Za tlustou monografii, na které dřou vědci několik let, dostávají 40 bodů bez ohledu na práci, kterou do ní vložili, a rozsáhlost knihy. Když v roce 2003 dovršil jeden badatel sedmdesátku a o dva roky později zemřel, napsala jeho spolupracovnice do různých periodik nejprve dvě gratulace a potom čtyři nekrology. Za tyhle drobné články, ve kterých hodnotila kolegu, nasbírala – i když nechtěně – celkem 69,5 bodu.
To je jeden příklad, jak vypadá v praxi metodika hodnocení, kterou prosadila vládní Rada pro výzkum a vývoj. Stupnice, kterou vymyslela, sčítá jablka, hrušky a třesně, přitom její autory vůbec nezajímá, jakou práci museli trhači vynaložit, aby je uložili do košíků. Prostě kvantita na úkor kvality.
Jak by podle těchto měřítek hodnotila práci Antonína Holého, který od roku 1970 zkoumal nejrůznější látky, hledal jejich případné léčebné účinky – a teprve po 22 letech v jedné z nich našel lék na virus HIV, který způsobuje AIDS? Nejlepší dosud známý lék. Kromě toho prof. Holý přišel v devadesátých letech i na další převratné léky.
Tak podivná metodika neexistuje nikde na světě. Těžko srovnávat výsledky třeba genetiků a historiků nebo fyziků a sociologů. Jenže ta naše rada je chytřejší, než všichni ostatní, a porovnává je. Žádosti České konference rektorů, Rady vysokých škol, nemluvě o AV, o úpravy metodiky nebrala vůbec na vědomí.
Výsledek, který pomocí těchto prapodivných kritérií vznikl, vede k tomu, že se má prudce snižovat rozpočet pro Akademii věd – jako údajně nedostatečně fungující instituce. Příští rok by měla z 5 miliard přijít o 1,03 miliardy, následovalo by další škrcení, až by v roce 2012 měla rozpočet jenom něco přes 2,5 miliardy. Předseda AV Jiří Drahoš na mimořádném valném shromáždění Akademie věd 30. června upozornil, že naprosto pokřivená interpretace reformy výzkumu a vývoje touto radou, stejně jako její způsob sestavování rozpočtu, „bude znamenat během krátké doby likvidaci nejen Akademie věd, ale následně i kvalitního výzkumu v dalších institucích, tedy zcela jistě i na vysokých školách.“ Rektoři Univerzity Karlovy a Vysoké školy chemicko-technologické Václav Hampl a Josef Koubek vyjádřili obdobné obavy.
Je nějaký důvod k vytvoření takového hodnocení? I když si to ministryně školství Miroslava Kopicová nemyslí, podle mého názoru je základem spiknutí proti Akademii věd, které však ve svých důsledcích postihne celý základní výzkum včetně vysokoškolského. Proč? Stačí se podívat na složení vládní Rady pro vědu a výzkum, která taková nemožná kritéria vymyslela. Její členové nejsou žádní vynikající vědci s rozhledem, nýbrž lidé – byť ověnčení různými tituly – bez vědecké erudice, zato s přehnanými ambicemi. Je to spiknutí neschopných proti schopným, neúspěšných proti úspěšným – jak to v této zemi občas bývá.
Předně tam sedí několik osob, kterým vadí existence Akademie věd jako takové. Možná jim ublížila, když nedocenila jejich kvality, možná udělali nějaký malér, a proto ji museli opustit.
Za druhé existuje snaha několika univerzitních funkcionářů, aby získali větší dotace, a to z peněz utržených Akademii věd, údajně na vědu. Ovšem jsou vysoké školy opravdu připravené se vrhnout na základní výzkum a rozvinout ho do stejného rozsahu jako třeba v USA? Ve skutečnosti je to jenom chiméra. Zatím největší úspěchy slaví asi 50 společných laboratoří Akademie věd a vysokých škol – a ty by se měly rozšiřovat.
A potom vznikla potřeba znovu vybudovat aplikovaný výzkum. Začátkem devadesátých let se ho noví majitelé právě zprivatizovaných velkých továren zbavili. Oháněli se tvrzením: Ten nepotřebujeme, všechny licence přece koupíme. Ve skutečnosti se bez něho průmysl neobejde.
