Květen 2009

Řetězový most v Praze


13. května 1868
byl v Praze slavnostně vysvěcen nový most, pojmenovaný most Císaře Josefa I., který byl také na této slavnosti osobně přítomen. Druhý den Pražský deník uveřejnil fotografii Jeho Veličenstva jak přechází nový most s titulkem Procházka na mostě. Pražané od té doby Františku Josefu I. říkali PROCHÁZKA. Rozpětí mostu v hlavním poli bylo 143,9 m, v obou krajních polích po 46,95 m. Autory projektu byli angličtí inženýři Rowland Mason Ordish, William Henry Le Feuvre a Max von Ende.



Stavba byla zahájena 20. srpna 1865 a trvala 32 měsíců. Zatěžkávací zkoušku provedli přehnáním stáda skotu v dubnu 1868. Po zahájení provozu mostu se však ukázalo, že jeho pevnost není dostatečná. Po mostě vedla dvoukolejná trať pražské koňky (koňmi tažená tramvaj) a šířka 9,7 m byla také nedostačující. V roce 1898 bylo proto provedeno celkové zesílení konstrukce mostovky a řetězy z oceli o pevnosti jen 5500 kg/cm2 byly vyměněny za lana s naměřenou pevností 13 až 16000 kg/cm2.



Po roce 1918 byl most přejmenován na Štefánkův, za německé okupace na Janáčkův a zároveň bylo rozhodnuto nahradit jej novým železobetonovým mostem o šířce 24 m. V roce 1936 byla vypsána soutěž, zvítězil projekt inženýra Oldřicha Širce, arch. Vlastislava Hofmana a prof. ing. dr. Václava Daška. Aby však mohlo ke stavbě nového mostu vůbec dojít, bylo třeba vedle něj vybudovat v letech 1941-42 dřevěné mostní provizórium, Pražany nazvaný Dřevák, který měl sloužit pouze 3 roky. Práce se ujala stavební firma ing. B. Hlavy a vedením stavby byl pověřen její ing. P. Astapkovič. Stavba 250 m dlouhého dřevěného mostu byla v té době největší stavbou tohoto druhu ve střední Evropě. Byla rozpočtena na 10 měsíců a stála 7 milionů protektorátních korun. Na stavbě pracovalo průměrně 90 tesařů, kteří během stavby odpracovali 20000 hodin. Starý řetězový most  byl odstraněn až v roce 1947. Nejcennější součásti mostu byly uloženy do depozitáře Národního technického muzea. Na jeho místě v ose Revoluční třídy byl v letech 1949-51 postaven podle vítězného návrhu nový železobetonový most, nazvaný jménem komunistického politika a novináře Jana Švermy (Švermův most), který zahynul ve 2. světové válce při přechodu slovenských hor a dřevěný most byl až teď demontován. Nový most vylehčené vzdušné konstrukce je tvořen třemi segmentovými oblouky o rozpětí 59-65 m. Při stavbě bylo poprvé použito skruží z ocelových trubek. Délka mostu je 163 m, šířka 24,4 m. Betonové návodní pilíře nesou světelné stožáry, mostní zábradlí je z ocelových hranolů, dlažba ze žulových kostek. Spolu se stavbou Letenského tunelu, uvedeného do provozu v roce 1953, tvořil most stavební a komunikační celek. Dřevěný most byl demontován v roce 1951.



U mostu na novoměstské straně byl v roce 1969 umístěn pomník Jana Švermy od sochaře Antonína Nykla. Po téměř 50 letech v r. 1997 byl most znovu přejmenován na Štefánikův. Švermova socha  nebyla podle vyjádření odborníků řemeslně ani umělecky zdařilá a v r. 1999 byla odstraněna. Při rekonstrukci mostu v roce 2007 byla odstraněna původní dlažba mostu a byla nahrazena živičným povrchem.

16. května 1868 u příležitosti kladení základního kamene Národního divadla šel ve slavnostním průvodu Prahou a byl středem pozornosti Josef Vondřich se svým kostitřasem.
První předchůdci velocipédů - dresiny - začaly vznikat mezi lety 1813-1817. Byly dřevěné, neměly převod a jezdec se při jízdě odstrkoval nohama od země. Za hodinu se dalo takto ujet i 15 km.



První dvoukolový dřevěný stroj – velocipéd předvedl 12. července 1817 německý baron Karel Friedrich Drais (1785–1851).



