1 - podpůrná montáž dalekohledu, 2 - kopule, 3 - štěrbina, 4 - hodinová osa,
5 - deklinační osa, 6 - protizávaží, 7 - hydraulické ložisko, 8 - tubus, 9 - coudé
ohnisko, 10 - pilíř, 11 - jeřáb, 12 - velín dalekohledu, 13 - primární zrcadlo
dalekohledu.
Zrcadlo
Hlavní součástí dalekohledu je primární zrcadlo. Je uloženo ve spodní části tubusu. Jeho celkový průměr je 208 cm, aktivní průměr 200 cm a hmotnost 2340 kg, ohnisková vzdálenost je 9 m. Uprostřed je otvor o průměru 250 mm pro Cassegrainovo ohnisko. Zrcadlo má tvar rotačního paraboloidu (největší odchylka od ideální plochy je 0.0001 mm), je plné a vyrobené z borosilikátového skla Tempax (chemicky je tvoří oxidy křemíku a boru) s nízkým koeficientem tepelné roztažnosti (asi 3.3 x 10-6). Odraznou vrstvu tvoří hliník, který u většiny moderních dalekohledů nahradil dříve používané stříbro. Odraznou plochu před atmosférickými vlivy chrání vrstva tenká vrstva MgF2, nanesená na reflexní ploše zrcadla.
Přesto zrcadlo postupně ztrácí odrazivost a jednou za několik let je potřeba jej znovu pokovit . Zadní strana primárního zrcadla je rovná a rovněž pokovená, aby se zamezilo deformacím z nepravidelného vedení tepla.
Zrcadlo je uloženo v míse, která je součástí vyvažovacího mechanizmu; jeho reakce procházejí zhruba těžištěm zrcadla v každé jeho možné poloze. Zespodu zrcadlo nese 18 úložných bodů; každý bod je součástí nezávislého pákového mechanizmu. Celý vyvažovací systém jednak vyrovnává deformace při různých polohách zrcadla, jednak drží zrcadlo tak, že se chová jako na vyvážené misce vah. K justáži pak stačí jenom malá síla. Tři držáky po obvodu drží zrcadlo ve správné poloze v objímce. Shora tlačí na okraje zrcadla tři tyče proměnlivou silou a drží zrcadlo v justované poloze v závislosti na směru dalekohledu. Napomáhají tak kompenzaci průhybů tubusu a definují velikost kompenzačních pohybů. Současně vyrovnávají rozdíly v teplotní roztažnosti zrcadla, tubusu a tyčí samotných.
délka, na svislé ose odrazivost v procentech. 1 -- odrazivost staré vrstvy
stříbra; 2 -- odrazivost nové vrstvy stříbra; 3 -- odrazivost hliníku.
Pokovování zrcadel
Zrcadla astronomických dalekohledů se vyrábějí z materiálů s nízkou tepelnou roztažností, aby se při tepelných změnách omezily deformace optické plochy zrcadla. Typické hodnoty tepelné roztažnosti se pohybují kolem 10-6. Těchto hodnot dosahují některé druhy skel či keramických skel. Je však také možné vyrobit zrcadla z materiálů, které mají velkou tepelnou roztažnost, ale i velkou tepelnou vodivost, takže se rychle přizpůsobují tepelným změnám. Takovými materiály jsou některé kovy, například berylium.
Opticky aktivní plocha se pokrývá tenkou vrstvou materiálu s vysokou odrazivostí. V minulosti se používalo stříbro, u moderních dalekohledů se na zrcadla nanáší hliník.
Hlavním důvodem, proč se k pokovování zrcadel astronomických dalekohledů používalo stříbro spočívá v tom, že stříbrnou vrstvu lze na skleněný disk nanést chemicky. Tato technologie je poměrně jednoduchá a tedy i relativně levná.
Stříbro však odráží "selektivně", jeho odrazivost závisí na vlnové délce. Je velmi dobrá v oblasti od 5000 do 12 000 angströmů. V oblasti pod 4000 angströmů odrazivost začíná silně klesat a pod 3300 angströmů už stříbro neodráží vůbec. Navíc se odrazivost stříbra mění, jak odrazivá vrstva stárne: zůstává konstantní jenom v intervalu 10 000 -- 12 000 angströmů, zatímco v kratších vlnových délkách klesá. Velmi dobře je to zobrazeno na přiloženém obrázku (převzat z knihy B. Valníčka "Moderní technika v astronomii", Academia, Praha, 1964), Křivka číslo 1 zobrazuje odrazivost staré stříbrné vrstvy, křivka č. 2 nové stříbrné vrstvy.
Teprve v moderní době se začal používat hliník. Ten má odrazivost srovnatelnou se stříbrem a navíc má i tu velkou výhodu, že odráží v poměrně širokém pásu vlnových délek (viz. křivka 3 na obrázku). V rozsahu od 3000 do 12 000 angströmů odráží téměř stejně, jen s výjimkou velice mělkého minima kolem 8000 angströmů. Navíc se křivka odrazivosti hliníku se stárnutím mění mnohem méně než v případě stříbra.
Nevýhodou použití hliníku však je technologická náročnost. Pokovení se nedá provést chemicky, hliník se nanáší ve vakuové napařovací aparatuře. Konstrukce aparatury a technologie napařování je však mnohem složitější a tedy i nákladnější než postříbření.
Pokovování se opakuje jednou za několik let, zrcadlo ondřejovského dalekohledu se naposledy pokovovalo v roce 1990.