Moje

[Drobnosti]

(K. M.) V rodě ženském má zájmeno můj v 1. pádě a ve 4. pádě tvary dvoje, stažené má a mou, a nestažené moje a moji. Jako v jiných podobných případech bývají tvary širší rády tam, kde něco přivlastňujeme s důrazem, na př. ta kniha je moje, vezmi si tu moji. Ale nutné to není a tvary nestažené bývají právě tak často mimo přízvuk, jako stažené pod přízvukem. Celkem však bývá i tu ve 4. pádě tvar stažený mou častější než nestažený tvar moji. V pádech ostatních, v 2., 3., 6. a 7., má spisovný jazyk jen tvary stažené, mé a mou. Vyskytují-li se u některých spisovatelů i v těchto pádech tvary nestažené, mojí, je to nemístné přenášení tvarů dialektických do řeči spisovné. Pravíme nemístné, neboť vliv nářečí, ač často bývá prospěšný jazyku knižnímu, nemůže a nesmí se jeviti jako zavádění dialektických tvarů tam, kde jsou ustáleny tvary spisovné. Ve shodě s praxí spisovnou je v tomto skloňování zájmena můj i jazyk obecný. V jediném případě mívá však v jazyce obecném ženský tvar moje tvary nestažené v pádech všech, a to jako slovo zpodstatnělé, znamenající »má žena«. Tu je pravidlem skloňování: má to od mojí (ne od mě), řekl jsem mojí, poslal jsem tam moji, byli jsme tam s mojí. Můj (= můj muž) té výsady však nemá.

Naše řeč 7, ročník 12/1928

Předchozí Chloustná, Róžěná

Následující Neúcta k mateřštině