Standardní postup při instalaci typického osobního počítače v ÚPT

(23.7.2002) Na této stránce se pokusím sepsat jednoduchý přehled kroků, které já doporučuji používat pro prvotní instalaci osobního počítače (PC) pracujícího v naší místní počítačové síti. Instalace obnáší zavedení operačního systému Windows 9x, jeho nastavení, přísíťování a doplnění základními aplikacemi. Není to postup, který já osobně používám (dávám přednost sice méně průhledné, možná náročnější, ale zato rychleji a přímo proveditelné instalaci pomocí počítačové sítě). Jenže dále uváděná varianta je jednoduchá a tím i obecně přijatelnější. Nedělám si žádné iluze, že by tato pomůcka byla hned ve své první verzi nějak dokonalá, ale i kdyby jen trochu posloužila, splní to svůj účel. A postupné doplňování, popřípadě další verze, počáteční nedostatky snad napraví.

Verze návodu: 1.0.4

1. PRVOTNÍ PŘÍPRAVA HARDWARU Nastavení BIOSu a příprava pevného disku.
2. INSTALACE OPERAČNÍHO SYSTÉMU Typická instalace Windows 98SE
3. ROZJEZDOVÁ KONFIGURACE OPERAČNÍHO SYSTÉMU Ošetření ovladačů, klávesnice, přenosu hesel, síťové karty, TCP/IP, instalačních cest.
4. NASTAVENÍ GRAFIKY Instalace ovladače karty, nastavení rozlišení, barev, fontů, oken, panelů, monitoru, aktivace spořičů.
5. DOINSTALACE OVLADAČŮ IDE, AGP, IRQ, zvuk, ..
6. NASTAVENÍ ZÁKLADNÍCH SLUŽEB Oživení popřípadě instalace prohlížeče, poštovního klienta, synchronizátoru času, souborového manažera, ..
7. OŠETŘENÍ BEZPEČNOSTI SYSTÉMU Update Windows, instalace bezpečnostních balíčků a antivirového programu.
8. DOLADĚNÍ VÝKONU Nastavení ostatních ovladačů, registrů, odstranění nebo nastavení residentních programů.
9. INSTALACE ZÁKLADNÍCH APLIKACÍ MS Office, ..
10. HOTOVO Snad to poslouží ..

Předpokládám, že ten kdo vám dodal funkční počítač, připravil jeho komponenty a nastavil jeho BIOS tak, aby byl počítač schopen nastartovat a nabízel všechny své komponenty. Nejzákladnějším předpokladem je mít připojený funkční monitor, klávesnici a myš a mít možnost vstoupit do BIOSu.

1. Nastavení pořadí bootovaní v BIOSu je první krok naší práce. Do BIOSu vstoupíme stiskem klávesy podle pokynů na monitoru krátce po zapnutí počítače. Většinou toho docílíme stiskem/přidržením klávesy [DELETE] v okamžiku, kdy nás k tomu nápis na obrazovce vyzve. Doporučuji nastavit v tomto okamžiku pořadí bootování: floppy, CD-ROM, HD. Ještě před uložením nového BIOSu je dobré vsunout bootovací disketu obsahující systémové soubory později instalovaného operačního systému (docela vhodná je i tzv. spouštěcí disketa, doplněná soubory fdisk.exe a format.com). Po opuštění BIOSu nám systém nastartuje z diskety - jednotka A: do systému MS DOS.

2. Příprava/ověření pevného disku musí následovat hned při prvním nastartování. Provádí se to pomocí příkazu FDISK, který se vykoná ze spouštěcí diskety. Po vstupu do programu volíme dnes již výhradně souborový systém FAT32 pro velké disky a pokud nemáme zvláštní požadavky, ponecháme jediný oddíl (partition) využívající celý diskový prostor. Po ověření či přenastavení oddílů pevného disku pokračujeme vynuceným rebootem a návratem do systému MS DOS.

