Ladislav Háněl

RNDr., CSc.

E-mail: hanel@upb.cas.cz

Telefon: +420 387775759; +420 385310134

Fax: +420 385310133

vědecký pracovník

RNDr. - systematická biologie a ekologie, specializace zoologie bezobratlých,
Karlova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Praha (1985)

CSc. - ekologie, Československá akademie věd, Praha (1991)

Ekologie, biologie a taxonomie půdních a sladkovodních hlístic (Nematoda)

Půdní hlístice (Nematoda) lučních ekosystémů České republiky a Slovenské republiky (Společný projekt, Ústav půdní biologie AV ČR a Parazitologický ústav SAV, 2005-2007, spoluřešitel)

Projekt je zaměřen na studium půdních hlístic, které žijí v lučních ekosystémech České republiky a Slovenské republiky. Hlavním cílem projektu je zhodnocení obecných a místně specifických charakteristik společenstev půdních hlístic a jak se tyto parametry mění v případě narušení lučních stanovišť. Výsledky přispějí k poznání půdní biodiverzity a využití hlístic pro bioindikační účely.

Během první části projektu byly hlístice studovány na 11 lučních stanovištích Bílých Karpat. Celkem bylo zjištěno 155 druhů a 86 rodů ale složení společenstev hlístic na východní a západní straně Bílých Karpat se lišilo. Nejvíce druhů hlístic patřilo do řádů Tylenchida (52), Dorylaimida (35) a Rhabditida (16) a do trofických skupin bakteriofágové (47), paraziti rostlin (29) a omnifágové (25). Na jednotlivých stanovištích a odběrových datech se počet druhů hlístic pohyboval v rozmezí 18 – 68, počet rodů 18 – 52, H’spp 1.32 – 3.50, H’gen 1.31 – 3.21, T 1.79 – 5.70, MI 2.32 – 3.63, PPI 2.03 – 2.98 a ?MI 2.20 – 3.50. Složení společenstev hlístic indikovalo jen nízký stupeň antropogenního narušení studovaných luk.

Hlístice jako indikátory obnovy luk na intenzivně obhospodařované orné půdě (MŠMT ČR, Büro für Wissenschaftlich-Technische Zusammenarbeit des ÖAD, 2004-2005, spoluřešitel)

V průběhu projektu byly studovány půdní hlístice (Nematoda) v opuštěných agroekosystémech (pole, vinohrad), které se přirozenou nebo řízenou sukcesí vyvíjely k ekosystémům lučního typu. Výzkum probíhal ve dvou oblastech České republiky (jižní Čechy, jižní Morava) a v oblasti východního Rakouska. Studium hlístic na opuštěných polích, které spontánní sukcesí přecházejí na luční a později lesní ekosystémy (dle klimatických a edafických podmínek), ukázalo na poměrně rychlý rozvoj populací hlístic již během prvních 2-3 let sukcese. V jižních Čechách (okolí Chelčic) se luční společenstvo hlístic vyvíjí pokud je zamezeno uchycení a rozvoj dřevin (pole je opuštěno např. s podsevem jetele, v počátečních fázích je úhor kosen). Namnožují se populace hlístic fytofágních (např. Helicotylenchus varicaudatus až na několik milionů jedinců na m^-2), omnifágních (Aporcelaimellus, Mesodorylaimus spp.), bakteriofágních (např. Plectus spp. v opadu, Panagrolaimus rigidus v odumírajících rostlinných tkáních) a narůstá druhová rozmanitost společenstva (více než 100 druhů). V případě uchycení keřů (Salix caprea, Betula verrucosa) může dojít k ochuzení společenstva hlístic (např. pokles celkové abundance) a pozdějšímu dalšímu rozvoji, ale s pozměněným druhovým spektrem (např. dominantním fytofágem v březovém porostu se stane Paratylenchus straeleni). Na jižní Moravě (oblast Bílých Karpat) byl po opuštění pole studován také způsob založení lučních společenstev výsevem travních směsek. Na přirozeném úhoru se rychle stal dominantním druh Aporcelaimellus obtusicaudatus, v půdě travních směsek po počátečním vrcholu bakteriofágů a mykofágů (druhy Panagrolaimus rigidus, Paraphelenchus pseudoparietinus, Aphelenchus avenae, Aphelenchoides spp.) se v průběhu prvních pěti let zvyšoval podíl fyto-mykofágů (hlavně Filenchus spp., ale také méně početné populace Coslenchus costatus, Neopsilenchus magnides, Basiria graminophila, Irantylenchus vicinus, Psilenchus hilarulus, aj. přispívající k diverzitě této skupiny). Celkový vývoj populací hlístic tedy nastoupil cestu ke společenstvu, jaké obývá botanicky druhově bohaté louky této oblasti tak jak se vyvinuly za dlouhodobé spoluúčasti člověka. V oblasti východního Rakouska jsou už klimaxovými formacemi suché louky, do kterých byly zakládány vinohrady následně obývané společenstvy hlístic hlavně fytofágních a bakteriofágních druhů. Po opuštění vinohradu se hlavními hlísticemi stali bakteriofágové (nejvíce Acrobeles ciliatus, A. complexus), populace fytofágů výrazně poklesly. Z hlediska trofické struktury se společenstvo hlístic přiblížilo klimaxovým loukám oblasti, některé faunistické prvky intenzivně obhospodařovaných vinohradů však přetrvaly i po patnácti letech od jejich opuštění (např. populace Xiphinema vuittenezi parazitující na kořenech zbylých kmínků vinné révy). Hlístice tedy velmi dobře indikují jevy vyvíjející se luční půdy jako např. ukončení mechanického narušování půdního profilu, nárůst kořenové biomasy, akumulaci opadu a jeho různé fáze rozkladu, rozvětvenost trofických sítí v půdě a přetrvávání některých prvků dřívějšího intenzivního obhospodařování.

