Kracík

[Drobnosti]

(F. K.) Komparativy tvořené kratší koncovkou -ší (m. obyčejnější konc. -ější, -ejší) mívají kmenovou koncovou souhlásku změněnou tak, jak se mění, splývá-li s následujícím j; to proto, že se komparativní přípona pův. počínala hláskami -j’s. Tak na př. bližší, dražší, vyšší, stč. krašší. Zubnice t, d se podle toho měnily v c, z; bývalo na př. věcší (km. vět-, prasl. vęt-), mlazší, posud je ve spis. mluvě snazší. Ještě starší tvary byly bez hlásky š v 1. p. j. č. r. muž.: bliží, draží, mlazí, také na př. hoří (horší), dalí (další), mení (menší) a p.; podobné tvary (bez š) máme posud v příslovcích (pův. tvarech r. stř.) blíže, dráže, hůře, snáze, dále, méně a p. Skloňovaly se pak komparativy, jako příd. jm. vůbec, tvary nesloženými (jmennými), zachovanými jen ve vzácných zbytcích (na př. věcí, věcší n. věčší ‚větší‘, 2. p. z věcša, přehl. z věčšě ‚většího‘ = sloven. zväčša ‚větším dílem‘), nebo ob. složenými (věcšieho n. věčšieho, většieho — většího). V těch tvarech nastávaly změny, z části z příčin hláskoslovných (někde ne ve všem úplně jasných), z části vyrovnáváním hláskových rozdílů; vedle méně, hůře na př. je menší, horší (m. meňší, hořší), u kmenů na t, d se již v staré době objevují tvary s těmito hláskami místo s hláskami c, z (větší, chudší m. staršího věcší, chuzší a ještě staršího věcí, k němuž patří přísl. viece — více, chuzí). Příd. jm. krátký by podle toho mělo míti nejstarší tvar krací; ten doložen není, ale je přísl. kráce; na př. v Modlitbách ze 14. st. čteme »mluviti svobodnějie, modliti sě kráce« (kratčeji; Gebauer, Slovn. stč. 1, 135). Tvar kracší, pokud vidíme, doložen není, nejmladší tvar je kratší. Příjmení Kracík mohlo by býti odvozeninou starého komparativu krací; mělo by obdobu v příjm. Menšík (psaném podle výslovnosti nespisovné také Menčík), doloženém již ve 14. st.

Naše řeč 6, ročník 13/1929

Předchozí Kačina

Následující Markalous