Sociální stratifikace studuje, jak nerovnosti vznikají a proč přetrvávají. V této knize, která je souborem teoretických studií, primárně neupíráme pozornost k nerovnostem ekonomické povahy spjatým s postavením na trhu práce ani k mezigeneračnímu přenosu nerovností v procesu sociální mobility/stability, tedy k tomu, co souhrnně nazýváme tradiční konvenční paradigma třídní analýzy či obecněji objektivistický přístup, ale soustředíme se na sociokulturní, též je můžeme chápat jako symbolické, nerovnosti. Základní východisko přístupů, jež zde figurují, představuje fakt, že nerovnosti vznikají v relacích mezi lidmi: v interakcích a asociacích. Děje se tak za přispění různých forem kulturních praktik, ať už jde o jednání, hodnotové preference či rozumění kategoriím odlišných společenských identit, se kterými se ve společnosti setkáváme. Nerovnosti mají relační povahu: určují je vzájemné vztahy rolí a pozic. Ukotveny jsou v sociálních sítích.
Naším cílem je přinést ucelený přehled teoretických a do značné míry také metodologických přístupů sledujících právě relační aspekt nerovností a jejich kulturní dimenzi. Společné těmto „alternativním“ přístupům jsou především dva prvky: porozumění konkrétním vztahům a vzniku relací ve vzájemných interakcích mezi lidmi, ať už jde o běžné konverzace, či komunikaci obecně s rituály, jako je zdravení, nebo asociaci v přátelských vazbách. Identita je vyjednávána v interakci s druhými lidmi. Již před třiceti lety upozornil americký sociolog Randall Collins, že nerovnosti jsou situační a vznikají právě v interakci, tedy v komunikaci konkrétních jedinců „tady a teď“. V jeho pojetí společenské makrostruktury neexistují samy o sobě, ale jsou tvořeny agregáty rozličných mikrostruktur, tedy toho, co lidé dělají, co si myslí a co říkají.
Kniha sleduje následující výkladovou linii. Nejprve v první kapitole pojednává Jiří Šafr o relačním obratu a kulturalistickém přístupu k třídní analýze spolu s přehledem odlišných pojetí sociálních distancí v sociologii. Zde se soustředí zejména na interakční koncept sociálních distancí jako míry ochoty k interakci a odlišných vzorců sdružování mezi lidmi. V následující kapitole Jadwiga Šanderová uvádí nové trendy v teorii a výzkumu sociálních nerovností, nazývané někdy jako „kulturní obrat“, do obecnějšího rámce. Identifikuje dvě propojené tendence ve výzkumu patrné v posledních letech: snahu integrovat studium sociálně ekonomických, etnických, genderových a případně dalších nerovností a orientaci na interpretativní pojetí a uplatnění kvalitativní metodologie. Tyto tendence se projevují v kritice esencialismu a důrazu na relační přístup, ve výzkumném zájmu o procesy kategorizace a sociální konstrukce hranic, v důrazu na konstruované významy a praktiky a v novém pojetí kolektivní identity. Tyto procesy jsou podrobněji rozebrány v následujících kapitolách. Nejprve se dostávají do centra pozornosti v kapitole třetí Kateřiny Vojtíškové procesy sociální kategorizace a vznik sociální identity jako konstrukce meziskupinových symbolických hranic. Přístupy zkoumající tyto koncepty nahlíží na vznik nerovností a jejich reprodukci optikou vztahů mezi lidmi jako členů určitých skupin či sociálních kategorií. Pozornost je zde věnována zejména povaze meziskupinových vztahů. Třemi obecnými sociálními kategoriemi, které zároveň představují hlavní osy společenských nerovností, se podrobněji zabývá čtvrtá kapitola Marty Kolářové, která pojednává o vzájemném prolínání nerovností – intersekcionalitě – genderu, rasy (či etnicity) a sociální třídy. Intersekcionalita je směr studia nerovností, který původně vznikl ve feministické teorii. Dnes představuje specifický přístup ke studiu sociální stratifikace poukazující na to, že kategorie třídy, rasy a genderu jsou vzájemně neoddělitelné. Jejich křížení může mít buď povahu kumulace, či, jak ukazuje autorka, multidimenzionální, kdy prolínání má vliv na všechny skupiny v různých konfiguracích. Závěrečná kapitola z pera Olgy Šmídové pak originálním způsobem nejprve sleduje otázku rozdělení výzkumu na „kategoriální“, v němž sociologové třídí a klasifikují do tříd, vrstev či jiných statusů (kategorie jako sociální fakta) a „subjektivně percepční“ sledující, jak dochází k (sebe)umisťování v symbolickém prostoru v promluvách (diskurzivní analýza, etnometodologie atd.). Dále se věnuje podrobně otázkám spojeným s výzkumem kulturního a diskurzivního proudu, specificky pak metodě členské kategorizační analýzy jako nástroje studia nároků a sociálních identit na základě kulturně sdílených kategorií objevujících se v jazyce (textech či běžné mluvě).
Obsah
Editorial – Jiří Šafr ..........................................................................7
1. Sociální distance a interakce: relační přístup ke studiu stratifikace – Jiří Šafr................................................11
2. Interpretativní pojetí a kvalitativní výzkum sociálních nerovností – Jadwiga Šanderová...............................45
3. Studium sociální struktury jako konstruovaného prostoru. Sociální kategorizace a sociální identita – Kateřina Vojtíšková...................................................................61
4. Sociální distance a prolínání nerovností (třída, gender, rasa/etnicita) – Marta Kolářová ..........................79
5. Jak se dělají sociální nerovnosti diskurzivně – Olga Šmídová..........................................................................99
Závěrem – Jiří Šafr ......................................................................123
Literatura...................................................................................125
Summary ...................................................................................137
O autorech.................................................................................139
Jmenný rejstřík .........................................................................140
Věcný rejstřík ............................................................................143
|
Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