3. Naformátování pevného disku provedeme příkazem FORMAT c: /s. Budeme dotázání zda to myslíme vážně a po potvrzení a naformátování pevného disku ještě zadáme z klávesnice jeho jmenovku. Zde vřele doporučuji uvádět typové označení pevného disku, což je jmenovka, která se nám při pozdějších problémech s diskem může moc hodit. Tím je pevný disk i celý počítač připraven k zahájení instalace MS Windows.

Dalším blokem práce je normální typická instalace Windows 98SE s využitím bootovatelného instalačního CD-ROM Windows 98 Second Edition. Verze Windows zde však není až tak kritická, skoro stejný postup se volí i při jiných verzích Windows 9x. Začínáme s naformátovanými pevnými disky a se stále stejně nastaveným pořadím bootování: floppy, CD-ROM, HD.

1. Založíme instalační bootovatelné CD s Windows 98SE. Zkontrolujeme, že NENÍ VLOŽENA DISKETA V MECHANICE a rebootujeme PC. Počítač takto nabootuje z CD-ROM a zavede se systém MS DOS s podporou CD-ROM (VOLITELNÉ!). Hned provedeme příkaz SETUP a tím zahájíme instalaci Windows.

2. Vlastní typická instalace Windows 98SE probíhá běžným způsobem, systém vyžaduje jen údaje, které jsou dobře známy a pokud si nevíme rady, volíme vždy přednastavenou variantu.

3. První reboot systému je vyžádán po nakopírování instalačních souborů na pevny disk. V tomto okamžiku doporučuji vstoupit opět do BIOSu (opět většinou stiskem/přidržením klávesy [DELETE]) a přenastavit bootování na pořadí: HD, floppy, CD-ROM. Tím docílíme, že při každém restartu se systém již bude zavádět z pevného disku, jak je při provozu PC běžné. Při pokračující instalaci dáváme v případě neznalosti opět přednost volbě přednastavených odpovědí. Jediné kritické místo se vztahuje k označení počítače v síti a nastavení síťového protokolu TCP/IP, což však můžeme klidně odložit na pozdější dokonfiguraci systému. Hlavně bych chtěl připomenout, že PC se řadí do skupin podle zkratek našich útvarů a laboratoří.

4. Instalace končí po několika dalších rebootech náběhem do typického prostředí Windows. Pokud již bylo zjištěno síťové či víceuživatelské prostředí, je zapotřebí se do systému přihlásit, přičemž volíte přihlašovací jméno a heslo, které jste si dohodli se správcem naší počítačové sitě. I po tomto okamžiku ponecháme instalační CD-ROM v Mechanice, neboť následná konfigurace systému to vyžaduje až do okamžiku zasíťování PC a přenastavení instalačního zdroje do počítačové sítě. Případné nastavení počítače v síti a síťového protokolu TCP/IP můžeme i v této části instalace odložit.

Právě dokončená instalace Windows je jen hodně málo použitelná. Proto musí následovat ošetření konfigurace, což já považuji za alfu i omegu pozdější příjemné a stabilní práce celého počítače. Proto této části instalace věnujte maximální pozornost a nikdy nepokračujte v přípravě PC, dokud nebudou stoprocentně ošetřeny ovladače všech PC komponent, upraveny potřebné registry a oživeno TCP/IP včetně připojení do počítačové sítě.

1. Odstranění nefunkčních ovladačů bych doporučoval provést hned na začátku, protože tyto mohou být zdrojem vážných konfliktů. Dělá se to napřiklad tak, že se klikne PRAVÝM tlačítkem myši na základní ikonu pracovní plochy "Tento počítač" a vybere se řádek "Vlastnosti". Pod záložkou "Správce zařízení" pak pečlivě prohlídneme úplně všechny ovladače vnořené do jednotlivých kategorií a tlačítkem "Odebrat" odstraníme všechny nedokonale funkční ovladače označené vykříčníkem. PŘÍPADNOU ŽÁDOST O RESTART ODMÍTNEME, abychom se stále nezdržovali, povolíme to až po několika změnách konfigurace.

