Šturmovština

Kchř

[Drobnosti]

Aktuální otázkou jazykové kultury je obohacování slovní zásoby spisovné češtiny slovy novými nebo přejatými, ať už z nářečí vlastního jazyka nebo z jazyků jiných národů, nejčastěji z ruštiny. Toto obohacování souvisí přirozeně s celou přestavbou společenského života a je nutné. Nesmí se však dít mechanicky, musí dbát toho, že spisovný jazyk má své vnitřní zákonitosti a že nekritické přejímání nejrůznějších slov cizích, slangových nebo výrazů s významem časově nebo místně omezeným mohlo by nevhodně porušovat lexikální i mluvnickou stavbu češtiny.[1]

Jedním z těch slov, která nezapadají svým tvořením do české slovní zásoby, je šturmovština. Není tomu dávno, co se u nás objevilo. Užili ho ve svých projevech čelní představitelé našeho politického a hospodářského života a v krátké době několika týdnů se rozšířilo z průmyslové výroby a těžby uhlí i do ostatních oborů lidské činnosti. O „šturmovštině“ mluví právě tak zemědělci, jako stavbaři nebo malíři pokojů.

Toto lavinovité rozšíření „šturmovštiny“ je přesvědčivým důkazem toho, že je to slovo potřebné, že vyjadřuje nový pojem, i když není pochyb o tom, že je to dnes do jisté míry slovo módní. Znamená nárazový, nesoustavný způsob práce, kterým se dohání časové zpoždění při plnění plánu. „Šturmovština“ vzniká tehdy, když plán nebyl splněn rovnoměrně a ke konci určitého období, k určitému datu se najednou vypnou všechny síly, aby výroba nezůstala pozadu za plánem. Jde tedy o zjev nežádoucí, který vede k přepínání sil tam, kde bylo možno plán plnit rovnoměrně, bez nárazového vypětí. Svědčí o tom skutečnost, že se toto slovo chápe zhusta jako synonym výrazů chvat, spěch, štvaní, honění.

Výraz šturmovština byl přejat z ruštiny, kde také označuje onen nárazový, nerovnoměrný způsob práce pro splnění plánu. Rusové v témž významu užívají vedle něho také slova kampanějština, v němž na prvý pohled poznáváme, že je utvořeno od známého výrazu ‚kampaň‘. Obvykle se s oběma slovy setkáváme v ruštině jenom v názvosloví politickém a v jazyku novin.

Rozpaky nad vhodností slova šturmovština mají několik důvodů. Prvním je fakt, že základ našeho slova — totiž šturm — je původu německého. V češtině je sice znám i s odvozeným slovesem šturmovati, ale kromě historických románů, na př. Jiráskových, užívá se ho jen někdy v projevech nespisovných (podobně jako značné části slov původu německého). V ruštině naproti tomu patří slovo šturm k běžné slovní zásobě spisovného jazyka, jak o tom svědčí na př. i název šturmovik pro bitevní letadla.

Druhým důvodem rozpaků nad naším slovem je jeho tvoření (neboť ruská — a slovanská slova vůbec — chápeme obyčejně jako pojmenování popisná, nikoli značková). Nezapadá totiž do českého slovotvorného systému. Přípona -ština je v češtině poměrně málo běžná, neboť se jí tvoří slova od jmen osobních, vlastně od přídavných jmen od nich odvozených příponou -ovský. Na př. svého času se mnoho mluvilo o gajdovštině nebo háchovštině (v nedávné době o šlingovštině) jako o záporných jevech veřejného života, připomínajících jistým způsobem počínání Gajdovo, Háchovo nebo Šlingovo, jež můžeme pojmenovat slovy gajdovský, háchovský, šlingovský. Avšak přídavné jméno šturmovský neexistuje. Bylo by tedy slovo šturmovština s hlediska našeho tvoření slov vytvořeno neústrojně, mechanicky. Kdyby šlo o tvoření ústrojné, užila by tu čeština patrně přípony -ovina, jak dosvědčují slova typu klukovina, šelmovina a pod. Všechna uvedená jména utvořená příponou -ovština nebo -ovina jsou ovšem citově zabarvena, označují vlastnosti záporného, nežádoucího charakteru.

Nuže, buď jak buď, slovo šturmovština není vhodným výrazem jazyka spisovného. Ale i kdybychom se pokoušeli nahradit je ústrojněji tvořeným slovem jiným, jsme si vědomi toho, že každé takové slovo nutně zůstane v slovní zásobě pouze určitého pracovního prostředí, že bude v základě aktuálním slovem slangovým, citově zabarveným právě tak, jako jím je i „šturmovština“. — A nepodaří-li se toto slovo nahradit v prostředí, kde se ho nejčastěji užívá, slovem jiným, jinak tvořeným, pak se přimlouváme za to, aby se ve spisovných projevech toto slovo spíše opisovalo nebo v jazyku psaném dávalo do uvozovek. Žádoucí by ovšem bylo, aby zmizel sám jev, který toto slovo označuje, a aby naše průmyslová výroba plnila plán rovnoměrně a bez výkyvů.

Naše řeč 1-2, ročník 35/1951

Předchozí K. Sochor: Z Ústavu pro jazyk český

Následující lj: Skončiti — učiniti konec — skoncovati