Návštěvou u novin

J. H.

[Články]

Národ, č. 102, 29. května 1934

Tentokrát bohužel nemůžeme projevit uspokojení nad jazykovou stránkou tohoto časopisu. Na jeho šesti stranách je i na novinářský chvat chyb příliš mnoho, a co nás zvláště překvapuje, množství zbytečných germanismů. Nejsou to sice germanismy teprve nově zaváděné, nýbrž většinou v nich poznáváme staré chyby, mnohokrát už vytýkané, ale v časopise, který tak rozhodně brání a šíří vlastenecké smýšlení, zarážejí čtenáře zajisté víc než kdekoli jinde. Ale začněme po pořádku!

V pravopise se Národ odchyluje od Pravidel čes. pravopisu v tom, že píše mnoho přívrženců (m. přivrženců), úsilovné pátrání (m. usilovné pátrání), naskytá (m. naskýtá), v kulničce (m. v kůlničce), 3 baseny (m. basény; tvar basen není ani český ani francouzský, neboť francouzsky se toto slovo píše bassin), solisty (m. sólisty). V jiných věcech se nezachovává náležitá jednota; tak čteme na př. ze všech stran (m. se všech stran), ale hned za tím se čtvrté strany; finále, semifinále, finálový, ale jinde zase finale a pod. Velikou nejistotu je pozorovati ve psaní čárek; často schází čárka tam, kde jí vyžaduje stavba věty, a jindy zase bývá tam, kde pro ni není důvodu. Zbytečně se na př. čárka klade v asyndetickém spojení čím dál tím více, mezi jménem a přívlastkem, na př. počet obyvatelstva (,) žádajícího, aby…, před spojkou jako, která neuvozuje celé věty, na př.: mluviti o svých odpůrcích nebo prostě lidech jiných skupin (,) jako o měšťácích nebo maloměšťácích, a pod. Naopak zase často čárka schází, a to zvláště v složitějších souvětích podřadných, v nichž se věta vedlejší připojuje spojkami a když, a že, a aby a pod. k větě hlavní nebo k větě sice vedlejší, avšak nesouřadné s vedlejší větou sousední, na př.: režim, který nic nedělá (,) a když něco podnikne, provede to docela špatně; jest proto nutno, aby se všechny stavy semkly (,) a zvláště uvnitř našeho státu jest to životní potřebou; francouzská vláda žádá záruky, že hlasování bude svobodné (,) a připadne-li Sársko Německu, že…; trpce si stěžuje, že dnes velká část žen propadává alkoholu (,) a aby nabyly opět své ztracené krásy, musí prý ženy navštěvovati salony krásy, a pod. Zbytečně se však klade čárka mezi vedlejší věty souřadné, na př. je pochopitelné, že se jim do debaty nechtělo (,) a že jim šlo jedině o to, aby projev znemožnily. Podobnou nepřesnost v interpunkci pozorujeme i jinde, na př. kdo vidí dál než sahá sobecký stavovský prospěch (m. dál, než…, neboť spojka než tu uvozuje celou větu); může kousat a mluvit jak se sluší a patří (m. mluvit, jak…); byl spáchán útok na přívodní kanál elektrické centrály v Braunau a to bezprostředně před turbinovou budovou (m. v Braunau, a to…); má sedm obrazů, prolog a epilog, rozvržené do tří dějství a představuje pohádku o českém dobyvateli světa láskou (m. dějství, a představuje…; je to věta vůbec velmi neobratně sestavená), atd.

V skloňování a časování jsme shledali tyto chyby: přes ní přelétl blesk (m. přes ni), vybudoval koupaliště a daroval ho městu (m. daroval je městu), když mne oslovil neznámý muž (m. mě), brankou Apaty (m. brankou Apatyovou), vůdcové koaličních stran šediví starostmi (m. šedivějí).

