Řešitelé: Jan Dohnálek, Tomáš Kovaľ
Krystalografie proteinů se jako klíčová technika strukturní biologie zaměřuje na určování prostorové struktury proteinů pomocí difrakce rentgenového záření na monokrystalech. Jelikož proteiny slouží v tělech živých organismů jako strukturní i funkční jednotky (enzymy), znalost jejich struktury vede k pochopení způsobu, jakým plní svou funkci a také k možnostem jejich úpravy za účelem změny či ovlivnění jejich činnosti. Informace získané cestou krystalografie proteinů vedou nejen k našemu pochopení základních principů fungování živých organismů, ale také k novým postupům v boji s nemocemi jako je rakovina čí AIDS a také k mnoha průmyslovým aplikacím.
Vzorky biologických makromolekul. Proces určení prostorové struktury proteinu začíná získáním vzorku proteinu v dostatečném množství (řádově miligramy materiálu) a především kvalitě. Tento proces je komplikovaný a časově náročný. Vzorky proteinů sloužící ke strukturní analýze získáváme ve spolupráci s jinými výzkumnými skupinami.
Krystalizace. Proteinové krystaly jsou molekulární krystaly s velkým obsahem rozpouštědla. Na rozdíl od anorganických nebo organických látek je krystalizace proteinů nebo nukleových kyselin daleko komplikovanější a provádí se ve vodných roztocích, přičemž výsledný krystal existuje v rovnováze s roztokem a přibližně polovina jeho objemu je tvořena kanály obsahujícími neuspořádané rozpuštědlo. Tento proces je závislý na mnoha parametrech (např.: koncentrace proteinu a srážedla, teplota, pH, čistota vzorku proteinu, použitá metodika atd.). Kvůli velkému počtu podmínek ovlivňujících krystalizaci a nemožnosti tento proces předpovědět či simulovat je získání vhodného krystalu pro difrakční experimenty často velmi časově náročné. Pro jeden strukturní projekt se hledají vhodné krystalizační podmínky řádově několik týdnů až několik let. Použitelnost proteinových monokrystalů pro strukturní studie se prověřuje pomocí rentgenové difrakce. Pro získání dostatečného množství a kvality dat potřebných k vyřešení struktury je často nutné testovat velké množství různých krystalů se současnou optimalizací kryoprotekce. Pro testování vzorků využíváme měděné záření difraktometru Gemini, který díky fokusaci primárního svazku a citlivému plošnému detektoru dosahuje výsledků srovnatelných s běžnými přístroji vybavenými rotační anodou.
Difrakční experiment. Velikost základní buňky proteinového krystalu se pohybuje v desítkách až stovkách Å v jednom směru a společně s relativně nízkou úrovní uspořádanosti přináší slabší intenzitu rentgenové difrakce např. ve srovnání anorganickými monokrystaly. Proto se pro proteinovou krystalografii využívají především intenzivnější zdroje rentgenového záření, jako je rotační anoda nebo zdroj synchrotronového záření. Kvůli omezení radiačního poškození proteinových monokrystalů se tato měření provádějí za nízkých teplot (80-120 K), většinou s pomocí proudu par kapalného dusíku.
Fázový problém u proteinů. K určení samotné třídimenzionální struktury zkoumané molekuly je zapotřebí určit nebo odhadnout alespoň počáteční hodnoty fází strukturních faktorů. V případě makromolekulárních krystalů se využívá buď podobnosti s již určenou strukturou (metoda molekulárního nahrazení) anebo se počáteční fáze určují experimentálně například pomocí anomálního rozptylu těžkých atomů obsažených ve zkoumané molekule (například MAD – multiple wavelength anomalous dispersion). Vyřešení struktury, tj. určení počátečních fází, může být v některých případech velmi komplikované. Standartní postupy známé z krystalografie malých a středních molekul, například tzv. přímé metody, většinou selhávají, a to ze dvou důvodů: omezený difrakční limit proteinových monokrystalů a matematická dimenze výpočetního problému (tisíce až desetitisíce nevodíkových atomů tvořících základní jednotku krystalu).
Upřesňování proteinových struktur. Upřesnění proteinové struktury se provádí výpočetně a manuálně ve specializovaném software navrženém pro tyto účely. V závislosti na komplikovanosti struktury a kvalitě dat může tento krok trvat týdny až měsíce. Dokončená krystalová struktura biologické makromolekuly se ověřuje z hlediska souhlasu s difrakčními daty a souhlasu s očekávanými geometrickými a sterickými charakteristikami a ukládá se i s experimentálními daty do světové databáze proteinových struktur PDB (Protein Data Bank, http://www.rcsb.org/). Strukturní i experimentální údaje jsou veřejně přístupné.
Malá lakáza z bakterie Streptomyces coelicolor
bude doplněno
Karbohydrát oxidáza z bakterie Microdochium nivale.
bude doplněno
Copyright © 2008, Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.