Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Jiří Haller

[Články]

(NŘ. XX, 1936. 138 n.)

U lidového názvu třasořitky cacorka, doloženého z Raise, uvádí PS. druhotvar cácorka (s dokladem z Jiráska). Slova odvozená z vlastního jména Caesar píše PS. s ae, na př. caesarismus, caeropapismus, caesarský, caesarství a pod., ale připouští vedle nich i znění s é (césarismus, césaropapismus atd.). U technického hesla caisson, caissonový se odkazuje k heslu keson, kesonový; dává tedy u něho PS. přednost domácímu způsobu psaní. Sportovní výraz canoe se uvádí s původní výslovností khenú; běžná výslovnost lidová kanoe není uvedena. Odborný francouzský výraz cédille (t. j. znaménko pod písmenem c, aby se c čtlo jako s) se v nom. vyslovuje sedyj, v gen. zní sedylu. U hesla celek se cituje z Nerudy věta »Dámy soudily o případech milostných duchaplně i v celku spravedlivě«, v níž předložkový výraz v celku má význam »celkem«, t. j. zhruba, přibližně. Avšak z podání PS. je vidět, že se tento význam vyjadřuje zpravidla příslovcem celkem nebo celkově, na př. člověk celkem nepříliš přívětivý; upejpá se, ale celkem se nezlobí; o sobě vím jen celkově, že jsem se snadno učil, a pod. Výraz v celku pak mívá zpravidla význam »v jednom kuse«, na př. šaty v celku (t. j. ne sukně a kabát zvlášť), dveře v celku (t. j. jednokřídlové) a pod.

Vlastní jméno Celestin píše PS. s i a podobně je tomu i u jmen celestin (člen mnišského řádu), celestinka (řeholnice) a celestinský. Matematický výraz celistvé číslo, místo něhož Pravidla čes. pravopisu doporučovala celé číslo, uvádí nyní PS. bez opravné poznámky. Vedle cela (t. j. komůrka, kobka) lze podle PS. psáti též cella.

Bez poznámek uvádí a dokládá PS. množství slov složených s prvním členem celo-, na př. celocírkevní, celodenně, celoevropský, celohedvábný, celohodinný, celokovový, celolněný, celonárodní, celostátní a j., některá z nich však označuje za řídká, na př. celobytostný, celocele, celocelý, celozemský. Za správné se přijímají výrazy jako je celý zmoklý, celý bledý, celý žhavý, celý pryč, celý nesvůj a pod., které dřívější brusy pokládaly za nečeské. U jména cena čteme správná spojení sleviti s ceny, prodávati pod cenou, obilí stouplo, kleslo, spadlo v ceně, ztratilo na ceně a pod. Ale místo výrazu za cenu něčeho, na př. hájiti něco i za cenu popularity, provésti něco i za cenu života a pod., doporučuje se říkati »třebas to stálo popularitu, i kdyby to stálo život« a pod., a také za rčení za každou cenu je správnější říkati »stůj co stůj, buď jak buď« tam, kde není řeč o kupní ceně; podobně za výraz za žádnou cenu je správněji »za nic na světě, nikterak, pod žádnou podmínkou«. Slovo cennina (t. j. poštovní známka, celina a pod.) píše PS. ve shodě se skutečným usem se dvěma n (základ je tu adj. cenný). U hesel ceremoniál, ceremoniálně, ceremoniální, ceremoniálnost se poznamenává, že je to správnější znění než ceremoniel, ceremonielně atd. Botanický název cesmina má řidší druhotvar cesmín (rodu mužského). Právnický termín cesse, příd. jméno cessionální a podst. jm. cessionář píše PS. se dvěma s.

Při hesle cesta se výrazy po cestě, na cestě, za cesty ve významu »cestou«, které starší brusy rovněž vytýkaly za nesprávné, uvádějí bez jakékoli poznámky. Tak je tomu též u opisů cestou práva, cestou úřední, cestou soudní, cestou milosti, cestou exekuční, nařizovací, administrativní, instanční, mechanickou, chemickou, suchou atd. U hesla cestář je uvedeno též archaistické znění cestař (s dokladem z Vrchlického). Sloveso cestovati má ve významu »býti obchodním cestujícím« dvojí vazbu: cestovati s něčím, na př. Hirš si vedl po obchodnicku: dnes cestoval s neštěstím (Stašek), a cestovati v něčem, na př. Pan Jidášek cestuje ve všem: dnes v leštidle, zítra v galanterním, za týden ve šmolce (Herrmann).

