Loviště, je porybíno

[Drobnosti]

(NŘ. XXIII, 1939, 254 n.) Pan Karel Rodina, řídící učitel v Koterově u Plzně, píše: Jménem loviště se v rybničním kraji sev. Blatenska označují blátivé louže, které se dělají po dešti na dvorech a na polních cestách. V kraji bez rybníků, kde pojem loviště už není znám, říkají tomu „brod, rybník, louže“. Ale rčení „je vymáchanej (zmáčenej, vybrouzdanej) jako lovec“ je rozšířeno i na Plzeňsku, ač je tam rybníků málo. — Slovo porybíno (v tomto kraji by znělo „porybeno“) není tu známo. Na sev. Blatensku se říká kaproviny drobným, zrnitým obláčkům, které svým vzhledem připomínají rybí šupiny. Na již. Plzeňsku mají pro touž představu výraz kapříky. Větším, kupovitým obláčkům se říká beránky. Tyto názvy se dobře hodí k předpovědi počasí: „Kapříky chtějí vodu, beránky zas časy“, t. j. jasné počasí. — Při zmínce o počasí vzpomínám, jak rozhlasové zprávy povětrnostní mnohdy dělají na venkově zlou krev nevhodnou volbou slov k označení počasí. Mluvívá se v nich o pěkném, příznivém, zlepšeném, špatném, nepříznivém a zhoršeném počasí s jednostranného hlediska Pražanů, jimž je příznivé jen jasno a sucho, i když trvá dlouhé týdny. Suchý vzduch a prach se v městě zamezí kropením ulic. Venkované posuzují příznivost a nepříznivost počasí podle svých zemědělských zájmů. Každý druh počasí jim může být jednou příznivý, jindy nepříznivý. Za trvalého sucha, kdy každý další suchý den přináší novou hmotnou škodu, rozčiluje se venkovan právem, vyhrožuje-li mu rozhlas, že „příznivé počasí ještě potrvá“. Tu by měl rozhlas mluviti nestranně slovy zcela objektivními: jasno — zataženo, teplo — chladno, sucho — vlhko, vyjasní-li se — zamračí se atd. Redakce povětrnostních zpráv jistě tak nečiní ze zlé vůle; bylo by snad jen třeba upozorniti ji na tuto stránku jejích hlášení. —

Pan J. Kotmel ze Dvora Králové píše (prostřednictvím Lidových novin): Vzpomínám si, že výrazy, které uvádí p. prof. Horák, jsou běžné také v mém rodném kraji, na Písecku v jižních Čechách. Rčení „je tu bláta jako v lovíšti“ je u nás zcela obvyklé (i s tím í v slově lovíště) a užívá se ho vždycky, když se má vyjádřit, že je půda rozbahněná po velkých deštích, ať již na poli, na louce či na cestě. Souvislost s výrazem „loviště v rybníce“ je jistě zřejmá. Místo je porybíno se u nás říká dnes je rybina; výklad, že oblaka při tom mají podobu ryby, je podle mého názoru správný. „Rybina“ je vždy předzvěstí brzkého zhoršení počasí. Jinde než v jižních Čechách jsem se s těmito výrazy dosud nesetkal.

Pan Jan Hoček z Bohušic (v okrese moravskobudějovickém) oznamuje (rovněž prostřednictvím Lidových novin), že starší lidé u nich o obloze, na které jsou mraky v kotoučích — rybích šupinách, říkají: „Bude pršet, je rybina.“

Pan prof. Jaroslav Kubák z Čes. Budějovic píše: Vzpomínám si, že má matka v Jindřichově Hradci říkávala, když jsem rozlil vodu: „Jdi to utřít, je tam loviště.“ Podobně říkávala matka, když bylo mnoho bláta a p.: „Je tam loviště, musím to zamést.“ Moje matka je z Nového Rychnova u Pelhřimova, ale od mládí žila v Jindř. Hradci. O výraze loviště se domnívám, že pochází z Pelhřimovska, neboť v Jindř. Hradci jsem jej neslyšel.

Pan prof. Leopold Zubr z Prahy oznamuje: Výraz je porybíno sice neznám, ale domnívám se, že není smyslem daleko od výrazu kaprovitá nebesa. Označuje se jím obloha pokrytá množstvím malých mráčků, které jsou seskupeny podobně jako rybí šupiny. „Kaprovitá nebesa“ upozorňují na sebe zejména večer za měsíčního světla. Tento výraz znám ze Mšece u Slaného; slýchal jsem jej od maminky už jako chlapec.

Naše řeč 1, ročník 24/1940

Předchozí Lidové názvy rostlin

Následující —i—: Mluviti „do duba“