Rozjímati

[Hovorna]

(J. S.) jest vlastně (v mysli, v duši) rozbírati, rozkládati; proto původnější jest u tohoto slovesa vazba akusativní. Tak píší Bratří: rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé (Žal. 48, 10); dílo rukou tvých rozjímaje (t. 243, 5); co to rozjímáte mezi sebou? (Mat. 16, 8) a j. Ale vlivem souznačných sloves mysliti, přemýšleti, uvažovati a p. ujala se velmi brzy i u slovesa rozjímati vazba s předložkou o; tak i u Bratří na jiném místě: které jsou to věci, o nichž rozjímáte? (Luk. 24, 17). Vazba tato je v dnešním jazyce nejobyčejnější, zvláště když sloveso rozjímati znamená o něčem přemýšleti, na př. rozjímati o nestálosti věcí světských a p. Vazba akusativní by se snad snesla v nč. jen tam, kde sloveso rozjímati znamená něco si živě, do podrobností, část po části představovati a rozbírati, na př. utrpení Páně rozjímati, ač ovšem i vazba předložková, jsouc širší, by i v takových případech byla docela možná. V starší době bývala i vazba rozjímati o něco (na př. s tiem [člověkem] nenie proč o ty věci rozjímati; Štítný, Řeči besední, 44), ale zanikla.

Naše řeč 10, ročník 7/1923

Předchozí Pro vlast

Následující Samostatný na cizině