Možnost a mentalita

V. T.

[Drobnosti]

Čeština myslí především slovesně, hledí zdůraznit dění; němčina myslí hlavně substantivně, hledí zdůraznit pojem. Proto se tiskne v české větě sloveso co nejblíž k počátku věty, v německé na konec. Proto též, co česky říkáme slovesem, vyjadřuje Němec substantivně. (Vzpomínám na jediný vtip, který jsem kdy od Gebauera slyšel. Nabízeli jsme mu třesně, a on pravil s úsměvem: »Děkuji, nejsem jedlík třešňový«.) Naše noviny však mluví raději substantivně než slovesně. Vybírám z jednoho článečku: »rada vyslechla zprávu komisaře o otázce zabavení lodí« (česky: komisař vyložil radě, jak zabavit lodi); »rada zabývala se rozdělením uhlí« (česky: rozdělovala uhlí); »rada určila složení komise, jíž je uložena organisace plebiscitu« (česky: určila, jaká bude komise, která zorganisuje lidové hlasování); »lhůta, kdy hlasování stane se skutkem, prodloužena až do příchodu komise na místo (česky: hlasovati se bude teprve, až se dostaví komise).

Ku podivu si oblíbily noviny substantiva »možnost« a »mentalita«. » Možnost« kvete již asi deset let a zahnízdila se i v krásné próse. Po Praze koloval svého času citát — prý opravdu citát — z povídky: »dívka, v které bylo plno různých možností.« Obrat »mám možnost« platí za cosi rozhodnějšího než pouhé »mohu«. Uvažovat o možnostech, připouštět možnosti, namáhat se podle možnosti, počítat s možností, nepřipouštět si možnost, přispívat podle své možnosti -— to vše se vyskytuje tak často, že netřeba dokládat. Obraty takové ukazují zřejmě, jak myslíme po česku germánsky.

»Mentalita«, pokud se pamatuji, objevuje se častěji teprv letos. Germán, jenž nerozumí slovanské mentalitě, politik, jehož mentalita má nízkou úroveň, žena, jejíž mentality nechápeme, jsou v posledních týdnech štípeny do češtiny nevím odkud; přiznávám také, že jim nerozumím, a snad ani ten, kdo to píše, neví, co mluví.

Naše řeč 9, ročník 3/1919

Předchozí Jeden

Následující Nové germanismy