Tento dokument uvádí ústřední normy definující správnou výzkumnou praxi v celém rozsahu vědeckých oborů.
Plný text ve formátu WORD je k dispozici ve formě souboru vedpraxe.zip
Normy kvality provádění vlastní výzkumné práce jsou významným měřítkem odhadů kvality a poctivosti výzkumu jako celku, včetně jeho dopadu na život lidstva. Špatně provedený výzkum je v lepším případě bezcenný a promarňuje cenné zdroje, v horším případě může být zavádějící a jsou-li jeho výsledky podkladem veřejnou politiku, může být škodlivý pro jednotlivce či společnost a její životní prostředí. Měřítka kvality jsou též nedílnou součástí posuzování a vyhodnocování výzkumných projektů i odpovědnosti za čerpání prostředků na výzkum. Ustanovení mechanismů podporujících výzkum nejvyšší kvality dále poskytuje důležitou pojistku proti nečestnosti a podvodu ve vědě.

Tento dokument uvádí ústřední normy definující správnou výzkumnou praxi v celém rozsahu vědeckých oborů. Jen ve stručnosti jsou zde zmiňovány specifické otázky významné jen pro některé vědecké obory (např. výzkum lidí a zvířat, využívání důvěrných osobních údajů, úvahy o životním prostředí a ekologii). Potřeba uznávaných evropských norem kvality je stále naléhavější vzhledem ke stoupajícímu rozsahu výzkumu podporovaného, koordinovaného a financovaného mezinárodními organizacemi i studií na základě mezinárodní spolupráce.

Své vlastní směrnice již publikovala řada členů European Science Foundation (ESF). Z nich vychází publikovaný dokument ESF [1], který přebírá také podstatné závěry dřívějších prací ESF a některých jejich členů.

Také Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG, ustavila mezinárodní komisi, která měla pátrat po případech nečestnosti ve vědeckém systému, diskutovat o opatřeních k jejich předcházení a prověřit stávající mechanismy profesní sebekontroly ve vědě a vydat doporučení k jejímu zabezpečení. Komise předložila jako výsledek svého jednání soubor doporučení [2] a připojila i odůvodnění a komentáře, návrhy uplatnění a stručný přehled diskutovaných problémů vědeckého systému.

GAČR použila části textu těchto dvou dokumentů s laskavým svolením autorů a na základě vlastních zkušeností a názorů připravila tento materiál. Určité formální úpravy původních doporučení jsou přitom dány snahou přizpůsobit je podmínkám v ČR, i když se znovu potvrdilo, že základní problémy jsou ve všech zemích a systémech prakticky stejné.

Tento materiál potom schválilo předsednictvo GAČR jako soubor doporučení pro vědeckou obec – přestože jsou jednotlivé zásady formulovány imperativně, nejde o příkaz, ale o návrh, jehož respektování je svobodným rozhodnutím příslušného subjektu. Doporučení se týkají vědeckých institucí, institucí účelového financování, vydavatelů vědeckých časopisů, profesních (odborných) společností i dalších subjektů podílejících se na výzkumu a vývoji a jeho organizování.