2. Klávesnici je dobré přenastavit podle svých zvyklostí. Nejsnadněji to uděláme kliknutím PRAVÝM tlačítkem myši na ikonku zvoleného jazyka, která se nachází v právém spodním rohu monitoru, na tzv. Hlavním panelu (pracovní liště). Výběrem řádku "Vlastnosti" můžeme v okně klávesnice změnit typ klávesnice (já pro svou práci nutně potřebuji českou klávesnici s přehozeným z<->y, t.j. qwerty). Přinejmenším vám doporučuji nastavit jako výchozí klávesnici anglickou, předejdete tak potenciálním nepříjemnostem při psaní hesel při vstupu do systému.

3. Ošetření přenosu neenkryptovaných hesel doporučuji provést jako poslední akci před prvním rebootem v rámci konfigurace systému. Můžete to udělat přímou editací registrů Windows: HKLM,System\CurrentControlSet\Services\VxD\VNETSUP,EnablePlainTextPassword,1,01,00,00,00, ale jednodušší asi bude nakopírovat instalační soubor na svoji disketu či disk a pravým tlačítkem myši s kurzorem na tomto souboru zvolit "Instalovat". Potom nezapomeňte restartovat PC, čímž se zavedou i všechna předchozí opatření.

4. Doplnění chybějících ovladačů si počítač vynucuje při startování během každého rebootu. Doporučuji nepřeskakovat v této chvíli jen případnou instalaci ovladače síťové karty. Pokud se chceme přesvědčit, zda je ovladač síťové karty nainstalován, klikne se PRAVÝM tlačítkem myši na základní ikonu pracovní plochy "Tento počítač" a vybere se řádek "Vlastnosti". Pod záložkou "Správce zařízení" pak hledáme skupinu "Síťové adaptéry" a v ní kontrolujeme ovladač typu Ethernet.

5. Ovladač síťové karty musí být nainstalován dříve, než se budeme pokoušet připojit počítač k síti. Pokud není ovladač síťové karty korektně nainstalovaný v průběhu instalace Windows a pokud je karta typu Plug & Play, vynutí si počítač instalaci tohoto ovladače během rebootu. Důležité je zmínit se jenom o tom, že musíte v takovém případě volit instalaci z diskety či pevného disku, kam jste si předem ovladače příslušející vaší síťové kartě nakopírovali. Na instalačním CD s Windows asi ovladač chybí, jinak by si ho Windows už dříve našly a nainstalovaly. Pokud není instalace ovladače vynucena rebootem, klikne se myší na tlačítko START a volíme "Nastavení-Ovládací panely" a potom volíme "Přidat nový hardware", čímž si instalaci vynutíme.

6. Nastavení TCP/IP protokolu musí být ošetřeno nejpozději v tomto okamžiku. Takže, pokud jsme to odkládali při instalaci Windows, musíme vstoupit do okna "Síť", do kterého se dostaneme například kliknutím PRAVÝM tlačítkem myši na ikonu pracovní plochy "Okolní počítače" po výběru řádku "Vlastnosti". Protokol TCP/IP zde může figurovat i několikrát, pokud se tento protokol instaloval i pro jiná zařízení než síťovou kartu. Často se tam protokol navíc vyskytuje i pro modem, přestože na PC není modem k dispozici. V tom případě velmi doporučuji odstranit řádek telefonního připojení, čímž se odstraní i jemu přiřazený TCP/IP protokol. Je to vhodné pro zamezení případným konfliktům a nejednoznačnostem. Pokud tam musíte ponechat více TCP/IP protokolů, ujistěte se, že máte vysvícený právě ten, který patří síťové kartě Ethernet. K nastavení příslušného protokolu se dostanete přes tlačítko Vlastnosti, kde musíte nastavit Adresu IP, Bránu a konfiguraci DNS pro síť ÚPT v doméně isibrno.cz přesně takto:
   Adresa IP (zadat adresu ručně): 195.178.70.x, kde x je IP vašeho PC dle sdělení správce, kteréžto číslo je NUTNÉ DODRŽET jinak hrozí závažné konflikty v síti.
   Brána: 195.178.70.100 je v síti ÚPT jediná a musí být pro síť v ÚPT přesně dodržena.
   Konfigurace DNS (povolit používání serveru DNS): 195.178.70.10 a přidáte i IP adresu sekundárního DNS pro případ havárie toho primárního. IP sekundáru je: 195.178.70.3. Jako Hostitele zapíšete jméno svého PC dle sdělení správce, kteréžto jméno je NUTNÉ DODRŽET jinak hrozí závažné konflikty v síti. Zapíšete doménu: isibrno.cz a konfigurace TCP/IP je hotova.

