Taška

[Hovorna]

(K. P.) je slovo cizí, jež samo k nám přešlo od Němců (Tasche), a to dosti dávno (známe doklady z r. 1425, 1445, 1457: Arch, č. 14, 438; 473; Winter, Děj. řem. a obch. v 14. a 15. st., 161); původ slova něm. není jasný. Tvar taška není zdrobnělý, obráží se v něm stněm. tasca. Také kde znamená pálené desky na krytí střech, je to slovo totéž (i v němč. znamenávalo Tasche místy totéž, a tvar taše, taš na Táborsku je již z pozdějšího něm. znění); tato změna významu má základ v tvaru krycí tašky, zejména v době starší, kdy se hořejší taška částečně zasunovala do dolejší. Že by to byla vlastně »tažka«, t. vytažená hlína, nevěříme. — Opce (lat. optio) jest »svobodná volba« něčeho, v státním právu volnost voliti si občanské příslušenství v některém z určitých států. Odtud příd. jm. opční (jako redakce — redakční, legrace — legrační); »opční právo«, t. j. právo voliti si příslušenství k tomu neb onomu sousednímu státu bylo dáno po světové válce některým krajům. Tomu Němci říkají Selbststimmungsrecht, my po nich »právo sebeurčovací«. — Proc je chlubivý nafoukanec, zvl. kdo všude hloupě staví na odiv své bohatství, jako Šmilovského »baron« Krušina. Je z něm. Protz, což souvisí s příd. jm. protz »nadutý«, protzen »nadutě si vésti«, a bezpochyby s Protz, Brotz »žába, ropucha« (která se nafukuje, až praskne); vlastnost »procova« je procovství. Přiléhavého slova č. neznáme; blízko je »chlubil, chlubivec, hloupá chlouba« a p. Slova něm. nejsou dostatečně vysvětlena.

Naše řeč 7, ročník 6/1922

Předchozí Šíleti

Následující Prokop Lang: Pásti, propásti