21.10.2009, ČRo 6, Zaostřeno na finance
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Výzkum a moderní technologie jsou budoucností české ekonomiky. Proto také vláda prosazuje reformu výzkumu tak, aby se co nejvíc znalostí využilo v podnikové sféře. Ovšem premiér Jan Fischer dnes připouští, že reforma není zcela bez chyby a že se tedy musí revidovat. O tom, co všechno reformě výzkumu schází, se proto zajímá magazín Zaostřeno na finance, který společně připravily Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Od mikrofonu zdraví Petr Holub.
Reforma výzkumu byla zahájena v roce 2007 po nástupu Topolánkovy vlády. Jejím smyslem bylo propojit výzkum v akademických ústavech či na vysokých školách s podnikovým výzkumem a vývojem. Reformátoři především zavedli nový systém hodnocení, který umožnil zmapovat výkony jednotlivých pracovišť, v Akademii věd, na školách či v soukromých podnicích. Jenom kvalitní pracoviště mají nárok na státní peníze. Zároveň dojde k přesunu financí. Méně peněz vyjde na Akademii věd, víc ale dostanou podniky. Do nich se peníze nedostanou pouze prostřednictvím grantů od ministerstva průmyslu, další peníze tam mohou přijít přes nově zřízenou technologickou agenturu. Vysoké školy zůstanou, pokud jde o státní dotace zhruba na svém. Na úvod pořadu si ovšem poslechněme kritický hlas. Reformu hodnotí jeden z jejich významných odpůrců, děkan fakulty informatiky na brněnské Masarykově univerzitě Jiří Zlatuška.
Jiří ZLATUŠKA, děkan fakulty informatiky, Masarykova univerzita, Brno
--------------------
Faktem je, že základ, co rada vlády pro výzkum a vývoj udělala, bylo přesunutí části prostředků ze základního výzkumu do gesce ministerstva průmyslu a obchodu, tedy z oblasti, kde se daly finance na výsledky, které jsou obecně použitelné, které zároveň jsou produkovány v těsné spojitosti se vzděláváním. Akademie věd má sedm tisíc pracovníků. Z toho zhruba dva tisíce jsou doktorští studenti, takže je to vlastně svým způsobem doktorská vysoká škola, i když z historických důvodů se to nenazývá školou a asi by bývalo lepší, kdyby se někdy v devadesátém roce vysoké školy s akademií sloučily. Ale důvody, proč to tehdy se nestalo, jsou historické a vycházejí ze situace, která tehdy byla. Nemůžeme se na to dneska dívat tak, že prostě sekneme a naráz se tím /nesrozumitelné/ změnit a ta institucionální transformace má svou logiku a nejde dělat násilně. Takže z tohoto hlediska ty finance, které dneska šly, až dosud šly do oblasti, která je evidentně oblastí veřejného zájmu a legitimním cílem takovýchto veřejných financí, se přesouvají směrem do průmyslu, směrem, kde mají dojít do firem. Mluví se o tom, že to mají být výsledky, které budou sloužit nějakému ekonomickému efektu. Ale pak je potřeba se podívat na to, co to je vlastně ekonomický efekt ve firmách, které působí ve firemním prostředí. Měl bych se podívat na všechny náklady, které jsou na nějaký produkt, který se potom tržně uplatní. A jeho výnosy. Jestli ten produkt má být masivně financovaný státem z veřejných prostředků tak, jak se to dneska v té reformě předpokládá, tak není něco v pořádku, protože jsou to vlastně ztrátové produkty, které stát jenom subvencuje. Tady je dobré říci, že u Akademie věd zcela jistě ten výpadek v tom institucionálním financování nespraví evropské fondy, protože se tam něco za ty peníze pořídí. Znamená, že