7. Identifikace v síti se nastavuje hned na vedlejší záložce "Identifikace" stejného okna "Síť". Název počítače nastavíme stejně jako předtím (v políčku "Hostitel"), zapíšeme tedy jméno dle sdělení správce. Jako pracovní skupinu volíme zkratku laboratoře či útvaru ÚPT (LEM, LST, KGS, LNT, SHVI, ..). A konečně do pole Popis počítače uvedeme výstižně a krátce o čí nebo jaký počitač se jedná (například: Petr Schauer - laboratoř CL).

8. Sdílení souborů a tiskáren doporučuji nastavit "povolit" i když neuvažujeme o tom, že někumu svá data či tiskárny chceme nabídnout. Je to způsob jak zviditelnit toto PC v "peer to peer" síti Microsoft. Nemusíte se obávat, že tímto budou vaše data či tiskárny v síti k dispozici. K tomu je zapotřebí ještě povolit a nastavit jejich sdílení.

9. Oživení síťového připojení se provede restartem počítače. Pokud se již po novém nastartování systému chceme přesvědčit o funkčnosti sítě, můžeme kliknutím na tlačítko "Start" a volbou "Spustit" odeslat příkazem "ping pecka.isibrno.cz" dotazovací balík dat na vybraný server v síti. Pokud nebudeme úspěšní a nedostaneme ze serveru odezvu, musíme se vrátit k ovladači síťové karty (bod 5.) či k nastavení TCP/IP (bod 6.) a odhalit chybu. Vzhledem k mnoha návodům v intranetu ÚPT se vyplatí již v tomto okamžiku oživit prohlížeč WWW stránek - MS Internet Explorer. Pokud je dobře nainstalován ovladač síťové karty a dobře nastaven protokol TCP/IP, nemělo by to dělat žádné potíže. Nezapomeňte přitom volit připojení prostřednictvím místní sítě.

10. Namapování síťových jednotek je důležité k oživení většiny služeb počítačové sítě ÚPT. Provádí se to z okna "Připojit síťovou jednotku", které je dosažitelné mnoha způsoby. V tomto okamžiku je to asi nejjednodušší po kliknutí pravým tlačítkem myši na ikonu "Tento počítač" nebo "Okolní počítače" a v místní nabídce vybrat řádek "Připojit síťovou jednotku". Dostanete se tím do okna kde musíte vybrat písmeno připojované jednotky a zadat cestu k této síťové jednotce. Jako první je nejdůležitější povinně připojit pod písmeno M síťovou cestu \\nfs\poklad. Pokud neznáme typické mapování ostatních síťových prostředků v ÚPT můžeme od této chvíle hledat pomoc v InfoSystemu odklepnutím M: rezor\hospoda\www\diskjedn.htm, kde jsou všechny údaje pro namapování ostatních síťových jednotek.

11. Převod instalačních cest Windows do počítačové sítě ÚPT je velmi výhodné, abychom již nemuseli být závislí na instalačním CD Windows. Je to sice operace mírně riziková, neboť vyžaduje zásah do registrů Windows, ale při úzkostlivém dodržení zde uvedeného návodu je jen malá pravděpodobnost vyřazení systému z funkce. Provádí se to následujícím přepisem v registrech Windows: HKLM,Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Setup,SourcePath,R:\mselect\win98se\cz\win98\ a HKLM,Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Setup,OLSSrcPath,R:\mselect\win98se\cz\win98\OLS

12. Závěrečný restart a ověření funkcí ovladačů je posledním krokem této části typické instalace PC v ÚPT. Po restartu počítače již budou veškeré další procedury instalace Windows čerpat z počítačové sítě.

