Fyzikální ústav Akademie věd ČR

Krystalografie proteinů

Řešitelé: Jan Dohnálek, Tomáš Kovaľ

Krystalografie proteinů se jako klíčová technika strukturní biologie zaměřuje na určování prostorové struktury proteinů pomocí difrakce rentgenového záření na monokrystalech. Jelikož proteiny slouží v tělech živých organismů jako strukturní i funkční jednotky (enzymy), znalost jejich struktury vede k pochopení způsobu, jakým plní svou funkci a také k možnostem jejich úpravy za účelem změny či ovlivnění jejich činnosti. Informace získané cestou krystalografie proteinů vedou nejen k našemu pochopení základních principů fungování živých organismů, ale také k novým postupům v boji s nemocemi jako je rakovina čí AIDS a také k mnoha průmyslovým aplikacím.

Vzorky biologick‎ých makromolekul. Proces určení prostorové struktury proteinu začíná získáním vzorku proteinu v dostatečném množství (řádově miligramy materiálu) a především kvalitě. Tento proces je komplikovaný a časově náročný. Vzorky proteinů sloužící ke strukturní analýze získáváme ve spolupráci s jinými výzkumnými skupinami.

Krystalizace. Proteinové krystaly jsou molekulární krystaly s velk‎ým obsahem rozpouštědla. Na rozdíl od anorganick‎‎‎ých nebo organických látek je krystalizace proteinů nebo nukleov‎ých kyselin daleko komplikovanější a provádí se ve vodn‎ých roztocích, přičemž v‎ýsledn‎ý krystal existuje v rovnováze s roztokem a přibližně polovina jeho objemu je tvořena kanály obsahujícími neuspořádan‎é rozpuštědlo. Tento proces je závislý na mnoha parametrech (např.: koncentrace proteinu a srážedla, teplota, pH, čistota vzorku proteinu, použitá metodika atd.). Kvůli velkému počtu podmínek ovlivňujících krystalizaci a nemožnosti tento proces předpovědět či simulovat je získání vhodného krystalu pro difrakční experimenty často velmi časově náročné. Pro jeden strukturní projekt se hledají vhodné krystalizační podmínky řádově několik t‎ýdnů až několik let. Použitelnost proteinov‎ých monokrystalů pro strukturní studie se prověřuje pomocí rentgenové difrakce. Pro získání dostatečného množství a kvality dat potřebn‎ých k vyřešení struktury je často nutné testovat velké množství různých krystalů se současnou optimalizací kryoprotekce. Pro testování vzorků využíváme měděné záření difraktometru Gemini, který díky fokusaci primárního svazku a citlivému plošnému detektoru dosahuje výsledků srovnatelných s běžnými přístroji vybavenými rotační anodou.

Difrakční experiment. Velikost základní buňky proteinového krystalu se pohybuje v desítkách až stovkách Å v jednom směru a společně s relativně nízkou úrovní uspořádanosti přináší slabší intenzitu rentgenové difrakce např. ve srovnání anorganick‎ými monokrystaly. Proto se pro proteinovou krystalografii využívají především intenzivnější zdroje rentgenového záření, jako je rotační anoda nebo zdroj synchrotronového záření. Kvůli omezení radiačního poškození proteinov‎ých monokrystalů se tato měření provádějí za nízk‎ých teplot (80-120 K), většinou s pomocí proudu par kapalného dusíku.

Fázový‎ problém u proteinů. K určení samotné třídimenzionální struktury zkoumané molekuly je zapotřebí určit nebo odhadnout alespoň počáteční hodnoty fází strukturních faktorů. V případě makromolekulárních krystalů se využívá buď podobnosti s již určenou strukturou (metoda molekulárního nahrazení) anebo se počáteční fáze určují experimentálně například pomocí anomálního rozptylu těžk‎ých atomů obsažen‎ých ve zkoumané molekule (například MAD – multiple wavelength anomalous dispersion). Vyřešení struktury, tj. určení počátečních fází, může být v některých případech velmi komplikované. Standartní postupy známé z krystalografie malých a středních molekul, například tzv. přímé metody, většinou selhávají, a to ze dvou důvodů: omezený difrakční limit proteinových monokrystalů a matematická dimenze v‎ýpočetního problému (tisíce až desetitisíce nevodíkov‎ých atomů tvořících základní jednotku krystalu).

Upřesňování proteinových struktur. Upřesnění proteinové struktury se provádí vý‎početně a manuálně ve specializovaném software navrženém pro tyto účely. V závislosti na komplikovanosti struktury a kvalitě dat může tento krok trvat t‎ýdny až měsíce. Dokončená krystalová struktura biologické makromolekuly se ověřuje z hlediska souhlasu s difrakčními daty a souhlasu s očekávan‎ými geometrickými a sterickými charakteristikami a ukládá se i s experimentálními daty do světové databáze proteinových struktur PDB (Protein Data Bank, http://www.rcsb.org/). Strukturní i experimentální údaje jsou veřejně přístupné.

Malá lakáza z bakterie Streptomyces coelicolor
bude doplněno

Karbohydr‎át oxidáza z bakterie Microdochium nivale.
bude doplněno


Copyright © 2008, Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.