Čeněk, Hynek, Vítězslav

[Hovorna]

Domácké tvary (anebo »pochlebná« jména, jak říkali naši předkové) jmen křticích měnívají svůj význam, spojují se časem s jiným plným jménem křticím, než bylo to, k němuž původně patřívaly. Bývá tu vodítkem povrchní podobnost zvuku. Maruše, Marjána (Marjánka) nám znamená Marii, staří Čechové Maruše říkali Marketám, Marjána je vlastně Marie Anna; Berta (Bertha), což jest jméno v tomto tvaru původní, některým je souznačné se jménem Albertina atp. Čeněk se v nové době pokládá za český tvar lat. jména Vincentius, původně to však býval domácký tvar plnějšího osobního jména českého (podle Sedláčka v Ottově Slovn. n. Čeněk, Čěněk by bylo ze jména Častolov, od téhož učence máme doklad z poč. 15. stol., kde totéž jméno najisto je »pochlebným« příjmím pocházejícím ze jména Čáslav, jako Václavům se říkávalo také Vaněk i Věněk). Hynek (jako Hynec, Hynák, Hyneš, Hynais a j.) je v starší době Jindřich (východištěm jsou zde něm. domácké tvary Hinnek, Heinz atp.); okolo r. 1700 se tak počíná říkati Ignácům asi proto, že jim Španělé říkají Hinigo (a jméno Ignác se stává běžnějším v Čechách teprv katolickou protireformací podle španělského zakladatele řádu jesuitského). Vítězslav je obyčejně překlad lat. jména Victor, pocházející z doby nové; Jungmann však má také doklad tvaru Vítězoslav za něm. Siegbert, a Vítězslav někde bývá bráno i za překlad jména Vincentius. U takovýchto jmen lze vlastně mluviti o větším nebo menším stáří jejich významu neb o jeho původnosti, ne o nesprávnosti: zde více než kde jinde rozhoduje zvyk.

Naše řeč 4, ročník 2/1918

Předchozí Bereš a béřeš

Následující Jablonné