Na téma Etnikum, národ a stát

Zleva: dr. Jaroslav Otčenášek , dr. Jiří Kořalka, Mgr. Matěj Kratochvíl, dr. Stanislav Brouček a dr. Jiří Beneš

Setkání, které zahájil předseda Rady pro popularizaci AV ČR Jiří Beneš, nebylo na rozdíl od několika předchozích zaměřeno přírodovědně. Na otázky typu – Jak se tvoří národní identita? Jaké jsou cesty k národnímu státu? Mohou se národy rozpustit a zaniknout? Jaká je budoucnost národnostních menšin? – se snažili odpovědět dr. Stanislav Brouček a dr. Jaroslav Otčenášek z Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., a dr. Jiří Kořalka, historik a hostující profesor na univerzitách v Canterbury, Bielefeldu, Düsseldorfu a Dortmundu. Diskusi moderoval Mgr. Matěj Kratochvíl.

Podle Matěje Kratochvíla podléhají pojmy etnikum, národ, stát v médiích častému zkreslení. Názorným příkladem jsou debaty o Lisabonské smlouvě, kdy se hovořilo o vztazích národních států Evropské unie či o zdánlivě banálních tématech, jako je např. téma olympijských her a náhle se probudivší národní hrdosti.

Stanislav Brouček se ve svém výkladu zaměřil na teoretické otázky a ozřejmil pojmy etnikum, národ a stát. „Z toho jak vnímáme etnicitu jsou patrné dvě tendence. Podle první zahraniční Češi (krajané) patří pouze do kategorie českého etnika, nikoli národa; a to z několika důvodů – nejsou přirozenou součástí národního kolektivu kvůli trvalé nepřítomnosti na českém území; v mnoha případech mají jinou státní příslušnost. S tímto názorem se lze často setkat v české diplomacii. Podle druhého názoru jsou zahraniční češi navzdory prostorové odloučenosti od českého státu jeho součástí, i když nemají českou státní příslušnost.“



Stanislav Brouček dále uvedl, že krajanské komunity nyní procházejí určitou revizí svého stavu. Příkladem je seminář Češi, národ bez hranic, který na podzim tohoto roku pořádá v New Yorku jeden z nejstarších krajanských spolků v Americe – newyorský Bohemian Citizens´ Benevolent Society of Astoria. Organizátoři na něj zvou zástupce nejrůznějších českých i krajanských institucí za účelem rozproudit diskusi o pojmech jako je stát, národ, krajané, vztah státu ke krajanům nebo opačně poměr krajanů k českému státu. „Místo, abychom přijali jako danou a neměnnou pozici krajanů coby outsiderů v kontrastu k insiderům v České republice, chápeme naše postavení jako rovnocenné s příslušníky našeho národa v Česku a kdekoliv jinde ve světě.“
Plné znění programového prohlášení semináře naleznete zde.

Jiří Kořalka se ve svém příspěvku zaměřil na vývoj české národní společnosti a její vztah ke státním útvarům. Zdůraznil, že existence národa je v současné Evropě neoddělitelná od státu. Zatímco v Anglii a Francii zastával pojem nation (nationalite) v minulosti jednoznačný politický význam, který vedl až ke ztotožnění národa a státu, ve středoevropských prostoru – Čechy, Morava, Uhry… – se vyskytoval politický národ jako soubor příslušníků privilegovaných vrstev, především šlechty, vedle panovníka. Mimo okruh politického národa zůstávali neprivilegované venkovské a městské vrstvy, často jazykově etnicky odlišné. Ve střední a východní Evropě se tak od 19. století prosadilo odlišné pojetí státu a národa, který byl ztotožňován s jazykovým, etnickým a kulturním společenstvím. „Podstatu vytváření novodobého českého národa tvořila hospodářská, sociální, kulturní a politická emancipace širokých vrstev městského i venkovského obyvatelstva, které bylo v předcházející stavovské společnosti bezprávné. Všude v Evropě souvisela tato společenská proměna s integrací komunikačních oblastí – s rozšířením jednotného spisovného jazyka, překonáním regionálním roztříštění a vzestupem národního vědomí.“



O etnických menšinách, vztazích menšin a většiny pohovořil v závěru semináře dr. Jaroslav Otčenášek. Ten uvedl, že od roku 1945 Česká republika rychle směřuje k národnostní homogenizaci, což znamená, že procento lidí, kteří se hlásí k české národnosti neustále narůstá. Naopak menšiny žijící v České republice mají tendenci ke klesajícímu počtu. Typickým příkladem je slovenská národní menšina. „Z tabulek sčítání lidu v roce 2001 vyplývá, že lidí hlásajících se k slovenské národnosti poměrně rychle ubývá. Z necelých 200 000 jejich počet klesl v průběhu deseti let o sto tisíc lidí,“ upřesnil dr. Otčenášek.

Za stabilní menšinu je např. označována menšina řecká, jejíž počet se nemění a tvoří ji cca 3000 lidí. Mezi menšiny, jejichž množství naopak stoupá, patří Bulhaři, Rusové, Ukrajinci a Vietnamci. Složitější je podle dr. Otčenáška situace s příslušníky čínské národnosti. Ti však podle průzkumů nepovažují Českou republiku za svou vlast a dlouhodobě zde neplánují vytvářet čínské struktury, jako je tomu např. ve Spojených státech amerických či Británii.

Text a foto: Gabriela Adámková