Čím dál hůř

[Hovorna]

(N. Ř. III, 163, 293; IV, 58) Podle zpráv, jež nás došly, říká se tak, bez tím, na mnohých místech, ale jen, kde čím dál podle významu (a patrně i výslovností, t. j. přízvukem) se stává vlastně jediným slovem, téhož významu co »pořád« (v. N. Ř. III, 293). Pan okr. škol. insp. Fr. Mík nám poslal slova, jimiž jej napomínávala doma v Husinci matka »ve svém spravedlivém, mateřskou láskou přec jen prohřátém rozhořčení«, v nichž čím s 2. stup. nalézáme i ve výraze přívlastkovém: »Kluku jedna, čím dál horší, devět ďáblů z tebe kouká! Co z tebe bude? Nic.« Podle slov p. vrch. rev. K. Skokana v Brně jsou výrazy jako »čím dál hůř, míň, líp, spíš, víc« na Čáslavsku »něco obyčejného, dávno a hladce užívaného«; ale vedle toho se říká i »všecko je co týden, co rok, rok co rok (dnes prý i »co den«) dražší«. I na Opavsku jsou výrazy jako »čím dál hůř« dnes časté, ale podle mínění prof. Jos. Stypy zdomácněly vlivem školy a čtením. »Původnější dialektické, dosud hojně slýchané, zvláště u lidí starších a neškolených, je pořad, furt, co děň (němocnemu je pořad horši; je mu furt horši; ten synek čita co děň lepši). Také se často komparativ opakuje (němocny je pořad slabši a slabši); bývá i dvojí komparativ sám (němocny je mocnějši a mocnějši). Ve skutečných souvětích je však souvztažné »čim — tym«; na př. »čim věc ho okračuješ (= šetříš), tym horši je na tebe; čim dal smy šli do lesa, tym věc smy bludili.«

Pražský hovor, jak my jej známe, srovnává se se způsobem, jejž má prof. Stypa za pravý opavský. I Pražák říká o nemocném raději, že je pořád horší, den ode dne slabší, než čím dál horší. Zdá se opravdu, že se výrazy »čím dál hůř« do našeho písemnictví dostaly z lidu, že nejsou jen výmyslem úzkostlivých oprávců jazyka, a nelze je tedy pokládati za nesprávné; ale stejně zbytečné jest, zapovídati a opravovati — jako se děje — původnější plné »čím dál, tím hůř«.

Naše řeč 5, ročník 5/1921

Předchozí Brutální

Následující Chrásty