Tubus
Tubus dalekohledu má vnější průměr 280 cm, vnitřní 237 cm, délku 936 cm a hmotnost 17 tun. Tvoří jej dva kovové pláště spojené svorníky -- tato konstrukce omezuje deformace vlivem vlastní váhy.
Tubus se skládá z pěti válcovitých částí navázaných na sebe. Čtyři jsou spojeny napevno, pátý díl se demontuje při změně optické konfigurace dalekohledu. Na horní části se nachází věnec klapek, které jej po skončení pozorování uzavírají, aby dovnitř neproniklprach. Stejný věnec se nachází ve spodní části nad primárním zrcadle.
Tubus je uvnitř natřen tmavou matovou barvou, aby na stěnách nevznikaly odlesky.
Pointery
Na tubusu dvoumetrového dalekohledu jsou připevněny dva refraktory, které slouží k pointaci hvězdy (odtud jejich označení ``pointery''). Průměr objektivu každého pointeru je 300 mm a ohnisková dálka je 7516 mm (jsou to tedy současně největší refraktory v České republice). Dva pointery jsou na tubusu dalekohledu proto, aby alespoň jeden byl vždy dostupný z lávky.
Oba refraktory mají v zorném poli okuláru mají vláknový kříž a v případě potřeby se proto dají použít k ruční pointaci. V minulosti byly vybaveny pointační hlavou k automatické pointaci primárního ohniska dvoumetrového dalekohledu.
Součástí výbavy dvoumetrového dalekohledu byla také optoelektronická hlava pro automatickou pointaci v primárním a v coudé ohnisku. Pro primární ohnisko byla pointační hlava v ohnisku pointeru, pro coudé ohnisko byla součástí coudé spektrografu. Hlava se skládala z rotujícího skleněného segmentu a fotonásobiče. Skleněný segment měl kruhový tvar a byl rozdělen na poloviny. Jedna polovina byla neprůhledné, druhá průhledná. Fotonásobič byl za skleněným kotoučem a snímal dopadající světlo. Byl-li sledovaný objekt uprostřed zorného pole, dopadalo na fotonásobič stále stejné množství světla. Jakmile se objekt posunul mimo střed, fotonásobič zazamenal "blikání" objektu. Ze známé polohy kotouče v daném okamžiku se dal určit směr, kam se objekt posunul a pointací dalekohledu jej bylo možné vrátit zpět do středu zorného pole.