Abychom konečně uspokojili také své estetické cítění, je nejvyšší čas přistoupit k instalaci a nastavení ovladače grafické karty. Potom nám už nic nebrání, abychom nastavili i svůj monitor, vyrovnali všechny rozměry a zkreslení a nakonec i aktivovali různé spořiče nebo dokonce i grafické efekty (pokud po nich toužíte - já tedy zrovna ne!)

1. Ovladač grafické karty nainstalujeme většinou zasunutím příslušného CD, dodaného společně s grafickou kartou. Potom z většinou pestřejší nabídky různorodé podpory karty volíme možnost instalace ovladače. K některým starším kartám nebylo dodané CD, v tom případě je asi nejvýhodnější pokusit se instalovat ovladač z okna Obrazovka-vlastnosti, do kterého se dostaneme například kliknutím PRAVÝM tlačítkem myši na neobsazenou část "Pracovní Plochy" a výběrem řádku "Vlastnosti". Pod záložkou "Nastavení" a tlačítkem "Upřesnit" pak najdeme záložku "Adaptér" a na ní můžeme volbou změnit zahájit instalaci nového ovladače grafického adaptéru.

2. Nastevení rozlišení, barev a fontů grafického adaptéru provedeme rovněž v okně Obrazovka-vlastnosti pod záložkou "Nastavení". Dnes už je většinou možné přejít na nové nastavení grafiky bez restartu počítače.

3. Aktivaci spořičů monitoru lze provést hned po nastavení grafického adaptéru, opět v okně Obrazovka-vlastnosti, ovšem tentokrát pod záložkou "Spořič obrazovky".

4. Seřízení monitoru je snad jediná operace, která se neprovadí pomocí klávesnice či myši počítače, ale má své ovládací prvky většinou na čelním panelu monitoru. Je zapotřebí nastavit velikost a geomerii obrazu, jas, kontrast, barevné podání a další vlastnosti monitoru.

5. Nastavením vlastností oken, Hlavního panelu ("Pracovní lišty"), pozadí či efektů můžeme považovat ošetření grafiky za ukončené.

V tuto chvíli již počítač vyhlíží jako zcela funkční a drtivá většina uživatelů považuje instalaci operačního systému za ukončenou, což je ovšem docela nešťastný úsudek. Většina základních desek má svá specifika a některé dokonce mají na sobě integrované komponenty, takže je bezpodmíněčně nutné zasunout do mechaniky počítače CD-ROM dodané výrobcem základní desky a doinstalovat či ošetřit ovladače všech komponent pevně spojených se základní deskou. Tím se docílí jednak vyššího výkonu a také se omezí případné budoucí konflikty.

1. Ošetření IDE (ATAPI) sběrnice a AGPVXD (popřípadě jiného) rozhraní je nutné uskutečnit skoro vždycky. Po zasunutí CD příslušné základní desky je tato volba nabízena většinou hned na začátku, někdy je ovšem skryta v integrovaném prostředí společně s jinými ovladači. Tyto právě čtené rady mohou méně zdatné uživatele znejisťovat či odrazovat, ale praktické provedení instalace zmíněných ovladačů je většinou velmi jednoduché, neboť instalační program se celkem na nic nevyptává a operaci bezproblémově provede zcela sám. NENÍ TŘEBA MÍT OBAVY!

2. Oprava PCI IRQ směrovacích sekvencí a nainstalování manžerů napájení je většinou také žádoucí. I zde platí, že instalace je většinou velmi jednoduchá a instalační program provede vše i bez vašich znalostí.

3. Ovladač audio je zapotřebí nainstalovat v této etapě pokud má základní deska tuto komponentu na sobě integrovanou. I tento ovladač bývá umístěn na CD pro příslušnou základní desku a většinou proběhne instalace bez zbytečných dotazů hladce a bezproblémově.