Studium morfologie a biologie fytoparazitické hlístice Gracilacus straeleni (de Coninck, 1931) (Kasa im. Józefa Mianowskiego, Fundacja Popierania Nauki, 1998, řešitel)

Půdní hlístice (Nematoda) jako indikátory narušení půdních procesů v ekosystémech smrkových lesů vzdušným znečištěním (GA AV ČR, 1992-1993, řešitel)

Celkem 80 prací. Z toho 42 vědeckých prací v „peer-reviewed“ časopisech, 15 ve sbornících z konferencí, 3 kapitoly v knihách a 20 abstraktů.

Háněl, L., Čerevková, A., 2006: Diversity of soil nematodes in meadows of the White Carpathians. Helminthologia 43: 109-116.

Háněl, L., 2004. Response of soil nematodes inhabiting spruce forests in the Šumava Mountains to disturbance by bark beetles and clear-cutting. Forest Ecology and Management 202, 209-225.

Háněl, L., 2003. Recovery of soil nematode populations from cropping stress by natural secondary succession to meadow land. Applied Soil Ecology 22, 255-270.

Háněl, L., 2003. Soil nematodes in cambisol agroecosystems of the Czech Republic. Biologia, Bratislava, 58, 205-216.

Háněl, L., 2001. Succession of soil nematodes in pine forests on coal-mining sands near Cottbus, Germany. Applied Soil Ecology 16, 23-34.

Brzeski, M.W., Háněl, L., 2000. Paratylenchinae: evaluation of diagnostic morpho-biometrical characters of females in the genus Paratylenchus Micoletzky, 1922 (Nematoda: Tylenchulidae). Nematology 2, 253-261.

Háněl, L., 2000. Seasonal changes of soil nematodes, other soil microfauna and fungus fruiting bodies in a spruce forest near České Budějovice, Czech Republic. Biologia (Bratislava) 55, 435-443.

Háněl, L., 1998. Distribution of nematodes in soil, mycorrhizal soil, mycorrhizae and roots of spruce forests at the Boubín Mount, Czech Republic. Biologia, Bratislava 53, 593-603.

Háněl, L., 1996. Soil nematodes in five spruce forests of the Beskydy mountains, Czech Republic. Fundamental and Applied Nematology 19, 15-24.

Háněl, L., 1995. Secondary successional stages of soil nematodes in cambisols of South Bohemia. Nematologica 41, 197-218.

Háněl, L., 1993. Diversity of soil nematodes (Nematoda) in various types of ecosystems. Ekológia (Bratislava) 12, 259-272.

pro úplný seznam publikací klikněte sem