Jasmín

[Hovorna]

(F. P.) botanicky Jasminum grandiflorum a p., je rostlina původu orientálního a toho původu je i její jméno. Pochází z perského (pak arabského) jasämin, jasämun, z něhož vzniklo dále španělské jasmin, franc. jasmiín, ital. gesmino n. gelsomino a ovšem i latinské jasminum, základ českého slova jasmín. V Čechách se jménem jasmín ovšem nazývá keř zcela jiného druhu, totiž Philadelphus coronarius, botanicky pustoryl vonný (jinak český n. bílý jasmín). Jméno jasmín bylo přeneseno na tento keř asi z té příčiny, že se silnou vůní svých květů velmi podobá jasmínu pravému (který se pěstuje v Evropě hlavně v jižní Francii), takže se silice z jeho květů užívá k porušování silice jasmínu pravého. Takovéto přenášení jména jedné rostliny na rostlinu jinou, nějak podobnou, je v běžném názvosloví zahradnickém nebo lidovém dosti časté; tak se jméno kaštan, které sluší vlastně stromu Castanea vesca, přenáší na strom Aesculus Hippocastanum, čes. maďal (pro podobnost plodů), jméno oliva na keř botanicky zvaný Elaeagnus angustifolia, čes. hlošina (pro podobný tvar i barvu listů), jméno vanilka na okrasnou zahradní květinu Heliotropium peruvianum, připomínající svou vůní vůni plodů pravé vanilky (Vanilla planifolia) atd. S českým slovem jas jméno jasmín ovšem naprosto nijak nesouvisí. Nejstarší doklad slova jasmín, který známe, je z r. 1706 u Vusína (jasmín = jesminum, josmenum, joseminum, Vielreben); na označení t. zv. jasmínu českého, pustorylu, užil slova jasmín Presl (pustoryl vonný, jasmín bílý, český, bez bílý vonný). Jméno pustoryl je přejato z ruštiny.

Naše řeč 9, ročník 11/1927

Předchozí Infinitiv

Následující Vyznati se v čem