Musiti

[Drobnosti]

(F. M.) Sloveso musiti mívalo už v staré době vedle sebe druhotvar museti, který se časoval jako uměti. Už Tomáš Štítný psal na př. »musejí tyto věci býti«, »musejí lidé pracovati«, a tak často, v kronice Trojanské (1488) čteme, že »Řekové utiekati mušeli«, v Comestorově Historii přibližně z téže doby je psáno moselo (u tohoto slovesa se už v staré době střídalo mu- s mo-), atd. Ten stav je zachován v jazyce živém i knižním až posud. Dnešní Pravidla českého pravopisu dovolují vedle tvaru musiti s časováním podle 4. třídy i tvar museti s časováním podle 3. třídy, vzoru uměti. V 3. os. mn. čísla jsou tedy tvary (oni) musí i (oni) musejí stejně správné, rovněž v příčestí minulém činném lze psáti musil (k musiti) i musel (k museti).

Naše řeč 2, ročník 18/1934

Předchozí Mne, mě

Následující Období, údobí