DĚJINY ÚSTAVU

První stránka historie české makromolekulární chemie byla napsána sice již počátkem 40. let, ale ani mnohem později - v bývalém Československu v padesátých letech - ještě neexistovala žádná instituce, která by se systematicky zabývala základním výzkumem v oblasti polymerní vědy. Zahájení průmyslové výroby polykaprolaktamu a velmi úspěšné IUPAC Mezinárodní sympozium o makromolekulách, které se konalo v Praze v roce 1957, byly události, které pomohly tomuto oboru získat vládní podporu. Důsledkem bylo založení Ústavu makromolekulární chemie (ÚMCH) v rámci Československé akademie věd v roce 1959. Pro něj byla v roce 1963 dokončena nová budova, ve které jsou od té doby umístěna prakticky všechna jeho oddělení.

 

Prvním ředitelem Ústavu byl profesor Otto Wichterle. Jeho jméno je neoddělitelně spojeno s makromolekulární chemií v Československu. Byl to on, kdo založil a rozvinul Ústav, a byl hlavním strůjcem jeho úspěchů.

 

Od samého počátku byl v ÚMCH kladen stejný důraz na polymerní chemii i na polymerní fyziku, byla zachovávána rovnováha mezi teoretickým, základním a aplikovaným výzkumem, a bylo prosazováno uplatňování výsledků výzkumu v obchodní praxi. Nejvýznamnějšími praktickými výsledky byly alkalická polymerizace kaprolaktamu a příprava hydrofilních polymerů založených na poly(2-hydroxyethyl methakrylátu). Posledně jmenovaný výsledek, dosažený za osobního vedení prof. Wichterleho, vedl v 60. letech k zahájení výroby měkkých kontaktních čoček a v 80. letech k zavedení intraokulárních čoček. To Ústavu získalo jak mezinárodní věhlas, tak i finanční přínos.

 

Výzkum prováděný v ÚMCH nebyl nikdy omezen pouze v úzkých národních hranicích. Od samého počátku se Ústav angažoval v mezinárodní spolupráci a mezinárodních aktivitách. Důsledkem je mj. to, že Praha je jediným městem, které hostilo důležitá IUPAC Mezinárodní sympozia o makromolekulách ne méně než třikrát. Všechna tato sympozia, konaná v letech 1957, 1965 a 1992, byla úspěšná jak z vědeckého, tak i organizačního hlediska. Rovněž Pražská makromolekulární setkání, která jsou organizována ÚMCH nepřetržitě od r. 1967 a která se v r. 2001 konají již po jednašedesáté, jsou ve světové polymerní komunitě dobře známa. Prakticky všechny světové vůdčí osobnosti na poli polymerní vědy nejméně jedno, ale často již více takových setkání navštívily.

 

Již od svého založení organizuje ÚMCH také programy pro získání titulu CSc./Ph.D., jakož i postdoktorandská studia v celém rozsahu polymerní vědy, a to jak pro domácí, tak i pro zahraniční studenty.

 

I přes nepříznivou politickou situaci po událostech roku 1968 byly v ÚMCH průběžně zakládány nové výzkumné obory, jako jsou bio-medicinální polymery a polymerní sítě, přičemž úspěchy v těchto oborech jsou mezinárodně respektovány.

 

Politické změny, ke kterým došlo v bývalém Československu v r. 1989, přinesly vytoužené a dlouho očekávané změny také v oblasti vědy a výzkumu. Otevřely se nové odborné obzory, a mezinárodní kontakty a přístupy k zahraničním zdrojům byly usnadněny. ÚMCH ve snaze vyhovět novým nárokům proměnil svou strukturu, zefektivnil činnost, znovu definoval výzkumné priority a přistoupil ke grantovému systému financování své činnosti.

Letos v září uplyne 50 let od konání prvního pražského Mezinárodního Symposia Makromolekulární Chemie (9. - 14.9. 1957 v Praze), které podstatně přispělo ke vzniku našeho ústavu.

 

Bylo to první a jediné světové vědecké shromáždění u nás, devět let po „vítězství pracujícího lidu v ČSR“, v době tvrdé isolace naší republiky od světového dění. Vzniklo shodou příznivých okolností při setkání účastníků byra IUPAC s prof. Wichterlem na Symposiu v Rehovotu v r. 1956. Bez prodlení, s pomocí blízkých vztahů prof. Wichterla s prvním předsedou ČSAV prof. Šormem (spolužákem), byl získán telefonický souhlas předsedy československé vlády s uspořádáním tohoto světového vědeckého setkání v r. 1957 v Praze.

 

Díky nesmírnému enthusiasmu malé skupiny pracovníků tehdejší Laboratoře vysokomolekulárních sloučenin ČSAV a  mnoha blízkých vysokoškolských pracovišť, se podařilo během necelého roku pod hlavičkou IUPAC a Československé společnosti chemické  zorganizovat pětidenní vědecké zasedání více než devíti stovek aktivních účastníků z dvaceti zemí světa v patnácti  odborných skupinách. Dvě hlavní přednášky (prof. P. Doty, Harvard a prof. H. Mark, Brooklyn)  a osmnáct plenárních přednášek (H. Benoit, G. M. Burnet, R. Cerf, A. V. Kargin, W. Kern, M. Magat, S. S. Medvedev, H. Morawetz, F. H. Muller, D. C. Pepper, A. Peterlin, G. V. Schultz, R. Simha, G. Smets, E. Thillo, O. Wichterle, K. Ziegler) a stoosmdesát sdělení bylo prosloveno významnými pracovníky daných oborů. Všechna sdělení byla tlumočena kabinovými tlumočníky (celoročně připravovanými) do čtyř jednacích hlavních světových jazyků. Diskuse byly odděleny a pořádány  (a registrovány) zpravidla v návazný den po přednáškách.

 

Bohatý společenský program vysoké úrovně doplnil symposium.

 

Symposium zvedlo standardy pořádání světových vědeckých shromáždění a setkalo se s velmi příznivým ohlasem.