Někde vadí nedostatek smyslu pro vlastní význam slov. Tak se tu píše na př.: vládní koalice, která je bez programu a která postrádá odvahu k zodpovědnosti, atd. (postrádati = pociťovati nepříjemně nedostatek něčeho; ale zde se myslí patrně, že vládní koalice nemá odvahy k odpovědnosti); když se na ně (odpůrce měšťáctví) podíváte zblízka, přistihnete je samotny při měšťáctví téměř typickém (m. přistihnete je samy; samoten = osamocen, bez společnosti); 15leté výročí (m. patnácté výročí; jménem výročí se označuje den, na který připadá nějaké význačné datum); dílo hned napoprvé proniklo svou vnitřní silou a mohlo přítomnému skladateli přinésti bouřlivý úspěch (m. přineslo; opis se slovesem moci tu má význam docela jiný, t. j. že ten úspěch zůstal jen ve stavu možnosti); jest na všech zaměstnancích, aby si účelnost a význam pracovních soudů náležitě osvojili (?, snad uvědomili, vštípili v paměť?), atd.; zmateně zní věta »třetí den nepřinesl zklamání ve veliké návštěvě, které se právem výstava těšila po první dva dny«; strojeně je užito příslovce ve větě »textově opírá se skladatel o libreto« (smysl není ani dost jasný: v textu, co do textu?), atd.

Také skladba by byla vyžadovala mnohem víc pečlivosti, než se jí dostalo. Zbytečně se tu klade instrumentál doplňkový, na př. bylo by pošetilým a naivním mysliti si, že… (m. bylo by pošetilé a naivní); krajský soud civilní v Praze je příslušným pro odvolací soud (m. je příslušný). Obráceně měl být instrumentál m. nominativu ve větě »situace stala se kritická« (spr. kritickou). Zanedbávají se vazby genitivní, na př. cvičení, které si dopřejete (m. kterého si dopřejete); je tahle cesta hodně užívána (m. užívá se této cesty hodně); tyto instrukce jsou používány (m. těchto instrukcí se používá); Roudnice dobyla Pálův pohár (m. dobyla Pálova poháru); Smíchov dobyl dorostenské vítězství (m. dobyl dorostenského vítězství), atd. Také ve vazbách předložkových je dost nepřesností. Nerozlišují se na př. vazby »míti zájem na něčem« a »míti zájem o něco«; tak je tomu ve větě: dokladem tohoto úsilí Německa je velký jeho zájem na hospodářských poměrech Jugoslavie (m. zájem o hospodářské poměry Jugoslavie; správně je napsáno o několik řádek dále »nemenší zájem jeví Německo o hospodářské i politické poměry v Rumunsku«); stavební fa, která má zájem na nové plynárně (m. »má zájem o novou plynárnu«, neboť ta plynárna dosud neexistuje, a proto ona firma nemůže mít na ní zájem, t. j. účast, podíl v ní). Nečiní se náležitý rozdíl mezi předložkou pro a na ve výrazu »dobyl vítězství pro rok 1934« (m. na rok 1934). Po spojce nebo, aneb je lépe předložku opakovati, na př. hraješ-li na piano aneb housle (m. aneb na housle); z bílého plátna nebo pestrobarevného basketu (m. z pestrobarevného basketu). V sportovní rubrice se projevuje zmatek ve větách, v nichž je podmětem jméno sportovního klubu, jako SK. Vítkovice, SK. Polonia a pod.; někdy se totiž sloveso shoduje s první částí názvu, jindy zase s částí druhou, a tak čteme svorně vedle sebe: SK. Vítkovice překvapil, ujal se vedení SK. Polonia, prohrála SK. Ostravice, SK. Moravská Ostrava vyhrála, atd. Za správný pokládáme toliko způsob první, neboť takovéto názvy klubů čteme »sportovní klub Vítkovice« a pod. a podmětem ve větě je první část názvu; a jako říkáme že město Praha bylo oslaveno, osada Kolín vzrostla a pod., stejně bychom měli říkat i SK. Ostrava vyhrál, SK. Ostravice prohrál atd. Několikrát je zbytečně užito podst. jména slovesného místo vhodnější vazby slovesné, na př.: slavnostní otevření a odevzdání výstavy bude atd. (m. výstava bude slavnostně otevřena a odevzdána); pokusil se o překonání světového rekordu (m. pokusil se překonati světový rekord). Nesprávně se vynechává někdy zájmeno ve větě, na př. policejní ředitelství podrobilo případ důkladnému vyšetřování (o tom případu se předtím mluvilo, tedy ten případ n. onen případ); dílu dostalo se pod taktovkou Sachsovou výtečného provedení (m. dílu tomu n. dílu Ostrčilovu se dostalo atd.). Zájmen relativních se užívá často schematicky a nejasně, takže se jimi skresluje i smysl souvětí, na př.: Je pochopitelné, že tento slib nemohl Francii stačit, která žádá mezinárodní záruky, než přivolí k stanovení termínu volby (znamená to »nemohl stačit, a proto«, či »nemohl stačit, neboť«, či něco jiného?); uzavřena byla řada obchodů, s nimiž se počítá i pro příští dny (nepočítá se s obchody, které už byly ujednány, nýbrž s obchody dalšími, a proto měla ta věta znít: bylo ujednáno mnoho obchodů a s dalšími obchody se počítá i pro příští dny); zbytečných relativ střed. rodu (což, v čemž a pod.) se tu užívá napořád místo správnějších zájmen ukazovacích (a to, a v tom a pod.).