Jeho první cesta vedla z Mannheimu do 22  kilometrů vzdáleného Schwetzingenu.). Při výrobě rámu kola nahradil dřevo železem. Sedlo upevnil na mírně ohnutou ocelovou pružinu. Angličané se jeho stroji smáli. Říkali mu boneshaker – kostitřas. Postupně se na základě úvahy, že čím větší bude přední kolo, tím delší vzdálenost závodník ujede na jediné šlápnutí, vyvinula tzv. vysoká kola. Dosáhlo se tak kýžené rychlosti, avšak nebezpečí pádu bylo veliké.



Od roku 1861 pracovali otec a syn Ernest a Pierre Michauxovi z Francie na stroji poháněném šlapadly na předním kole. Kvůli dosažení co největší rychlosti přední kolo zvětšili. Svůj dopravní prostředek předváděli na světové výstavě v Paříži v roce 1867 a nazvali ho velociped (velox = rychlý, pedes = nohy). O dva roky později se konaly první bicyklové závody z Paříže do Rouenu na trati 126 km dlouhé; vítěz dosáhl průměrné rychlosti 12 km/h. Pozoruhodné líčení „cyklistického dávnověku“ přináší ve sbírce Slávy dcera i český básník Jan Kollár (1793–1852).



Následovaly další objevy. Vynález řetězového náhonu na zadní kolo Francouze Guilmeta v roce 1878. První moderní kolo z ocelových trubek se stejně velkým předním a zadním kolem zkonstruoval Angličan H. Bate a nazval ho Létající Holanďan. 1893 vznikl zadní náboj sloužící současně jako náhon, volnoběh i brzda. Přibližně v roce 1830 byly železné obruče nahrazeny kaučukovými, ty ale mrazem tvrdly a teplem příliš měkly. Obchodník z Edinburghu Thompson si nechal o 15 let později patentovat jako obruče nafouklá zvířecí střeva, která pak nahradil kůží obalenou kaučukovou hadicí. V roce 1888 si dal irský zvěrolékař John B. Dunlop (1840–1921) patentovat pneumatiku.
V Čechách byla v 80. letech známá vysoká jízdní kola, tzv. „kohoutovky“ vyráběná v Praze na Smíchově. Vítězila i na závodech a to zejména zásluhou čtyř cyklistů bratrů Kohoutů. Nejstarší z nich František se také stal prvním starostou České ústřední jednoty velocipedistů, Petr byl vynikajícím krasojezdcem a Josef získal v roce 1882 ve Vídni titul mistra Rakouska-Uherska. V roce 1874 začal kola vyrábět továrna Premiér v Chebu, další byla firma Josef Vejtruba a synové v Praze. V roce 1894 s výrobou jízdních kol značky Slavia začali v Mladé Boleslavi Václavové Laurin a Klement. V roce 1930 v Československu již existovalo 50 firem s roční výrobou 100 000 kol. Ve sbírkách Národního technického muzea v Praze je vysoké dřevěné kolo z roku 1875 vyrobené kolářským mistrem Chválou v Milevsku a kolo firmy Bohemia-Fahrrad-Fabrik v Ústí nad Labem z roku 1895.

V roce 2009 najdeme na webu informaci, že v Česku je přibližně 33 výrobců jízdních kol.



Úřadující mistr světa z roku 2003 Jihoafričan Greg Minnaar a Francouz Cyrille Kurtz měli tu čest jezdit na nejdražších kolech světa. Ve vydané tiskové zprávě pro celý svět stálo, že celkem byly vyrobeny čtyři exponáty tohoto kola a cena jednoho kusu je 60.000 liber, to znamená téměř tři miliony korun!


Gréfe Ernst Albrecht Friedrich Wilhelm


22. května 1828
se narodil a 20. 7. 1870 zemřel německý lékař, oftalmolog a profesor univerzity v Berlíně Albrecht Friedrich Wilhelm Ernst Gréfe. Byl jedním ze zakladatelů moderního očního lékařství. Zavedl vyšetřování očním zrcátkem, novou operaci glaukomu a odstranění oční čočky při šedém zákalu - kataraktě. Katarakta je buď získaná nebo vrozená. Znamená sníženou průhlednost (zkalení) normálně čiré oční čočky. Úkolem čočky je zaostřovat paprsky přicházející do oka tak, aby dopadaly na sítnici. Zkalená čočka brání průchodu paprsků světla na sítnici, takže dochází k poklesu zrakové ostrosti.



Šedý zákal (katarakta) je nejčastěji způsoben stárnutím, tzv. senilní katarakta.. Dědičnost může ovlivnit, jestli šedý zákal vznikne dříve nebo později.Šedý zákal může vzniknout také v důsledku trvalého užívání některých léčiv (hlavně kortikosteroidů) nebo v důsledku jiného celkového nebo očního onemocnění (např. při cukrovce, po očním úrazu).

Operace šedého zákalu


Starší kalendária