Odborný výraz caesura lze psáti též cesura. Slovo céva se nyní píše s é (též v gen. pl. cév), jako zdrobnělina cévka, adj. cévkovitý a sloveso cévkovati (lékařský termín); ostatní odvozeniny se však píší s e: cevnatka, cevnatý, cevní, cevný, cevový, cevstvo. Od slovesa cíditi jsou utvořena jména cidič a cididlo, ale cídírna a cídicí. Ke jménu cikán (vedle řídkého cigán) je jméno mláděte cikáně, zdrobněle cikaňátko. Slovo cikorie se psává též cichorie, ale jen cikorka, cikorkový. Výrazy cílevědomě, cílevědomý, cílevědomost se nevytýkají za chybné; doklady mají z Baara, Šrámka a z časopisů. Sloveso cíliti ve významu »směřovati« má dnes už ráz poněkud archaistický. Citoslovce cingilingy, cingilinky má vedle sebe druhotvar cinkylinky. Sloveso cínovati »povlékati tenkou vrstvou cínu« se podle PS. píše s dlouhým í. Latinské adv. circa se uvádí jen ve znění původním, nikoli s k. Adj. cirkový »cirkusový« je označeno za tvar knižní; podobně u jména cirkus je obyčejný, běžný genitiv cirkusu, kdežto tvar cirku je jen knižní. Vlastní jméno Cislajtánie, stejně jako adj. cislajlánský, se píše s á. U hesla cítiti si povšimněme vazby s instrum. cítiti se něčím (nikoli cítiti se být něčím), na př. cítila se matkou, cítil se zas dítětem, a vazby s nomin. cítiti se jaký, jak (nikoli cítiti se být jaký), na př. cítila jsem se tak opuštěná a osamělá jako hruška v poli, herečka se cítila doma ve všech těch rolích, necítil v tu dobu již evangelicky a pod. Ve spojení se slovesem býti je jen vazba neosobní, na př. v kuchyňce bylo cítit čerstvě vařenou kávu a připálené mléko, bylo ho cítit alkoholem atd.

U zájmena co zaznamenává PS. několik spojení, která matiční Brus zamítal, a přijímá je bez poznámky, na př. mám dost (mnoho) co dělat; Švédů není co se obávati; místo co měl koukat na oltář, koukal na Viktorku. Ve významu spojky srovnávací a doplňkové je zájmeno co archaistické, na př. vlasy kadeřavé co vlna, stát co jeden muž, svět bude co holá skála, sváteční ženské šaty jsou tytéž co všední, co voják vedl jsem život kočovnický, co spisovatel přispěti k zvelebení vlasti atd. Za lidové je označeno vztažné zájmeno co nesklonné, t. j. vztahující se k jakémukoli výrazu věty řídící, na př. hodil kladivo, co v ruce držel, pod nákovadlo; ty krásné hvězdy, co se tak lesknou; lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela, atd. Spojení čím — tím při komparativu se uvádí jako výraz pravidelný, na př. čím dál, tím hůř; čím dál tím slaběji; čím více na kolovrátek hleděla, tím více se jí líbil atd. Ale vedle něho se dopouští i spojení s vynechaným tím, na př.: Hvězd bylo čím blíže k uhánějícímu měsíci méně a méně (Rais). Vedle spojení co chvíli (na př. hlas co chvíli stával se hlasitějším) je také spojení co chvíle (na př. profesor co chvíle musil hovor přerušiti), t. j. zájmeno co se k vyjádření pravidelného opakování nějakého úseku časového nebo prostorového pojí buď s 1. nebo 4. pádem podst. jména. Taková spojení jsou na př. co rok, co měsíc, co týden, co krok anebo s opakovaným podst. jménem rok co rok, den co den, noc co noc, krok co krok a pod. Spojení co do s gen. ve významu vztahovém, které se rovněž kárávalo (jako polonismus), cituje se nyní bez jakékoli opravné poznámky, na př. hlava jiná co do rysů i výrazu, peníz co do velikosti asi tolaru se rovnající a pod.