Jednou ze stránek nejméně uspokojujících je pořádek slov. Téměř všichni pisatelé si tu libují v stavění příklonek dále do věty, než kam náleží, na př. týdně zmocňovala se 10—15.000 Kč (m. týdně se zmocňovala); že poměry se horší (m. že se poměry horší); hudebník může se oddati hře bez obav, že při nasazení rtů na nátrubek budou mu vadit ve hře falešné zuby (m. hudebník se může…, že mu při nasazení atd.); denně naskýtá se mi obraz (m. denně se mi naskýtá obraz); aby podjezd byl vybudován (m. aby byl podjezd vybudován); neznámý pachatel zasadil jí několik ran (m. neznámý pachatel jí zasadil); zločin stal se po 6. hodině (m. zločin se stal); a tak téměř napořád. Ale i jinak tu bývá pořádek slov nepřirozený a nevhodný, na př.: Vždyť jejich předpoklady existence právě na zdůrazňování třídních a stavovských rozdílů spočívají (,) a jejich hospodářská politika řízena jest — ne věcnými hledisky, účely hospodářského zdaru, ale spekulací, jak hospodářské zákroky působiti budou vlivem svým na mocenskou posici strany. — Se zánikem Rakouska zaniklo na střední Moravě i německé školství, tu vydržované uměle a násilně Němci sem státem překládanými. — Vrátil se Ot. Ostrčil svou nejnovější prací jevištní, kterou skromně nazývá hudební hrou, »Honzovo království«, opět k rodné hroudě (m. prací jevištní »Honzovo království«, kterou atd.).

