Stanovisko či stanoviště?

[Drobnosti]

Správné jsou tvary obojí; rozdíl je jen ten, že tvary na -isko jsou spíše moravské, tvary na -ište spíše české, ač ani ten není všude určitý. Tento rozdíl je starý; v staré češtině, protože její památky pocházejí obyčejně z Čech, nalézáme nejčastěji -iště, v pramenech moravských spíše -isko. Tak místo sedliště (místo, kde je »sedlo«, selský grunt) čteme v opavských zemských deskách r. 1451 (Histor. arch. 31, 62) sedlisko, v listě z Letovic (v okr. boskovickém na Moravě, z r. 1512) »ves Vicov s hradiskem, ves Čechy s tvrziskem«, ale hned potom vlivem české spisovné mluvy »ves Stařechovice i s tržištěm (Arch. Č. 17, 176; hradiště, tvrziště jsou pozemky, na nichž stojí hrad, tvrz s příslušenstvím). I jiná jména než označení místní mívají týž rozdíl: na př. čteme místo českého ratiště (oštíp) v uhersko-hradišťských soudních spisech z r. 1462, jak »Matěj… udeřil Řehně… ratiskem aneb oštěpištěm v bok« (Tkáč 113). I odvozeniny významu snižujícího mívají v Čechách příponu -iště (chlapiště, na Podkrkonoší hošiště, kafiště atp.), ale zde nalézáváme i -isko (chlapisko, psisko atp.).

Slovo stanovisko, v Čechách zase spíše stanoviště, mívalo v starší době významy hmotnější, než dnes (stany, ležení, místo zastávky na cestě, útulek, místo, kde někdo stává atp.): dnes, jistě i vlivem němčiny, užíváme ho většinou ve smyslu přeneseném (něm. Standpunkt) a nejvíce v moravském tvaru stanovisko, bezpochyby proto, že tato koncovka je v Čechách méně v obyčeji. Ale není proč se tomuto tvaru vyhýbati.

V nové době vzniklo hojně slov s příponou -iště, jako jeviště, hlediště, působiště, naleziště, náraziště atd.: vzorem jejich byla podobná slova starší, zejména asi staré bojiště, známe již jako pojmenování místa, kde byl boj mezi Soběslavem II. a Bedřichem (1179).

Naše řeč 5, ročník 3/1919

Předchozí Vrhnouti, vrhnouti se

Následující Na schodou, se schodou