, že je to i jméno rostliny, a že se tak říkává žertem již děvčeti, čekajícímu na vdavky — by tedy znamenalo něco čekaného, ne samo čekání. Podle slov jako tlačenice, pranice, rvanice by našemu citu hovělo spíše čekanice nebo čekačka; bylo by to slovo, jemuž by každý Čech rozuměl, jak by je po prvé slyšel. Také by se po česku mohlo choditi na čekanou nebo na čekání, tak trochu po myslivecku.

Naše řeč 1, ročník 5/1921

Předchozí Hrdopýšek…

Následující E.: Šestero ústí