4. Ošetření základní desky se dokončí zavedením ovladčů monitorování či jiných nástrojů, jen pokud takové možnosti deska nabízí. Každopádně se vždy jedná o nadstandardní vybavení a nemůže to příliš ovlivnit výkon či stabilitu PC. Kdybychom tímto desku neošetřili, nic se celkem nestane, budeme jen ochuzeni o určitý komfort správy systému.

Některé další kroky ošetření operačního systému budou mnohem snadněji proveditelné, pokud v této chvíli nastavíme všechny základní služby. Nejdůležitější pro tuto činnost bude funkční prohlížeč WWW stránek a plnohodnotný souborový manažer.

1. Prohlížeč WWW stránek je nutné oživit pokud jste tak již neučinili při oživování počítačové sítě. Návod byl podán výše.

2. E-mail doporučuji oživit kliknutím na ikonu "Outlook Express" i když doporučuji později nainstalovat bezpečnější a lepší poštovní program, například "Pegasus Mail for Windows", který je zdarma. Při konfiguraci Outlooku se opět využívá připojení prostřednictvím místní sítě. Pro příchozí (POP3) i odchozí (SMTP) poštu se v ÚPT volí náš poštovní server, který se nazývá "mail". Zbývající údaje tvoří kromě osobních údajů hlavně e-mailová adresa a název účtu a heslo poštovní schránky na serveru mail.

3. Souborový manažér Total (dříve Windows) Commander je pro mne naprosto nepostradatelný program a tak ho vždy instaluji jako první aplikaci. Dokonce ho považuji za natolik potřebný, že jeho zástupce doporučuji zařadit do příslušného podadresáře "Po spuštění" operačního systému Windows (většinou C:\Windows\Nabídka Start\Programy\Po spuštění). Teprve až je Total Commander k dispozici, můžeme plnohodnotně pracovat nejen s běžnými, ale i s komprimovanými soubory a se siťovými prostředky včetně FTP a portů. Program se instaluje standardním způsobem (v počítačové síti ÚPT ho najdete v adresáři R:\inst_etc\win9x\utility\wincmd\..). Ostatní případní zájemci si ho mohou stáhnout z mého archívu.

4. Synchronizace systémového času je dalším nepostradatelným pomocníkem. U PC připojených k internetu, umožňuje tato aplikace udržovat systémový čas s přesností hluboko pod 1 sekundu. Doporučuji používat velmi jednoduchý freewarový prográmek Atomic Clock Sync, po jehož nainstalování a velmi jednoduchém nastavení si můžete být jisti, že PC má pro svůj bezproblémový provoz především v počítačových sítích vždy korektní systémové datum a přesný systémový čas. Program se instaluje standardním způsobem (v počítačové síti ÚPT ho najdete v adresáři R:\inst_etc\win9x\utility\atomic.clock.sync\..). Ostatní případní zájemci si ho mohou stáhnout z mého archívu.

5. Aktivace tiksáren se provádí z okna "Tiskárny", které je přístupné například po kliknutí na tlačítko "Start" a výběru položky "Nastavení". Po dvojkliku na ikonu "Přidat tiskárnu" nás průvodce provede jednoduchou instalací ovladače, přičemž jediným kritickým místem je správná volba síťové adresy tiskárny, pokud je tato tiskárna síťová. Jestliže adresu nedokážeme vybrat s nabídky okolních počítačů, najdeme ji v InfoSystému ÚPT na adrese file://m:/trezor/hospoda/www/diskjedn.htm, nebo nám ji sdělí správce počítačové sítě. Poté je důležité jen správné navedení na příslušný model tiskárny. Vetsina ovladacu pro modely tiskáren pouzivane v ÚPT se nachazí v počítačové síti ÚPT v adresáři R:\inst_etc\win9x\driver\printers\..