tam budou potřeba peníze na provoz těch institucí, a to je přesně to, co bude chybět. To už se potom z těch účelových financí, tedy z grantů nějakým způsobem zalepit nedá. To je problém na té veřejné straně. A na té privátní straně se budou míchat podpory, které dneska půjdou do těch privátních firem ze státu, budou se míchat se penězi z Evropské unie, která si velice hledí toho, aby v nich byl uplatňován zákaz veřejné podpory, tedy aby finance nešly těm subjektům, které nějakým způsobem vstupují na trh a vlastně to deformuje tržní prostředí. A sankce za nedodržení těch podmínek je, že se vrací veškeré prostředky, které z Evropské unie přijdou. Takže jedno z nebezpečí, kterému, se myslím, u nás věnuje velmi malá pozornost, je také nebezpečí, že tuzemskými programy se do těch firem ty peníze dostanou. Příkladem takovéhle podpory je to třeba, o čem psal 17.srpna v Hospodářských novinách Jiří Chýla, který upozorňoval na to, jak všichni dotujeme firmu Mittal, tedy železářskou firmu nadnárodní. A v okamžiku, kdy vám takovéhle finance z těch tuzemských programů přijdou, smíchají se s těmi evropskými penězi, tak se také může stát, že potom stát ty peníze z těch evropských programů vrátí, ale škodné nebudou ty firmy, to zaplatíme všichni. Protože tu veřejnou část bude vracet Česká republika, nikoliv ta jednotlivá firma. Takže tohle všechno jsou, myslím, slabá místa v té koncepci, se kterou rada vlády přišla.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Uvádí profesor Zlatuška. Jestli má kritika pravdu, je možné ověřit. Znamená to ale popsat, jaký je vlastně systém českého výzkumu. Pokusil se o to Český statistický úřad, který shromáždil potřebná data ze všech významných průmyslových zemí.
Martin MANA, statistik
--------------------
Tohle šetření nám umožňuje zjistit počet lidí pracujících ve výzkumu a vývoji, jejich strukturu podle pohlaví, podle vzdělání, jestli jde o výzkumné pracovníky nebo technické pracovníky. Co se týče těch výdajů na výzkum a vývoj, asi nejznámější ukazatel je asi, kdo ten výzkum a vývoj u nás financuje. Takže to zjišťujeme podle zdrojů financování. Máme taky informace, jestli jde o mzdové náklady, ostatní, běžné nebo investiční náklady. Začal bych tím základním číslem. Kolik subjekty na území České republice vydaly za vlastní výzkum a vývoj v roce 2008. V roce 2008 to bylo 54,1 miliarda. Vidíte na tom vývoji od roku 98 do roku 2008, že vlastně poprvé došlo ke stagnaci nárůstu nebo došlo vlastně k mírnému poklesu celkových výdajů na výzkum a vývoj v České republice. Pokud by vás zajímalo, v kterých těch letech ten nárůst byl nejvyšší, tak to bylo v letech 2005 a 2006, kdy se pohyboval okolo dvaceti procent v reálném vyjádření. Tím tahounem byl jak podnikatelský sektor, tak státní zdroje. V roce 2008 jsme se dostali na úroveň 1,46% HDP. To znamená, že neplníme ani z poloviny to, co jsme si předsevzali. Je taky vidět, že v posledních dvou letech tady tenhle základní ukazatel, který se používá pro to mezinárodní srovnání, u nás klesá.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Uvedl Martin Mana, který statistiku výzkumu představil veřejnosti. V České republice se tedy vydá za výzkum a vývoj něco přes padesát miliard korun ročně. Stát z toho zaplatí přes dvacet miliard. Z pohledu daňového poplatníka to jsou ohromné částky, ovšem v mezinárodním srovnání nejde o velké peníze.
