Porozvodové rodičovství v české legislativě
Tereza Dudová
Ještě v nedávné minulosti bylo řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem součástí řízení o rozvod. S účinností od 1. 8. 1998 nemůže soud vyslovit rozvod manželství dříve, než nabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem po dobu po rozvodu manželství. Toto zcela samostatné řízení tedy řízení o rozvod ze zákona předchází.
V rámci rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu soud vždy rozhodne o tom, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Soud může rozhodnout i o jiných záležitostech, např. o stanovení dohledu nad výchovou dítěte, může rovněž upravit styk rodiče s dítětem, jestliže o to některý z rodičů požádá, neboť to vyžaduje zájem dítěte a poměry v rodině.
O úpravě poměru může soud rozhodovat nejen v souvislosti s rozvodem manželství. Je možné, aby soud v případě, že rodiče nezletilého dítěte spolu nežijí a nedohodnou se o úpravě výhovy a výživy dítěte, bez návrhu rozhodl, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý přispívat na jeho výživu. Tak tomu bude i v případě nesedaného rodičovského páru.
Řízení ve věcech péče o nezletilé je řízením nesporným, účastníci se tedy neoznačují termíny žalobce/žalovaný, ale obvykle otec/matka. Účastníkem opatrovnického řízení je i nezletilé dítě zastoupené kolizním opatrovníkem. Tímto kolizním opatrovníkem je příslušný orgán sociálně právní ochrany dítěte.
Soud může podle § 26 odst. 3 schválit dohodu o úpravě poměrů, tedy o svěření do výchovy jednomu z rodičů či jim oběma. V praxi může být znění této dohody již obsaženo v návrhu na rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého dítěte, často se ale k dohodě a specifikaci jejího obsahu dospívá až v průběhu jednání, které je ve věci výchovy a výživy nezletilých dítěte vždy nařizováno.
Ustanovení § 31 odst. 3 zákona o rodině ukládá soudu povinnost zjistit názor dítěte, jestliže je dítě s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor. Ze zákona o rodině přímo nevyplývá, jak a jestli vůbec soud musí ke stanovisku dítěte přihlížet, dle čl. 12 odst. 1 Úmluvy však výslovně stanoví, že názorům dítěte se musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Bohužel v tomto směru chybí odpovídající procesní a metodická pravidla a praxe soudů je proto velmi nejednotná. [1]
Jednání o úpravě poměrů k nezletilému dítěti se účastní oba rodiče, pokud zvolili zastoupení advokátem či obecným zmocněncem, tak i jejich zástupci, kolizní opatrovník, kterým je pracovník sociálního odboru pověřeného obecního úřadu. Názor dítěte je zpravidla zjišťován kolizním opatrovníkem již před jednáním a během jednání je citován. Rodiče jsou na počátku jednání vyslechnuti, otázky soudce směřují ke získání informací o celkových rodinných poměrech, průběhu každodenní péče o dítě, zaměstnání rodičů a jeho časové náročnosti, potřebách a zájmech dítěte, jeho zdravotním stavu atd.
Dle statistik Ministerstva spravedlnosti ČR trvá více než 30 % řízení ve věcech péče o nezletilé před okresními soudy déle než 6 měsíců. [2] V odvolacím řízení před krajskými soudy je věc týkající se péče o nezletilé rozhodnuta do 6 měsíců pouze ve 40 procentech případů. (V 59,62 % případech trvá odvolací řízení déle než 6 měsíců).
Zákon netrvá na tom, aby dítě bylo svěřeno do výchovy jednomu z rodičů, v případě, kdy ani jeden z rodičů neskýtá záruku řádné výchovy, je možné dítě svěřit do péče jiné osoby, např. prarodičů, nebo do pěstounské péče apod. Jestliže je dítě svěřeno do výchovy jednomu z rodičů, soudní praxe se ustálila na tom, že výživné je stanovováno pouze tomu rodiči, který nemá dítě ve své péči.
[1] Nová, H.: Úmluva o právech dítěte a problémy její aplikace v ČR. Právo a rodina, 2001, č. 9
[2] zdroj: Statistika Ministerstva Spravedlnosti ČR.
Délka opatrovnických řízeních před okresními soudy v ČR v roce 2004 byla následující:
Přes 6 měsíců do 1 roku – 17,03 %
Déle než 1 rok do 3 let – 13,26 %
Přes 3 roky do 5 let – 2,25 %
Přes 5 do 7 let – 0,5 %
Přes 7 let – 0,14 %