Povýšení bezpečnosti operačního systému provedeme okamžitě, jakmile nám to stupeň pripravenosti základních služeb dovolí. Předpokladem je dokončené připojení to počítačové sítě a funkční prohlížeč Internet Explorer. O neobyčejné důležitosti tohoto kroku by mohli dlouho povídat všichni, kterým systém nasadil do PC viry bez jejich vlastního přičinění. NEPODCEŇUJTE BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ NA SVÉM PC.

1. Windows Update je nutný ještě před započetím pravidelné práce na PC. V prvním kroku této operace musíme závést všechny důležité bezpečnostní balíčky. Vzhledem k tomu, že téměř všechny počítače na ÚPT jsou zapojeny do internetu, použijeme pro tuto opraci s výhodou update z internetu. Update se provede z tlačítka "Strat" výběrem položky "Windows Update". Zobrazí se nám WWW stránka Microsoftu, kde musíme volit odkaz na "Aktualizace produktů". Potom zaškrtneme Balíček důležitých aktualizací a necháme se jen vodit dobře propracovanou nápovědou instalace tohoto balíčku.

2. Instalace antivirového programu obnáší na ÚPT zavedení programu AVG firmy Grisoft. S využitím síťových instalačních adresářů ÚPT (R:\cd_upt\avg6.336\..) započneme vlastní instalaci, která probíhá běžným způsobem. Systém si vyžádá především seriové číslo multilicence ÚPT (pokud ho nenajdete v instalačním adresáři, požádejte o pomoc správce počítačové sítě), dále instalace požaduje jen údaje, které jsou dobře známy a pokud si nevíme rady, volíme přednastavenou variantu.

3. Aktualizace antivirového programu je bezpodmínečně nutná okamžitě po ukončení instalace, protože neaktuální antivirový program je to stejné jako zbytečný program. Většinou se šíří jen viry nové, které instalační program nemůže obsahovat, ty zastaralé většinou zachytí antivirové programy na straně odesilatele. Aktualizace programu AVG je velmi jednoduchá. Využívá internetové připojení přímo k výrobci a provádí se bez potřeby dalších našich znalostí. Nejsnadněji se aktivuje ze záložky "Update manažer" okna "AVG Conrol Center", nebo přímo z položky "Servis" programu AVG. Moc doporučuji aktivovat hned na začátku automatický update na již zmíněné záložce "Update manažer". Vzhledem k tomu, že jsme připojeni k rychlému internetu, je vhodné nastavit minimální intervaly aktualizace, tedy 1 den a zejména přenastavit čas aktualizace na dobu kdy míváme většinou spuštěný počítač.

4. Antivirové testy rovněž není třeba odkládat. Prvním spuštěním antivirového programu se založí příslušné báze zdravých dat, takže je tím položen základ pozdější zdravé kondice celého systému. Zároveň je dobré aktivovat hned na začátku "Plánovač testů" programu AVG tak, aby se antivirové testy prováděly automaticky ve vhodné době prodlevy naší práce na PC, takže nás testy nebudou v budoucnu příliš obtěžovat.

Ještě před začátkem instalace aplikací je moc dobré zbavit se zbytečností, které nám omezují (nebo později mohou omezovat) výkon PC. Tuto operaci můžeme odložit i na později, ale není dobré na ni zapomenout. Nejen to, doporučuji odstraňovat zbytečnosti pravidelně i v průběhu používaní PC. Mám tím na mysli hlavně odstranění (přenastavení) zbytečných funkcí ovladačů (často zavedených jen ke zviditelnění výrobce) a především odstranění zbytečných rezidentních programů, které se nám prezentují v pravém spodním rohu obrazovky, na spodní liště ("Hlavním panelu") Pracovní plochy.

1. Kontrola ovladačů se vyplatí přinejmenším u všech programů, které se rozhodneme ponechat ve skupině "Po spuštění". Uvědomte si, že tato skupina programů bude nepřetržitě spuštěna a může být silným zdrojem případných konfliktů s jinými programy. Zbytečně aktivované funkce této skupiny programů budou zbytečně odebírat počítači paměť i výkon. Pokud si nejste u některého přenastavení jistí, ponechejte to až na dobu, kdy se s příslušnou aplikací blíže seznámíte.

