Kaz

[Hovorna]

Horlivý čtenář časopisů našich a ctitel dobré češtiny nám píše:

»Všímáte-li si kormutlivého zjevu, kterak i přední spisovatelé naši často kazí řeč po stránce tvaroslovné? Okázale vítali a vítají snahy očistné, horlivě se zabývají otázkou národnostní, pečlivě se starají o náš rozvoj společenský, sledují a rozbírají literaturu, řeší záhady vědecké, dokonce záhady jazykozpytné, slovem: kráčejí v čele naší osvěty národní — a přece jejich duchaplné, švitorné rozmluvy a lesklé, úsečné věty a větičky se hemží chybami naprosto nepřípustnými.

Vypisuji namátkou: »Nevraží na sebe generace! Jsou si tak blízké a přece tak cizí… Nerozumějí si. Snad si ani nesmí rozumět«. Opravdu? Nesmí?

»A všichni že tak smýšlí a spolu za jedno pracují!« Opravdu? Všichni smýšlí?

»Nevědí nic o starostech. Nerozumí. Ani nesmí rozumět.« Opravdu? Nevědí, nerozumí, nesmí?

Co to znamená? Spisovatel český z předních, jenž vydal svazky knih a každou neděli poučuje a baví tisíce našich čtenářů — a neumí správně česky časovat?«

Zatím příteli svému odpovídáme, že je to kaz, v jiném národě a jiné literatuře nevídaný, a že si ho budeme všímati pečlivě a důsledně, nelekajíce se ani pranýře osobního. Jiné cesty pohříchu není!

Naše řeč 5, ročník 1/1917

Předchozí K. Š.: Časový návrh

Následující Listárna redakce