Martin MANA, statistik
--------------------
Abysme byli trochu v obraze, jak se podílí Česká republika na celkových výdajích, třeba Evropské unie. Takže v roce 2007 to nebylo ani jedno procento, 0,9%. Aby byla představa v těch absolutních vyjádřeních. Ale na druhou stranu se zase musí říct a konstatovat, že je to daleko nejvíc ze všech nových členských států Evropské unie. To znamená, je to třeba víc než v Polsku, které je čtyřikrát větší než Česká republika. Nebo má čtyřikrát více obyvatel. Dokonce ono je to víc třeba než v Portugalsku a Řecku. Obecně ty výdaje jsou nejvyšší ve třech státech, jako Německo, Francie a Velká Británie, které se dohromady podílí 60% na celkových výdajích Evropské unie. Pro zajímavost Japonsko 50% výdajů EU 27, Spojené státy 119% EU 27. Tak ale teď přejdeme k tomu hlavnímu, a to je podíl na hrubém domácím produktu. Vybral jsem čtyři státy, které vlastně už splnily ten cíl tři procenta a více. Ale z těch čtyř států jsou pouze dva zemí Evropské unie - Švédsko, Finsko. Další dva, Korea a Japonsko, jsou státy, asijské státy z OECD. Chybí mi tady ještě jeden stát, který není ani členem OECD ani členem Evropské unie a který dává poměrově daleko nejvíc na výzkum a vývoj, a to je stát Izrael, který v roce 2007 dal na výzkum a vývoj 4,6% hrubého domácího produktu. A to v tom není započtený výzkum a vývoj na obranu. Na opačné straně, nebo kde ty podíly jsou daleko nejnižší, tak asi to není překvapením, že jsou to státy, které vstoupily do Evropské unie v posledním rozšíření, to je Bulharsko a Rumunsko. Já nevím, jestli můžu říct bohužel, ale je to taky náš východní soused Slovensko, Polsko. A z těch států EU 15 Řecko. V těchto státech se to pohybuje kolem 0,5% hrubého domácího produktu. Česká republika se přibližuje průměru EU 27, ale ještě ho nedosahuje. Tady bych snad jenom řekl ještě pár informací k té lisabonské strategii. Že když se v tom roce 2000 ty státy Evropské unie dohodly, že do roku 2010 to bude 3% HDP, tak kdybysme se podívali, o kolik narostlo od toho roku 2000 za EU 27 ten podíl na hrubém domácím produktu do roku 2007, tak to bylo pouze o 0,03 procentního bodu. To zase musím říct, že v České republice ty výdaje na výzkum a vývoj rostly daleko rychleji. Jednak to bylo dané tím, že ten základ byl nižší. Ty nárůsty, velké nárůsty najdeme i v ostatních nových členských státech Evropské unie, ale je to dané tím nízkým základem. Ale zajímavé je, že ty výdaje rostly významně třeba v Korei, kde ten základ byl vysoký. V Číně rostly úplně nejvíce ze všech sledovaných států.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Česko je tedy malým hráčem v systému světového výzkumu. Teď jde o to, aby nebylo chudým příbuzným a investicemi do výzkumu se někam dostalo. Pokud tedy reforma zvýší ekonomické výnosy z výzkumných dotací, pak zaslouží chválu a podporu. Protože reforma mění systém, kterým se český výzkum financuje, tak si poslechněme, jak Martin Mana popisuje současné finanční toky. Nejvíc peněz se otočí v podnikovém sektoru.
Martin MANA, statistik
--------------------
Pokud jenom ve stručnosti nějaké podrobnější informace o struktuře těch celkových výdajů na výzkum a vývoj, tak určitě vás bude zajímat, kdo teda ten výzkum a vývoj u nás financuje. Takže vidíte, že to je především podnikatelský sektor s 52% v roce 2008, kde se ten výzkum a vývoj spotřebovává, kde se vlastně ten výzkum a vývoj provádí, tak je to opět podnikatelský sektor s 62%. Většina výzkumu a vývoje se u nás provádí v hlavním městě Praze. Asi to není překvapující, protože tam sídlí většina vysokých škol, sídlí tam většina veřejných výzkumných institucí. Možná je zajímavý těch 26% Středočeský kraj. A tenhle vysoký podíl je daný především podnikatelským sektorem.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Soukromé podniky tedy už dnes do výzkumu významně investují, což stojí za pochvalu. Příliš pozadu ale nezůstává ani stát.