Příslovce codenně a příd. jméno codenní (ve významu ‚každodenně, každodenní‘) označuje PS. za řídké; doklad k nim má z Nerudy a V. Mrštíka. Podobně jsou označeny i výrazy cokrát, cokráte (ve významu ‚kolikrát, mnohokrát‘), coměsíčně a coměsíční (t. j. každý měsíc, každoměsíční), coročně a coroční, cotýdenní. Cizí jméno commis (vysl. komí) se buď skloňuje gen. commiho, dat. commimu atd., nebo zůstává nesklonné; v plurálu je jen nesklonné. Technický název compoundní (vysl. khompaundní), t. j. složený, píše PS. pravopisem původním s počátečním c, nikoli kompoundní, jak píše Elektrotechnický slovník vydaný ESČ. Podobný pravopis má i jméno conferencier, t. j. s c, ale bez přízvuku. Cizí slovo convoi (vysl. konvoa) je nesklonné, ale má vedle sebe druhotvar convoy (vysl. konvoj) a ten se skloňuje podle vzoru meč, t. j. 2. p. convoye, 3. p. convoyi atd. Také anglické slovo copyright (vysl. khopyrejt) se buďto skloňuje podle vzoru hrad (2. p. copyrightu atd.), nebo zůstává nesklonné. Odborný termín corps (vysl. kór) zachovává původní výslovnost i v ostatních pádech, tedy gen. corpsu se vyslovuje kóru, instrum. corpsem vysl. kórem atd. Právnický výraz corpus (na př. corpus delicti) má gen. corpusu; totéž platí o tomto slově i tehdy, když znamená v typografické mluvě druh písma zvaný jinak garmond.

Význam zájmena neurčitého cos, cosi se definuje tak, že označuje předmět skutečný, a uvádějí se příklady: K jezeru vždy ji cos pohání (Erben). V očích slzami zalitých svitlo cosi jako nadšení (Jirásek). Vedle spojení kdesi cosi (t. j. všelicos, leccos, na př. Pořád že jsme spolu chodili do školy a kdesi cosi ‚všelijaké povídání‘, z Raise) uvádí PS. vhod také téměř už zapomenuté spojení cosi tosi ve významu ‚leccos‘, na př.: Doufala, že v nádherném hlučném domě otcovském aspoň cosi tosi z těch myšlených věcí užije (Ondrák). Jméno coul má v PS. už jen skloňování podle vzoru hrad (gen. coulu, lok. po coulu atd.); v jazyce hovorovém se ovšem stále ještě drží některé tvary podle vzoru meč, zvláště v pl. nom. ak. coule, na př. dva coule a pod. U slovesa couvati je druhotvar coufati; u slovesa couvnouti je druhotvar coufnouti označen za archaistický (PS. má doklad z Palackého), u odvozených slov couvavá (druh tance), couvavý (nazpět se pohybující) se druhotvary s f neuvádějí.

U zájmena a tázací částice což se poznamenává, že uvozuje též věty vztažné, na př.: Nany povznesla hlavu, čehož jindy nečinívala (z Raise), ale vedle toho že někdy po způsobu latinském připojuje větu vlastně samostatnou k větě předcházející, na př.: Tvrdil, že Avenarius je positivista, což do značné míry není pravda (t. j. a to n. ale to); tento druhý způsob užití zájmena což tedy PS. nepokládá za český. U slovesa crknouti, jinak řídkého, uvádí PS. Zajímavé ustálené spojení ani vrkl ani crkl, t. j. mlčel, s dokladem z Frosta: Neřekl jste ani vrkl ani crkl (= nic). Citoslovce crnk se psává také crňk. Latinské jméno crux (kříž) je v češtině rodu mužského a neskloňuje se. Od jména ctitel je ženský rod zpravidla ctitelka; tvar ctitelkyně je archaistický. Ke jménu cukr jsou odvozeniny cukernatost, cukernatý, cukernatěti (nikoli cukrnatost atd.). Podst. jméno cumel se skloňuje buď podle vzoru meč (gen. cumle atd.), nebo podle vzoru hrad (gen. cumlu atd), ale dat. a lok. sing. zní jen cumlu. Citoslovce cup má obměny cupity, cupi a cupy. Sloveso cupati se časuje podle V 2 (cupu, cupeš atd.) i podle V 1 (cupám, cupáš atd.), imperat. je cupej, přechodník přít. cupaje. Podst. jméno cvičba (cvičení, výcvik, učení) je dnes už zastaralé. Příd. jméno cvičební má význam ‚souvisící s cvičením, záležející v cvičení‘, na př. výkony cvičební, cvičební jízda na moři a pod., kdežto příd. jméno cvičebný znamená ‚určený k cvičení‘, na př. cvičebný sál. Název látky cvilink má vedle sebe druhotvar cvilich a podobně vedle příd. jména cvilinkový je též tvar cvilichový. Botanický název cyklamen je obyčejně rodu střed. a nesklonný, zřídka je v rodě mužském a skloňuje se gen. cyklamenu atd.; příd. Jméno k němu je cyklamenový. Jméno cyrilometodějství píše PS. s t a podobně cyrilometodějský, řídké cyrilometodějec a zastaralé cyrilometodějník.

(Příště dále)

Naše řeč 9, ročník 20/1936

Předchozí V. Polák: Lexikální a etymologické drobnosti II. (čaj – thé)

Následující Josef Brambora: Cestou domů