Třeba ses…

[Drobnosti]

Říkáme a dnes se také obyčejně psává »ty ses modlil, ty sis dal, aby ses modlil, aby sis dal po druhé pozor, kdyby ses lépe učil, kdyby sis dal pozor, to by ses nasmál, to by sis dal« atp., ne »tys se modlil, tys si dal« atd.; (v. »N. Ř.« 2, 29); tyto druhé, jindy v písemnictví obvyklejší a časem i podnes se vyskytující tvary jsou jen zdánlivě mluvnicky správnější, k tomu pak nejsou v živé mluvě v obyčeji, nehledíc ani k tomu, že stykem dvou sykavek jsou nepohodlné i nepěkné. Tvary první (ty ses modlil atd.) doporoučel Gebauer (na př. v Hist. mluvn. 3, 2, 430), doporoučejí je úřední Pravidla i novější školní mluvnice (na př. Gebauer-Ertl § 453, 4). Ze stejných příčin a také pro důslednost jest k nim přidati ještě třeba ses.

V románě z nejnovější doby čteme na př. větu: »Kdo chce šidit, vždycky tě ošidí, třebas se mu sebe více na prsty dívala«; raději tedy »třeba ses mu« atd. U slova třeba jest tento tvar ve větách s 2. os. j. č. tím více na místě, že by mohla vzniknouti i nejasnost, protože třebas není jen totéž co třeba jsi, nýbrž také (a to snad nejčastěji) rozšířený tvar místo pouhého třeba, beze vztahu k 2. os.

Snad ani nemusíme přidávati, že je nejlépe podobně se vyjadřovati i jinde, kde se zkrácený tvar 2. os. j. č. slovesa býti, -s místo jsi, objevuje v sousedství zvratného zájmena se nebo si; zde ostatně jest tento způsob v naší mluvě tak ustálen, že se sotva komu uzdá napsati jinak. Říkáme a píšeme tedy »to sis dal«, »to ses nasmál«, »že sis nedal pozor«, »že ses divil«, »kdy sis to koupil«, »kde sis to koupil« atd., ne »tos si dal, tos se nasmál« atd. Ale rozumí se samo sebou, že stejně dobré jsou ve větách se způsobem oznamovacím i slovesné tvary plné, t. j. jsi místo -s, tedy »ty jsi se modlil, to jsi se nasmál, třeba jsi se díval« atd.; v písemnictví jsou dokonce oblíbenější. Ve větách se způsobem t. zv. spojovacím (kondicionálem) by takové tvary byly ovšem chybné: jako je chyba tvaroslovná říkati »kdyby jsi chtěl« místo »kdybys chtěl«, byla by chyba také »kdyby jsis přál« místo »kdyby sis přál«.

Naše řeč 7, ročník 2/1918

Předchozí Svým časem, svého času

Následující Úkor a ujma (újma)