|
|
Close Help | ||||||||||||||
V. Polák
[Články]
K novým nápojům, jejichž znalost k nám pronikla ve větší míře teprve až v posledních desítiletích osmnáctého století a na počátku století devatenáctého, patří vedle kávy a čaje také čokoláda.
Kdežto k slovům kafé, thé si jazyk vytvořil ještě druhé tvary káva, čaj jako výsledek jistého kulturního a politického snažení na počátku devatenáctého století, slovo čokoláda odolalo celkem těmto nárazům, ačkoliv způsob psaní (čukoláda, čokoláda, čekoláda, šokolada a p.), podobně jako dnešní tvary lidové (na př. čekuláda, čokuláda a p.), jasně naznačují, že tu pokusy a otřesy byly. Že nedošlo k pronikavějším změnám v tomto slově, vyplývá z povahy věci i slova. Pití čokolády se nerozšířilo u nás jako pití čaje nebo kávy. Čokoláda byla vždy v širokých vrstvách čímsi ojedinělým. Slovo samo celkem zní stejně ve všech slovanských jazycích, a tu vlastenecké snahy na počátku devatenáctého století neměly tedy co opravovat a zlepšovat, jako tomu bylo právě u kávy a ještě snad ve větší míře u čaje, jak jsme minule ukázali.
Slovo čokoláda patří ke skupině kulturních slov, která k nám vnikala s označovanou věcí v druhé polovině XVIII. století, podobně jako slova čaj a káva. Viděli jsme, že původ slova káva lze hledati v jazyce arabském nebo tureckém, při názvu čaje že je základem evropských tvarů dvojí znění čínské. Při jméně čokolády je však nutno obrátiti se na západ od Evropy do Ameriky, neboť čokoláda, podobně jako kakao, patří do skupiny slov, která se do evropských jazyků dostala v XVII. a XVIII. století z jazyků střední Ameriky. Slovo čokoláda se vykládá z mexického chocolatl, což je název pro nápoj připravovaný jistým způsobem z kakaových bobů a cukru. Nejdříve tento nápoj i s jeho domorodým názvem poznali Španělé.
Východiskem šíření po Evropě byla tedy španělština svým tvarem chocolate (mužského rodu), hlavně v XVII. století. Se španělským zněním souvisí i port. chocolate a fr. chocolat (obojí mužského rodu). Teprve italština, kam se toto slovo dostalo ke konci XVII. století, vytvořila patrně přikloněním k typu slov jako limonata a p. (naše limonáda) znění i tvar ženského rodu: cioccolata, cioccolatta (z r. 1691) vedle cioccolato (z téhož roku), které je rodu mužského. Toto italské femininum se stalo základem tvarů ženského rodu v ostatních evropských jazycích. Do němčiny se dostalo patrně prostřednictvím holandským (R. Loewe, Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 61, 1934, str. 93—95). V němčině se objevuje totiž r. 1678 Schockolata, r. 1703 Chocolate. Teprve ke konci XVIII. století u Schillera máme doklad pro tvar Schokolade. Na němčinu působila také franština (srov. u Wielanda Schokolat s fr. chocolat).
V češtině se nejprve objevuje znění s počátečním č-a s koncovým -áda, tedy tvar připomínající formu italskou; to vedlo Jungmanna v Slovníku k výkladu tohoto slova z italštiny. Ukazují na to doklady z materiálu Slovníku jazyka českého: Znamenitě posylňuge k Plozenj naturu čokolada a Balzam žiwota Doktora Sachsa (Tonsoris, Rada lékařská 97 z r. 1771); Geli dobře, mnoho a často teplého nápoge, thé, kafe, čokolády pjt? (F. J. Tomsa, Kat. o zdr. 26 z r. 1794); Gak se dělá dobrá čokoláda (V. M. Kramerius. Nový kal. toler. 55 z r. 1795); Y toť nynj bude [Robinzon] pjti čokoládu! (V. M. Kramerius, Ml. Robinson 155 z r. 1808) atd.
Doklad z r. 1771, podobně jako ještě doklad z r. 1794, ukazuje, že se čokolády užívalo v té době snad především jako léku, jak jsme upozornili posledně už při čaji. Je však zajímavý i po stránce filologické zvláště tím, že ukazuje, že náš jazyk nenapodobil vždy ve všem otrocky němčinu a že lze vždy počítati i s podmínkami na němčině vůbec nezávislými. Objevuje se tu totiž znění na -áda (vlastně -ada) o několik let dříve než v němčině. Němčina má doklad na Schokolade až z r. 1784 (Schiller, Fiesko 2, 2; podle Weiganda, Deutsch. Wb., vyd. 5., 1910, II, str. 775).
Přes tuto samostatnost se později, když znalost čokolády proniká do širších vrstev, projevuje přece jen vliv němčiny. Souvisí to patrně s tím, že obchod, hlavně obchod s koloniálním zbožím, šel k nám výhradně přes Německo a rukama německých obchodníků. Na německý vliv lze snad souditi z toho, že se slovo čokoláda začíná najednou psáti s š-: do ssálku ssokolády (Pabst, Čes. lidom. CLXXXIX z r. 1810); ssokolada (V. R. Kramerius, Sb. cest po moři 1, 48 z r. 1812).
Do té doby patří doklad z Thámova Deutschböhm. Wörterbuch (Praha 1814, str. 482): ssukoláda, konwice na ssukoládu, ale ssokoládnjk, táflička ssokolády.
Zde se setkáváme také se zajímavou disimilací obou -o-v -u-o-, jíž se podobá i dnešní lidové -o-u- v tvaru čokuláda a polské czokulata. V polštině je však obvyklý tvar czekolada vedle czekulada. Máme jej doložen také v češtině, a to ponejprv u Puchmajera (Sebr. sp. I, 123 z r. 1795): Nenj kafe, čekoláda, Ksnjdanj zde ani thé. Je také v lid. znění čekoláda, čekuláda. Tohoto -e- si všiml v polštině Brückner (Sł. etymol. s. v. czokolada), ale nevykládá ho. Zda lze v Puchmajerově tvaru viděti polonismus, nemůžeme dnes rozhodnouti. Avšak lidové tvary české se vyvinuly patrně nezávisle na polském znění; lze v nich viděti zcela právem pokus zařaditi toto slovo do domácího systému, který neměl počátečního čo-. Že tu tato tendence byla, ukazují nám tvary s disimilovanou dvojicí -u-o-: šukoláda, čukoláda, které jsou zřejmě lidové právě pro expresivní povahu počáteční skupiny ču-. Objevovaly se patrně jen v kuchařském slangu: Wezmi 5 celtů (taflíček) čukolady (Praž. kuch. kn. 244 z r. 1805), a v řeči lidové, odkud je má také bezpochyby Thám v svém slovníku.
V češtině bylo tedy slovo čokoláda, jehož počáteční č bylo ve shodě s původním zněním a mimo vliv německý. Teprve asi po r. 1810 lze pozorovati vliv němčiny: začíná se psát a patrně i vyslovovat š- jako v němčině (není to však snad i vliv franštiny?). Toto období netrvá dlouho. R. 1814 Thám má patrně poslední doklad se š-. Zvítězil potom tvar s č-, který žije dodnes. Zároveň se však od počátku objevuje tendence rozlišiti obě -o- nebo zařaditi toto cizí slovo do domácího hláskového systému. Tak se vytváří lidový tvar čokuláda, čukoláda s expresivním ču- vedle tvaru čekoláda, čekuláda.
Předchozí Zívati a zývati
Následující Jiří Haller: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1