Martin MANA, statistik
--------------------
Na první pohled je vidět, že i ty státní zdroje v roce 2008 nepatrně poklesly oproti roku 2007. Je to vlastně poprvé, kdy došlo k nepatrnému snížení výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj. Opět základní ukazatel. Podíl na hrubém domácím produktu, který by se měl blížit jednomu procentu, takže u nás v roce 2008 dosáhl 0,6% hrubého domácího produktu. Právě u tohoto ukazatele je třeba asi zdůraznit to, že třeba v porovnání s průměrem EU 27 jsme na tom už líp, než je ten průměr za EU 27. Že v roce 2007 to bylo o 0,03 procentního bodu více, než byl průměr EU 27. V těch absolutních hodnotách je to opět zanedbatelné. Opět se podílíme asi pouze jedním procentem na celkových veřejných výdajích na výzkum a vývoj v zemích EU 27. Ale jsou, ale je to třeba víc než v již zmiňovaném Portugalsku nebo Řecku. A je to kromě Polska nejvíc opět ze všech nových členských států Evropské unie. Podrobnějších informací, především o tom, kam ty peníze z toho státního rozpočtu určené na výzkum a vývoj směřují, takže vidíte, že v roce 2008 20% šlo do podnikatelského sektoru, 43% do vládního, 37% do vysokoškolského.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tady už je vidět první nedostatek českého systému. Příliš mnoho výzkumných peněz rozděluje stát, přitom dobře víme, že jako investor není nikdy příliš efektivní. Potvrzuje to nakonec i mezinárodní srovnání.
Martin MANA, statistik
--------------------
Tak a jak si teda stojíme v tom financování z veřejných zdrojů oproti ostatním státům Evropské unie nebo OECD. Já jsem vybral ukazatel, který je podílový a to podíl na celkových výdajích na výzkum a vývoj. Asi to opět nebude žádné překvapení, že jsou to především nové státy Evropské unie, ale tady třeba pro zajímavost Rusko, které, kde ten podíl těch veřejných zdrojů na celkových výdajích na výzkum a vývoj je víc jak 50%. Na opačné straně jsou to vyspělé státy, ať už Švédsko, Finsko, anebo Japonsko, Korea, o kterých jsem mluvil, nebo dokonce Čína, což je pro mě trochu překvapující, kde ten podíl těch veřejných zdrojích na celkových výdajích na výzkum a vývoj je pod 25%. Opět nemluvím v absolutních částkách, mluvíme o těch podílových. Protože kdybysme se podívali na ty absolutní částky, tak uvidíte, že, já nevím, ve Finsku nebo ve Švédsku dávají určitě, stát dává na výzkum a vývoj daleko víc než my. A je to v podílu třeba i na HDP. To jsem třeba mohl ještě zmínit, že vůbec jako nejvíce z těch států dává poměrově na výzkum a vývoj k HDP Rakousko, to bylo, myslím, 0,8% HDP v roce 2007.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Upozorňuje statistik Martin Mana. Srovnání výzkumných dotací státu a firemních investic do výzkumu je tedy dostatečným důkazem, že Česko zůstává chudým příbuzným v rodině průmyslových zemí, které se koneckonců zaměřují právě na moderní technologie. Bez reformy to dál nepůjde a skoro se dá říct, že je správná i cesta, kdy stát předá peníze firmám, aby to s výzkumem konečně pořádně rozjely. Ovšem byl by to předčasný závěr, protože hlavní zjištění statistického úřadu teprve přijde.
