Doudleby

[Hovorna]

(J. V.) jest jméno místní, utvořené ze jména obyvatelského (zde názvu kmene) Doudlebi (pův. Dúdlebi). Množný lokál těchto místních jmen měl původně jako všechna podst. jména tohoto tvaru (vzoru dub) koncovku -iech (nč. -ích), v Uhřích, v Rakousích, v Bavořích, v Korutaních, ve Vlaších, v Srbích atd.; tato původní koncovka se u některých jmen udržela podnes (v Rakousích, v Bavořích, ve Vlaších), u jiných byla vytištěna pozdější koncovkou (analogickou) -ech, která se šíří u podstatných tohoto vzoru vůbec (v Korutanech, a pod. Kralupech, Všetatech atd.). Ale rodová nezřetelnost a shoda některých pádů se skloněním ženským (Uhry, Uher) způsobuje časem, že se u některých z místních jmen ujímají v 6. p. (a také v jiných) tvary podle vzoru žena: k Čechám, v Čechách, s Čechami, jimiž se pak liší od jmen obyvatelských (Čechové, k Čechům, o Češích, s Čechy).

V teorii by mohl tedy lokál míst. jména zníti: v Doudlebích (= v Rakousích), v Doudlebech (= v Kralupech) i v Doudlebách (= v Čechách, v Dušnikách). Hledíc však k tomu, že u jmen osad (ne zemí) bývá koncovka -ách skoro jen tam, kde by se jinak musila před příponou měniti koncová souhláska (v Dušníkách, v Rybníkách m. v Dušnících) zdá se míti nejvíce práva na život přípona -ech, jako je v Citolibech, v Kralupech, v Semilech, v Kladrubech atd. Říká-li lid v místě »v Doudlebách«, to by správnosti tvaru »v Doudlebech« nevadilo, protože v usu obecném a nářečním proti spisovné koncovce -ech bývá koncovka -ách i u jiných podst. jmen tohoto vzoru (po stromech — po stromách).

Naše řeč 9, ročník 6/1922

Předchozí Blízký, brzký, nízký

Následující Flöha