Proč vyučování jazyku mateřskému ve škole obecné se nedaří

Aug. Jar. Doležal

[Články]

Nejdůležitější činitel ve snaze očistiti mateřský jazyk náš ode všech kazimluvů a naučiti mládež naši vyjadřovati se dobře česky ústně i písemně je škola obecná. Ona staví základy ke všeobecnému vzdělání každého jednotlivce a ohromná většina národa čerpá školní vzdělání své toliko z ní. Proto je na výsost důležito, aby škola při své práci užívala jen jazyka ryzího, čistého, a to nejen učíc jazyku mateřskému přímo (při čtení, mluvnici, pravopise a slohu, tedy při učení věcném), nýbrž vždy a všude při své práci výchovné a vyučovací.

Zdá se, že dítě normálně rozvité nabude za osm let školního učení řádných vědomostí o svém jazyce mateřském, že myšlenky své nejen ústně, ale i písemně dovede pak vyjadřovati celkem správně, jak také předpisují a žádají učebné osnovy. Ale skutečnost je jiná; učitelé i dozorčí orgány škol obecných stěžují si stále, a právem, na nedostatečné výsledky jazykového vyučování.

Pomiňme úplně případů, kdy nesvědomitý učitel nebo špatná docházka do školy neb i skrovné nadání je příčinou neprospěchu žáků; za takového stavu věcí i nejlepší úvahy vyzněly by docela na prázdno.

Hlavní příčinu nepatrných výsledků jazykového vyučování shledávám v nedostatečném jazykovém vzdělání učitelově, v nedostatečných vědomostech učitelů škol obecných o našem mateřském jazyce. Dnešní učitelské ústavy neopatřují svých chovanců dostatečnými vědomostmi jazykovými a učitelé v praksi zřídka jen se pak dostávají k hlubšímu studiu jazyka mateřského. Tak se přihází, že mateřskému jazyku českému učí učitelé, kteří nemají ani dostatečných vědomostí pravopisných. Uvádím některé skutečné případy: Výpomocná učitelka (s vysvědčením učitelské způsobilosti s vyznamenáním!) udělala v zápise o domácí poradě 22 hrubých pravopisných chyb; jiné je španělskou vesnicí rozdíl mezi předložkami a předponami s a z, píše »sůčastniti«, »lidé, které«…, jiná píše »rumůnský«, odborný učitel češtiny (!) na měšť. škole rozdělil na rozvrhu hodin slovo »náboženst- ví« atd. Zná-li takový učitel pravopis český takovýmto způsobem, jaké jsou jeho vědomosti syntaktické? Řídící učitel píše adjektivum »rakouský« (rakouské víno) velkým R a byv mladším kollegou na to upozorněn, odpovídá: »Ba ne, pan inspektor píše také ‚rakouský‘ s velkým R!« — což je ovšem něco jiného a patří zcela jinam! Znám případ, že zkoušku z odboru grammaticko-historického pro školy měšťanské (s vyznamenáním!) vykonal učitel, jemuž nerozřešenou záhadou zůstává rozdíl příčestí trpn. a podstatného jména slovesného u třídy IV. a tř. I. vzoru »nésti« (nošen — nesen, nošení — nesení), jemuž tajemstvím nezbadatelným jsou správné tvary sloves vzoru »píti, pnouti« (pjal, pjat, ne: pnul, pnut) a j.

Kdybych měl řešiti otázku reformy jazykového vyučování na školách obecných, řešil bych ji novou úpravou učitelského vzdělání, a to, v našem případě, reformou jazykového vzdělání učitelstva, opatřil bych učitele škol obecných důkladnými vědomostmi o jeho jazyce mateřském! Učitelské ústavy i zkušební komisaři při zkouškách učitelských pro školy obecné a měšťanské nikdy by neměli prohlašovati způsobilým kandidáta, který by neprokázal s naprostou bezpečností, že sám dovede se »správně ústně i písemně vyjadřovati v mateřském svém jazyce«, jak žádají učebné osnovy i od žáků škol obecných. Jen tím způsobem národní škola povznese mateřský jazyk náš, o němž básník pěje vroucně a hrdě:

Nechť rajskou hudbou zvoní,
půlí světa vládne jiná řeč,
nám královnou je všech
a neustoupí žádné — naše řeč!

Naše řeč 3, ročník 1/1917

Předchozí Václav Ertl: O postavení podmětu po členech úvodních

Následující Josef Kratochvil, Josef Zubatý: Povaha česká v řeči, Nové rozhledy po řeči a mluvnici