Martin MANA, statistik
--------------------
Kdo teda financuje ten výzkum a vývoj u nás v podnikatelském sektoru? Tak z 80% jsou to vlastní zdroje podniků, z 13% je to veřejný, jsou to veřejné zdroje. A ze 7% jsou to zahraniční zdroje. Co je možná zajímavé, je podíl firem pod zahraniční kontrolou v České republice, které financují do výzkumu a vývoje. Jejich podíl v roce 2008 dosáhl 62%, v průběhu toho sledovaného času se výrazně zvyšuje. A pokud bysme se podívali na mezinárodní srovnání, tak asi spolu s Irskem a s Belgií patříme ke státům, kde tenhle podíl je daleko nejvyšší. Asi by vás zajímalo, kde teda ten výzkum a vývoj v tom podnikatelském sektoru se uskutečňuje. Opět to asi nebude žádné překvapení, že nejvíc, a to čtvrtina, je to v automobilovém průmyslu. V roce 2008, já jsem vlastně už zmínil, z veřejných zdrojů šlo do podnikatelského sektoru 4,4 miliardy korun, což je 20% z těch celkových veřejných zdrojů, které byly určené na výzkum a vývoj. Naopak z podnikatelských zdrojů v roce 2008 šlo pouze 0,06 miliardy korun do vysokoškolského sektoru, to je 0,2% finančních zdrojích určených v podnicích na výzkum a vývoj. Proč jsem vybral tyhle dva. Protože bych vám dál rád ukázal mezinárodní srovnání, protože mi přišlo jako zajímavé, jak si vlastně stojí Česká republika v těchto ukazatelích. Takže bych začal tím podílem veřejných zdrojů na financování výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru. Než začnu mluvit o těch podílech, tak jenom opět pro zajímavost, jsem se díval na ty absolutní hodnoty, tak jsem zjistil, že český stát vydává na výzkum a vývoj v podnicích víc než, absolutně víc než Finsko nebo Nizozemsko. Ale opět obecně platí, že jsou to především nové členské státy Evropské unie, kde ten stát podporuje přímo výzkum a vývoj, podílově, mluvím opět podílově v podnicích. Extrém. Rusko, Rumunsko 43%, 55%, Česká republika přibližně ten podíl je dvojnásobný, než je průměr EU 27. Vyspělé státy jako Japonsko, Dánsko, Nizozemsko, Finsko, Irsko, Švédsko, Německo pod 5%. Jak to je teda s těmi podnikovými zdroji ve financování výzkumu a vývoje ve vysokoškolském sektoru a ve vládním sektoru. Opět mluvím podílově. Takže jsem zmínil to, že nám vychází, že v České republice spolu nespolupracují vysoké školy s podniky. Že ty toky těch finančních prostředků tam žádné nejsou. A vidíte tady mezinárodní srovnání, že Česká republika, co se týče údajů za dostupné státy, je na posledním místě. Průměr EU 27 byl 6%, u nás to bylo již zmíněných 0,02%, jestli si to pamatuji přesně. Naopak, co se týká financování výzkumu a vývoje z podnikových zdrojů ve vládním sektoru, tak tady se přibližujeme průměru EU 27.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Uzavírá Martina Mana. Tím se přiblížila odpověď, jestli mají pravdu reformátoři, anebo jejich kritik profesor Zlatuška. Očividně je pravdě blíže kritický názor. Je divné, že se reforma snaží odesílat víc peněz na vědu podnikům. Ve vyspělých zemích je přece zvykem, že podniky za vědu utrácejí z prostého důvodu. Investice se jim vyplatí. Zvýšené vládní dotace firmám mohou způsobit vznik jakýchsi chráněných dílen, které by se na běžném trhu s technologiemi bez státních dotací neudržely. Nejasný je také důvod, proč se omezuje Akademie věd, která s podniky spolupracuje. Místo toho se spoléhá na vysoké školy, ty však zatím s podnikovou sférou nespolupracují. Opouští se tedy něco, co není příliš efektivní, přechází se však na systém, který může být ještě horší. Tak hodnotí reformu mezinárodní srovnání. Reformu výzkumu, která má začít fungovat už v lednu, málokdo chválí. Dva měsíce před jejím začátkem přistupuje premiér k její revizi. Pokud existuje východisko z krize v blízkém časovém období, tak jím pro Českou republiku sotva může být výzkum s novými technologiemi. I dnes končí magazín Zaostřeno na finance, který společně připravily redakce Českého rozhlasu 6 a Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Markéta Bydžovská a pořadem provázel Petr Holub.
en 
