Jeden

[Drobnosti]

(J. B.) Číslovky jeden se v hovorovém jazyce užívá někdy ve významu německého neurčitého zájmena »man«, na př.: To by jeden z kůže vyletěl (místo »člověk«). Už Jan Blahoslav rozpoznal správně, že je to germanismus (srov. NŘ. 4, 1920, 259 a 2, 1918, 110 n.). Dnes se vyskytuje častěji snad jen v mluvě městské, kdežto venkovan užije v tomto významu spíše slova člověk; spisovný jazyk se číslovce jeden ve významu »man« vyhýbá. Jiného rázu je číslovka jeden ve spojeních jako »byl tam ještě s jedním«, »vypravoval to jeden od dráhy« a pod. Jos. Zubatý vyložil v NŘ. na místě, jež jsme citovali, že zde číslovka jeden neznamená kteréhokoli člověka na světě jako v onom prvním případě, nýbrž že se vztahuje k osobě jednotlivé, kterou mluvící osoba blíže nezná anebo nechce určitěji označit. Rozdíl v obojím způsobu se jeví i formálně v tom, že ve významu »man« (nečeském) podržuje číslovka jeden mužský rod i tehdy, když se mluví o osobě ženského pohlaví (na př. větu »s vámi by se mohl jeden zbláznit« může říci o sobě muž i žena; stejně je tomu i v němčině); kdežto v druhém případě se rod mění a jeden znamená muže, jedna ženu (na př. na trhu jedna prodávala vejce po 50 haléřích). Tento druhý způsob je čistě český a není třeba se mu vyhýbat. V češtině žije už od nejstarších dob, jak ukázal Zubatý na uv. m.

Naše řeč 2, ročník 18/1934

Předchozí Holohlavý

Následující Je to pro kočku