Zprávy o sovětské jazykovědě

Red.

[Posudky a zprávy]

Přináší je první číslo (leden-únor 1951) časopisu Sovětská věda — jazykověda, vydávaného Československo-sovětským institutem. (V podobných samostatných svazcích vycházejí zprávy o sovětské filosofii, historii, právu, pedagogice a psychologii, biologii, lékařství, chemii, matematice a fysice a chystají se svazky ještě z mnoha dalších oborů.)

Československo-sovětský institut tak plní důležité poslání: být prostředníkem mezi vědou sovětskou a odbornými kruhy i všemi zájemci u nás.

V programním článku zdůrazňuje prof. dr. B. Havránek, který je v čele jazykovědného oddělení, nutnost úzké spolupráce naší vědy s vědou sovětskou, zejména seznamování s výsledky práce v SSSR; rozvíjí úkoly Institutu a české jazykovědy, jak vyplývají z geniálních podnětů Stalinových, ukazuje metody, za jejichž pomoci bude možno vybudovat marxistickou jazykovědu i u nás; k tomuto cíli bude zaměřen i obsah sborníků.

Obsah prvního čísla je ovšem věnován především hlubokému působení Stalinových prací o jazykovědě v SSSR i u nás. Ze statí Stalinových samých otiskuje číslo jen překlad příspěvku posledního („Odpověď soudruhům“ z Bolševika č. 14), který se nedostal do knižního vydání českého překladu prací Stalinových. (Toto vydání — J. V. Stalin, O marxismu v jazykovědě — vyšlo v nákladu 100.000 a je opravdu přístupné a dosažitelné všem.) Zhuštěně, ale výstižně je tu podán obsah jednotlivých příspěvků z květnové a červnové diskuse moskevské Pravdy (slibovaný český překlad celé diskuse ještě nemáme, ač již brzy uplyne rok; slovenský překlad vyšel již před dlouhou dobou[1]. Nový nástup opravdu marxistické jazykovědy je uveden článkem V. V. Vinogradova Nové období sovětské jazykovědy a dokumentován bohatě jak obsahem mnoha sovětských statí i jejich soupisem, tak i některými dalšími příspěvky. J. Moravec informuje v článku, zaslaném ze SSSR, o srpnové jazykovědné poradě v Moskvě a v dalších zprávách se dovídáme o nových organisačních i zásadních změnách v ústavech Akademie věd SSSR a na sovětských školách. Tyto informace jsou dnes nezbytnou pomůckou pro každého, kdo v jazykovědě pracuje, a jsou doplněny i užitečným přehledem našeho českého i slovenského ohlasu prací Stalinových, v němž příspěvky důležitější jsou resumovány.

Z obsahu 1. čísla bychom chtěli dále zdůraznit skromné úvodní slovo k vlastnímu zpravodajskému oddílu, které ve zdařilé zkratce analysuje vývoj sovětské jazykovědy v posledních letech a dává tak předpoklad k správnému začlenění a pochopení velké jazykovědné diskuse červnové s příspěvky Stalinovými — takové poučení dosud chybělo našim čtenářům, zejména neodborné veřejnosti. Rovněž bychom chtěli upozornit na pohotově sestavenou bibliografii jazykovědných prací v SSSR za poslední měsíce. — Vítáme i rubriku „Tradice sovětské jazykovědy“ a volbu prvního článku; je jím stať významného rusisty starší generace akad. Obnorského, která hodnotí výsledky bádání o ruštině v nové době, od Lomonosovovy Ruské gramatiky 1775 až k pracím Vinogradovovým. Méně zdařilá je podle našeho názoru volba článku P. J. Černycha o základním slovním fondu a slovní zásobě, v němž není problematika správně vystižena, protože autor se snaží vést ostrou hranici mezi základním slovním fondem a ostatní slovní zásobou a rozhodovat o příslušnosti jednotlivých slov k té či oné skupině.

Naše řeč jako časopis bohemistický sleduje ovšem i jazykovou úroveň překladů. Ve „Zprávách“ je jí věnována zřejmá péče; transkripce ruských výrazů je přesná. Pro další zlepšení připojujeme několik poznámek týkajících se překládání jazykovědných termínů: slova fonetika (str. 53) se užívá v ruštině nejen ve významu shodném s češtinou, ale i ve významu „hláskosloví“ a je ji také třeba termínem „hláskosloví“ nebo „hláskový systém“ v tomto případě překládat. Mate také nepřesnost v názvech jednotlivých forem národního jazyka: „ústní a spisovnou formou národního jazyka“ (str. 58) je podle souvislosti míněna zřejmě „mluvená a psaná forma“. Na str. 38 se zase „mluvená řeč“ překládá termínem „hovorová“. Také „smyslový“ rozbor je třeba překládat jako „významový“. Zatím co morfologie znamená v češtině (a též v ruštině) jak nauku o tvarovém systému, tak i tento systém sám, má v češtině termín lexikologie pouze význam „nauka o slovní zásobě“, a proto je třeba překládat na str. 66 „zpracování lexika“, nikoli „rozpracování lexikologie“.

Úhrnem můžeme říci, že prvním číslem Zpráv, které budou vycházet šestkrát ročně,[2] zahájilo jazykovědné oddělení Československo-sovětského institutu úspěšně svou informativní a výchovnou činnost, a můžeme tedy doporučit časopis všem pracovníkům v oboru jazyka (administrace je ve Světě sovětů): bude jim platným pomocníkem.

Naše řeč 1-2, ročník 35/1951

Předchozí Jaroslav Moravec (Leningrad): Pořádek slov v češtině

Následující K. Sochor: Z Ústavu pro jazyk český