2. Odstranění nepotřebných rezidentních programů jednak značně zrychluje náběh systému po zapnutí či restartu PC a hlavně zamezuje zbytečným potenciálním konfliktům s jinými, později nastartovanými aplikacemi. Nežádoucí rezidenty se většinou nedají odstranit vyjmutím z příslušného podadresáře "Po spuštění" operačního systému Windows (většinou C:\Windows\Nabídka Start\Programy\Po spuštění). Výrobci programů totiž volí spíše metodu spouštění pomocí systémových registrů, takže je musíme vyhubit pomocí systémových nástrojů, nejsnadněji s využitím "Pomůcky systémové konfigurace". Tento nástroj otevřeme nejsnadněji vypsáním a potvrzením názvu MSconfig, třeba v okně "Spustit" dostupném z tlačítka "Start" (nebo třeba také v příkazovém řádku Total Commanderu či jiného podobného programového manažera). Vyhubení nežádoucích rezidentů se jednoduše provede zrušením příslušných zatržítek na kartě "Po spuštění". Jenom doporučuji hubit programy uvážlivě a po jednom, abychom neodstranili to co nechceme, popřípadě, abychom zatrhnutím již odstraněného programu mohli věci dát do původního stavu. Operaci dokončíme restartem PC.

Instalace kancelářkého balíku MS Office je asi posledním krokem standardní instalace PC. Ale aby mě někdo nepodezíral, že základní aplikace = aplikace společnosti Microsoft (což není pravda ani omylem), přidáme ještě instalaci důležitého prohlížeče PDF dokumentů a velmi užitečného českého prográmku pro konverzi české diakritiky, bez kterého já bych byl dost nešťastným uživatelem PC.

1. Balík Microsoft Office se na ÚPT instaluje standardním způsobem, tedy využitím síťových instalačních adresářů ÚPT (R:\mselect\of2000cz\disk1\..). Pak již se jen necháme vést instalačním programem. Instalace je poměrně jednoduchá, systém vyžaduje jen údaje, které jsou dobře známé a pokud si nevíme rady, volíme raději přednastavenou variantu.

2. Prohlížeč Acrobat Reader je velmi žádoucí nainstalovat co nejdříve, neboť PDF ("Adobe Portable Document Format") je stále ještě (po formátu HTML) druhým nejdůležitějším formátem pro přenos dokumentů především mezi odlišnými počítačovými platformami. Acrobat Reader umožní prohlížet a tisknout dokumenty PDF, stejně jako vyplňovat a doručovat PDF formuláře v elektrovické formě. Instaluje se standardním způsobem (v počítačové síti ÚPT ho najdete v adresáři R:\inst_etc\win9x\editor\acrobatr\.. ). Ostatní případní zájemci si ho mohou stáhnout z mého archívu.

3. Program CZkonverze je krásným příkladem zlatých českých programátorských ručiček. Jedná se o velmi rychlý konverzní program pro převod souborů mezi různými kódováními znaků české diakritiky (Windows, Latin-2, Kamenických, ...) a mezi různými konci řádků (DOS, Windows, Linux, Macintosh, ...). Program podporuje technologii táhni-a-pusť, konverzi více souborů najednou, práci se schránkou a možnost spouštění programu z příkazové řádky. Instaluje se standardním způsobem (v počítačové síti ÚPT ho najdete v adresáři R:\inst_etc\win9x\utility\CZkonverze\..). Ostatní případní zájemci si ho mohou stáhnout z mého archívu.

Věřím, že pokud jste úspěšně prošli předcházejícími doporučeními, vaše PC teď běží stabilně, bez výskytu známých modrých obrazovek, a vy máte radost z úspěšně dokončené práce. A pokud přece jen potřebujete doplňující rady, moje adresa je o něco níže.

Stránka aktualizována: 8. 08. 2003, 14:57
Tuto stránku zpracoval: Petr Schauer, Petr@ISIBrno.Cz