Ale nejčastěji, jak jsme řekli, se tu hřeší germanismy, a to germanismy úplně zbytečnými, které lze snadno a bez velkého hledání nahraditi lepšími, výraznějšími slovy a vazbami českými. K nim náleží výrazy: v první řadě (»Italie provádí rozsáhlá opatření měnová, mezi nimiž v první řadě je bránění unikání lir za hranice« m. a na prvním místě n. především brání tomu, aby neunikaly atd.); aniž by kladené čistě po německém způsobu na samý začátek věty (»aniž by došlo k nějakému oficielnímu přerušení styků, jsou omezovány kulturní a jiné styky Jugoslavie s Maďarskem« m. ač nedošlo k oficiálnímu přerušení styků, jsou…); zájmeno onen m. příslušného podst. jména (»Veřejnost je nespokojena. Nejen ona oposiční, ale i ta, která dá dosud na vládní sliby«, m. nejen veřejnost oposiční); otrocký odlitek podle němčiny udánlivě (»výměnný obchod poškozuje i ty, v jejichž zájmu je udánlivě prováděn«, m. domněle, zdánlivě, prý a pod.); svého času m. jednou, jeden čas (»na jedné knížce měla svého času 200.000 Kč«; svého času znamená česky tolik co v svém čase, v své době); výlučně m. výhradně, toliko (»byt, v němž byl salon krásy výlučně pro její potřebu« m. výhradně k její potřebě); čas (eine Zeit) m. nějaký čas (»čas dokonce u ní bydlil ředitel divadla«); příd. jméno ostrý místo slov vhodnějších (»nejvíce pociťujeme ostrou uzávěru hranic států« m. přísnou uzávěru; »Němci slibují ostře zvýšený odbyt zemědělských produktů« m. silně, pronikavě a pod.); sledovati ve smyslu něm. verfolgen (»Německo sleduje svůj velký cíl« m. jde za svým cílem, směřuje k svému cíli); samozřejmě (»samozřejmě budou z toho těžit i hospodářsky« m. ovšem, arci, příslovce samozřejmě s tímto významem má v češtině příchuť hodně vulgární); jedná se oč m. jde oč, týká se čeho (»jedná se hlavně o spodní dáseň« m. týká se to hlavně spodní dásně); spojka aby m. slučovací spojky a (»uzdraví princeznu z velkého smutku, aby pak zařídil na zemi jen království lásky« m. a pak zařídí atd.); sloveso zůstávati m. býti (»vrcholem zůstává střed této pohádky« m. vrcholem je střed); předložka při v nečeském spojení s podst. jménem slovesným (»v Mohelnici mají býti zrekonstruovány historické varhany při zachování památné skříně« m. tak, aby byla zachována památná skříň, anebo: ale má být zachována atd.); druhotná předložka v případě čeho (»aby obracelo se na českou firmu v případě potřeby« m. v čas potřeby; »koupaliště může býti v případě nedostatku vody připojeno na městský vodovod« m. v čas nedostatku vody, v době nedostatku vody, v nedostatku vody, při nedostatku vody a pod.); rozhodně m. jistě, najisto (»s tímto výkonem by proti Švýcarsku rozhodně neobstáli«; »bude to prý rozhodně těžký výsledek«); vazba započíti s čím (»se stavbou koupaliště bylo započato« m. koupaliště se začalo stavět); sloveso docíliti m. dosáhnouti, dobýti (»úkol, aby docílila čestného výsledku«; »docílil jen těsného vítězství«); slovo výloha ve smyslu ‚výdaj, náklad, útraty‘ (»vyřizovati vzniklé spory bez výloh pro sporné strany«), a j. K tomu připojme ještě slova časokorespondence, automajitel a automapa, která tuto míru nečeskosti naplňují už vrchem. Ani o jediném z těchto českých germanismů není možno důvodně říci, že by byl lepší než příslušný výraz český, a ani jediný z nich tedy nezaslouží, abychom mu dávali přednost. Proto jsme měli za svou povinnost upozorniti na ně, třebas víme, že by leckdo u nás byl ochoten germanismus promíjeti snáze než na př. chyby tvaroslovné. Je pravda, že nelze zavrhovati germanismy, které se ujaly v jazyce proto, že jsou potřebné a že za ně není náhrady; avšak germanismy zbytečné tohoto ohledu nezasluhují. A výrok páně presidentův, který citujeme na jiném místě tohoto sešitu, bychom si měli připomínat co možná nejčastěji.

Naše řeč 6-7, ročník 18/1934

Předchozí E. Kodar: Příspěvky k pojistnému názvosloví

Následující F. Oberpfalcer: Slunce