Martin Jahn, představitel automobilového průmyslu, kterého dosadili do vládní funkce sociální demokracie, našel jednoduchý recept: vytvoříme Technologickou grantovou agenturu na financování aplikovaného výzkumu a do ní nasypeme většinu peněz, o něž připravíme Akademii věd. To byla samozřejmě sladká slova pro ministerstvo průmyslu a obchodu, které kvůli tomu už dnes získává víc peněz.
Co to znamená? Stát bude financovat soukromé podniky, aby si vytvořily a provozovaly střediska aplikovaného výzkumu. Na to, co si na Západě kompletně platí samy firmy ze svých zisků, by měl u nás přispívat stát, byť jenom určitým dílem. (Pouze vojenský a zčásti lékařsko-biologický výzkum jde na Západě z vládních účtů.) Přitom není jasné, nakolik by byly toky těchto peněz u soukromých firem průhledné, jestli by vždycky šly do aplikovaného výzkumu a ne někam jinam.
Jestliže u nás aplikovaný výzkum chybí, proč přemoudrá Rada pro výzkum a vývoj nenavrhne pobídky pro firmy, aby ho znovu zavedly? Bylo by to jasnější. A hlavně – každé vedení společnosti by dbalo na to, aby se s jejich penězi vloženými do výzkumu šetrně zacházelo. Ovšem pro průmyslovou lobby je pohodlnější ždímat rovnou státní rozpočet.
Občas zazní tvrzení, že v dnešní hospodářské krizi se musí šetřit, a proto i Akademie věd se musí vzdát velkých prostředků. Ale to je demagogie. I tato letní vláda přece proklamovala, že nebude sahat na vědu a výzkum. Tak kde je pravda? Navíc na rozvoj vědy se u nás dává pořád málo, pořád jsme pod evropským průměrem, nehledě na vědecké velmoci, jako jsou USA, Kanada, Japonsko. Přitom mnohé západní státy, postižené hospodářskou krizí víc než Česká republika, prostředky na výzkum navyšují – vědí, že se jim to vyplatí, myslí na budoucnost, nikoli jenom na dnešek.
Vedení Akademie věd a rektoři chtějí jednat s premiérem Janem Fischerem, aby vláda změnila své pondělní rozhodnutí a aby společně připravili opravdu kvalitní a funkční systém financování výzkumu a vývoje. Rovněž ministryně Kopicová se nebrání dalším rozhovorům. Akademici rovněž žádají okamžité personální změny v Radě pro výzkum a vývoj, aby byla odborně na výši. V případě, že neuspějí, uvažují o veřejných protestech – posledním zoufalým činem by mohlo být zablokování úřadu vlády.
Také si musíme klást otázku: Má přechodný kabinet bez politického mandátu vůbec oprávnění k tomu, aby dělal zásadní strategické rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky? Jistě, vláda, která vzejde z říjnových voleb, může její katastrofický plán zvrátit. Nicméně než by to udělala, uběhlo by několik měsíců a vedení Akademie věd by muselo seškrtat výdaje na příští rok způsobem, který by některé výzkumné projekty mohl nevratným způsobem zlikvidovat.
Vědci potřebují na svou práci klid a perspektivu. Občasné handrkování o peníze a snaha zlikvidovat polovinu Akademie věd jim to nepřidává. A samozřejmě tahle nejistota bude odrazovat mladé lidi při rozhodování, jestli se vrhnou na vědu, nebo raději půjdou do banky. A vědci, kteří už získali určité renomé, si začnou hledat klidné místo v zahraničních laboratořích, nejlépe za mořem.
Snaha podstatně snížit rozpočet Akademie věd na příští a následující roky není ničím jiným, než tunelováním této naší prestižní instituce a v konečných důsledcích i celého základního výzkumu ve prospěch průmyslu. První ránu dali české vědě nacisté v roce 1939, druhou komunisté v roce 1948 – a teď by jí měl dobít letní kabinet?
en 
