Kucmánek

[Drobnosti]

(M. Š.) Tak říkají na Litomyšlsku a Českotřebovsku vyvýšenině bláta vznikající mezi stopami kol vozu, jedoucího po rozblácené silnici nebo vozové cestě (nebo i mimo cestu). To slovo připomíná zněním věci nepěkně splácané, na př. některá jídla vzhledu nepříliš chutného (tím neříkáme, že by nemohla chutnati), jako kucmoch, kucmocht, kucmouch Kott 1, 837; 6, 765; Přísp. 3, 149 (škubánky, placky z brambor a černé mouky, bramborová kaše, též podobná jídla z jahel, krupice, rýže). Podobná slova jsou kucl, kuclík (krouh, chuchval mouky, který zůstal v chlebě nerozdělán, t. 6, 747; 764), kucouch, kocouch (i kucmoch, nakrájené brambory uvařené a zalité zásmažkou Přísp. 2, 133). Význam těch slov osvětlují slova jako kucný (nechutný, odpor vzbuzující, o jídle, 1, 837; 6, 765), kucanda (kuckání, Přísp. 2, 133), kucat se (o protivné, hnusící se práci, t.), místné jméno, jako Pomykov, kde člověk neví, kudy kam, č. Vystrkov, Hakuckati se, sloven. Kuckovo (Kuckov?, malá, těsná místnost; žertovné pojany, Nemanice a pod.). Původ celé této rodiny vidíme v něm. kotzen (v 15. stol. je doložen také tvar kutzen) ‚kuckati se, vykašlávati, zvraceti‘; jde o pojmový kruh věcí, které mohou vzbuzovati tělesné a také duševní nechutenství. Bezpochyby se tato slovní družina křížila i se slovy jinými. Tak se někde místo kucmoch atd. říká i kudlmoch (Kott 1, 837, Přísp. 1, 175), místo chuchvalec se říká i kuchvalec (Přísp. 1, 557). Je také příjmení Kocmánek (Ottův Sl. n. 14, 1053), polatiněné tvarem Cosmanecius, Kozmanecius, jež asi pochází z křticího jména Kosmas (zčeštěného také v tvaru Kužma a pod.) a také se asi zkřížilo s rodinou, o níž jsme mluvili. Snad k ní patří i časté místní jméno Kocanda, jímž se označují zvláště odlehlé samoty, hospody a pod. (srv. 8, 26).

Naše řeč 5, ročník 14/1930

Předchozí Koniklec, poniklec

Následující Líceň