Oleg Suša
Globální krize – jedna či monoho?
Po krátké euforii "Globálního věku" či "Nového globálního řádu" prožíváme hlasité projevy ohlašující nástup globální krize. Evropskému myšlení není pojem krize cizí. Za posledních 150 let evropští myslitelé artikulovali pocity krize, úpadku či zániku, ve XX.století byla Evropa zdecimována dvěma katastrofickými tzv. světovými válkami. V podmínkách současné globalizace jsou reflektovány četné krize spojené s riziky a když se například v mediíích hovoří o "současné globální krizi" , není třeba podléhat šoku, překvapení a úzkosti. Je otázkou, zda bychom neměli spíše pečlivě promýšlet fakt, že globální krizové problémy mají svou historickou dynamiku, mohou se vyvíjet paralelně, mohou působit navzájem - a především, že jsou sjaty s konkrétními společenskými procesy. Při úvahách o východiscích či možných variantách alternativních perspektiv vzniká rovněž významný problém, zda artikulace globální krize poslouží posílení kritické reflexe a sebereflexe vedoucí k východisku v podobě změny stávajícího řádu - anebo spíš k využití rétorik krize a rizika k udržení stávajícího řádu bez jeho zásadní proměny.

Martin Brabec
Robert Brenner o globální turbulenci a krizi
Robert Brenner, významný americký historik a ekonom, se zabývá směřováním globální ekonomiky, problematikou ekonomické změny a vzestupy a propady světové ekonomiky od 5O let. Pokouší se o systematický přehled trajektorií vývoje tří centrálních kapitalistických ekonomik - USA, Německa a Japonska. Základní otázka, kterou si klade, zní: „Proč světová kapitalistická ekonomika po dlouhé konjunktuře a mimořádném vzestupu, ke kterému došlo po roce 45, na počátku 70 let náhle propadla do dlouhotrvajícího poklesu?“. Populární vysvětlení tvrdí, že mechanismy kapitalistického růstu byly podkopány úspěchem poválečné plné zaměstnanosti, která dovolila odborům tlačit na růst mezd a omezovat inovace. Důsledkem byl pokles zisku, který podlomil investování a tak nastala recese. Brenner toto vysvětlení odmítá. Podle Brennera o osudech ekonomiky rozhodují v posledku horizontální vztahy mezi kapitálem, nikoliv vertikální mezi kapitálem a prací. Je to logika konkurence, nikoliv třídního boje, která řídí rytmus růstu a recese. Přesto je však Brennerova koncepce kritická a radikální, protože pro obhájce kapitalismu je konkurence jeho základní ctností - činí ho silně inovačním. Brenner je bere za slovo a ukazuje, jak zároveň vede i k opakujícím se krizím.

Milan Kreuzzieger
Socionomika a model globální krize
Cílem příspěvku je prezentovat model globální krize vycházející ze socionomiky a predikovat její budoucí možný průběh na základě rozboru dosavadního vývoje. Podnětem jsou názory zakladatele socionomiky - Roberta Prechtera, který rozpracoval Elliottovu vlnovou teorii ze 30. let 20. století a dal jí komplexnější rámec, včetně zaměření se na politické, sociální a kulturní aspekty, jež není možné ostře oddělit. Domýšlíme-li důsledky tohoto modelu krize, je pravděpodobné, že jsme se ocitli na počátku historické změny - krize většího rozsahu, než který známe z minulých období a která by mohla vést ke krizi hraničící s radikální transformaci celého systému. Rád bych se také zamyslel nad přednostmi a limity tohoto přístupu.

Ondřej Lánský
Cesty z krize: étos nebo instituce? Politický liberalismus kontra politika osvobození (Rawls a Dussel)
Příspěvek se bude soustředit v kontextu nastupující sociální krize (navazující na krizi ekonomickou a finanční) na dvě různá východiska pro konkrétní jednání a jejich srovnání. Autor se bude zabývat jedním z konstitutivních prvků Rawlsova liberalismu: a to jeho důrazem na sociální instituce (základní struktury) jako dostatečného garanta spravedlivého uspořádání bez ohledu na individuální jednání v jejich rámci. V opozici proti tomuto pojetí bude představena alternativní koncepce osvobození, která své konstitutivní momenty odvozuje z Dusselem rozpracovaného pojmu blízkosti (la proximidad) jako základu étosu jednání aktérů (jedinec, skupina, třída, národ).